Řada studií ukazuje úzký vztah mezi fyzickou aktivitou a kvalitou kognitivních funkcí člověka. Tento úzký kauzální vztah mezi fyzickou aktivitou a kognicí byl pozorován u dětí, dospívajících, starých lidí bez demence, ale také u starých lidí v pokročilých stádiích demence.
Zvláště u pacientů trpících demencí vidíme, že například pokles fyzické aktivity má negativní vliv na jejich poznávací funkce a chování. Je li pak nemocný, postižený demencí z nějakého důvodu upoután na lůžko, dochází k posílení příznaků existující neuropatologie stresem, dochází velmi rychle k rozvoji agitovanosti. Výzkum však ukazuje, že pravidelné cvičení tyto příznaky zmírňuje.
Aktivním životním stylem proti demenci...
Četné studie ukazují, že aktivní životní styl může do značné míry bránit rozvoji příznaků demence. Zrovna tak se potvrzuje i opak. Pokles fyzické aktivity, nebo například i omezení sociálního kontaktu, s poklesem četnosti mluvené komunikace, vede k poklesu úrovně kognitivních schopností člověka. Vědci to dávají do souvislosti s tím, že neustálá stimulace kognitivních funkcí pacientů příznivě ovlivňuje aktivitu prefrontálního kortexu - konkrétně oblasti hippokampu, který sehrává klíčovou roli ve fungování epizodické paměti.
U starších osob, které netrpí demencí a jsou v dobré fyzické kondici vidíme, že objem jejich hippocampu je větší, než u lidí inaktivních. Zvláště u nemocných, postižených demencí, jako Alsheimerova nemoc, frontotemporální demence, nebo vaskulární demence, je patrné také značné poškození této oblasti. To možná vysvětluje to, proč může mít např. přiměřené fyzické cvičení pozitivní vliv na oddálení prvních příznaků demence. Mnohočetné ischemické léze, které vídáme u pacientů s pokročilou demencí, se u fyzicky a kognitivně aktivnějších lidí prostě projeví později.
U starších osob, které netrpí demencí a jsou v dobré fyzické kondici vidíme, že objem jejich hippocampu je větší, než u lidí inaktivních. Zvláště u nemocných, postižených demencí, jako Alsheimerova nemoc, frontotemporální demence, nebo vaskulární demence, je patrné také značné poškození této oblasti. To možná vysvětluje to, proč může mít např. přiměřené fyzické cvičení pozitivní vliv na oddálení prvních příznaků demence. Mnohočetné ischemické léze, které vídáme u pacientů s pokročilou demencí, se u fyzicky a kognitivně aktivnějších lidí prostě projeví později.
Vliv fyzické inaktivity na agitovanost...
Studie, založené na sledování zvířecích, ale i lidských subjektů ukazují, že nízká fyzická aktivita v prostředí, chudém na senzorické podněty vede k rozvoji senzorické deprivace. Ta se projevuje redukcí zpracování informací v hippokampu, prefrontálního kortexu a amygdaly. Následná degenerace těchto oblastí, které jsou důležité pro zpracování emocionálních stimulů, může právě souviset s rozvojem agitovanosti u dementních pacientů.
Jinými slovy, demence postupně vede ke snižování fyzické a mentální aktivity člověka. Lidé s nízkou úrovní fyzické a mentální aktivity, při odpovědi na stresový stimul, vykazují vyšší hladiny kortizolu v krvi, než je to u fyzicky a duševně aktivních lidí. Takže člověk trpící demencí, uložený dlouhodobě na lůžko, díky kognitivnímu deficitu, reaguje na fyzické omezení, jehož účel si ani řádně neuvědomuje, v lůžku daleko vyšší stresovou reakcí.
Další příčiny...
Noční zmatenost a neklid jsou příznaky, které doprovázejí demenci jako takovou. Rozvoj těchto příznaků má zřejmě svůj důvod v úbytku neuronů v nukleus suprachiasmaticus a sníženou produkcí melatoninu. To následně vede k poruše cirkadiánního rytmu. Od prostého nočního neklidu je pak potřeba ještě odlišit delirium. Jeho příčinou může být například podávání benzodiazepinů, které někdy mívají na svědomí rozvoj tzv. paradoxní agitovanosti. Podobný vliv mohou mít také antidepresiva, nebo antiparkinsonika.
Máte-li na oddělení pacienta, který se vám v noci pravidelně stará o vzrušení, poraďte se s vaším lékařem, jestli by zde nemohlo jít například o příznaky uroinfekce, respirační infekce, jestli vám pacient kardiálně neselhává, či u něj nedošlo k dekompenzaci diabetu.
Rozdíl mezi deliriem a prostým nočním neklidem poznáte tak, že delirium má akutní začátek a mívá kratší trvání a kromě toho kolísá v průběhu celého dne. Večerní zmatenost se naproti deliriu vyznačuje stereotypně se opakujícím nápadným začátkem nebo zhoršení se v pozdním odpolední nebo navečer. Akutní neklid pak mizí ráno a dopoledne. Celé se to opakuje týdny i déle...
Protiopatření...
Jak si tedy s takovými pacienty poradit? Stále platí, že nejdůležitější je spánková hygiena. Pokud je to jen trochu možné, je potřeba zajistit takovému pacientovi pravidelný režim dne. Nejvíce v noci neklidní bývají ti pacienti, kteří prostě celý den leží v lůžku. Takovým lidem je potřeba zajistit aktivní činnosti během dne a fyzickou zátěž (odpovídající možnostem zdravotního stavu).
Ke klidnému spánku je potom před uložením pacientů mít dobře vyvětrané, klidné a tiché pokoje. Během dne se snažte spánek pacientů omezovat a večer vypínat TV na pokojích v "rozumný čas".
Nezvladatelný neklid je však bohužel nutné řešit s lékaři - farmakologicky. V medikamentózní léčbě se uplatňují především léky ze skupiny antidepresiv, SSRI, mirtazapin, trazodon, memantin a melatonin.
Je zajímavé, že zdroj, viz níže, uvádí, že v této indikaci nezabírají hypnotika a ani inhibitory acetylcholinesterázy či atypická neuroleptika. Je fakt a i moje zkušenost tomu nasvědčuje, že u těchto léčiv často vídáme útlum během dne a denní spavost. U benzodiazepinů prý navíc hrozí postupné klesání účinnosti, riziko závislosti, pádů a nespavosti po vysazení.
Tak klidnou noční přeji... :-)
Zdroje informací: https://www.cambridge.org/core/journals/international-psychogeriatrics/article/more-physical-inactivity-the-more-agitation-in-dementia/D842AA2904F19DA4DD9EA1D457040805
https://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2014/04/04.pdf