SESTRY POD PALBOU ...

Válka je situace, o které by si většina z nás až do nedávna myslela, že se nás nebude nějak blíže týkat. Pak však relativně nedaleko od našich hranic Rusko napadlo Ukrajinu. Rakety a dělostřelecké projektily terorizují civilní obyvatelstvo ničí infrastrukturu, boří sídliště a cílí také na nemocnice. Jak se asi cítí personál nemocnic, které jsou terčem teroru? Podíval jsem se na několik studií z Izraele, které se daným tématem zabývají... 

Podle nedávné zprávy WHO se zdravotnická zařízení ve válečných oblastech stávají stále častěji terčem útoků. Děje se tak i přes to, že zdravotnická zařízení by podle mezinárodního humanitárního práva měla požívat zvláštní ochrany. Vážná situace v tomto ohledu panuje i na Ukrajině. Ruské síly napadají zdravotnická zařízení těžkými zbraněmi, raketami a leteckými útoky. Personál v např. nemocnicích často pracuje v extrémních podmínkách, bez elektrické energie, v zimě, ve špatných hygienických podmínkách a pod značným stresem. Jak se tato situace odráží na duševním zdraví zdravotníků? 

Studií duševního zdraví nemocničního personálu během ozbrojeného konfliktu je málo a obvykle zahrnují jednorázová šetření bez srovnávací skupiny. Nicméně, takové výzkumy existují a jejich výsledky jsou zajímavé. Některé studie vznikly například v Izraeli. Izraelští odborníci zkoumali například vliv raketových útoků na izraelská města, které prováděla irácká armáda v roce 1991. Raketové útoky na Izrael během války v Perském zálivu vyvolaly očekávanou atmosféru strachu a obav. Těmto pocitům se samozřejmě nemohl ubránit ani ošetřující personál nemocnic.

Partnoy a Kantor 1992, realizovali sérii supervizních sezení se zdravotnickým personálem, ve kterých se zaměřili na stres vzniklý raketovým ostřelováním izraelských měst. Hlavními tématy, která byla v průběhu sezení rozebírána, byly rozpory mezi loajalitou sester mezi prací v nemocnici a jejich setrváváním s rodinami. Když ostřelování skončilo a stres se zmírnil, byl jako největší problém vnímán dlouhodobý těsný kontakt mezi zaměstnanci.

Další zajímavá studie vznikla v roce 2009. Cílem studie srovnání četnosti výskytu psychiatrických symptomů a charakteristik psychosociálního fungování mezi lékaři a sestrami během války v Gaze (2008-2009). Výzkum zahrnoval dva vzorky zdravotnického personálu (lékařů a sester), přičemž jeden vzorek  byl vystaven stresu spojenému s válkou a druhý nebyl. Byla provedena dvě hodnocení. První přímo během válečného konfliktu a druhé o šest měsíců později. Ve srovnání s neexponovaným nemocničním personálem vykazoval exponovaný nemocniční personál významně vyšší úroveň posttraumatických symptomů jak během války v Gaze, tak i o 6 měsíců později. Exponovaný nemocniční personál během války v Gaze významně vyšší úroveň zejména depresivních příznaků. 

Výsledky uvedených studií naznačují, že vystavení silnému stresu se na sestrách projevuje zvýšenou mírou psychiatrických a psychosomatických příznaků. Ze studií je jasné a není to překvapující, že vystavení dlouhodobému a extrémnímu stresu sestry skutečně vyčerpává. Specifikem sesterské profese je nejen to, že sestry jsou při své každodenní práci vystaveny napětí a tlaku, na čemž se podílí zejména nutnost důsledného zajišťování lékařských ordinací. To však není jediný typ zátěže, které sestry čelí. Těsný kontakt a intenzivní přítomnost sester u pacientů o které pečují vede také ke zvýšené emocionální zátěži sester.   

V době dlouhodobého extrémního stresu s bezprostředním ohrožením života jak svého, tak i rodiny, kolegů a pacientů a kombinace fyzické a psychické zátěže, dochází k rychlému vyčerpávání zdrojů sester. Kromě toho se také ukázalo, že sestry jsou zranitelnější než lékaři. Vědci to dávají do souvislosti s tím, že lékaři si mohou od pacientů držet větší odstup a mohou lépe využívat mechanismy psychologického zvládání. Sestry díky nepřetržitému kontaktu s pacienty čelí větší míře emocionálního stresu.

Výzkumy dále ukazují, že zatím co psychiatrické příznaky přetrvávají ještě dlouhou dobu po expozici extrémní stresové zátěži, co se týče psychosomatických příznaků, tak ty rychle odeznívají. Toto zjištění je dáváno do souvislosti s tím, že psychosomatické příznaky souvisejí s biologickými faktory, jako je stimulace autonomního nervového systému spolu a endokrinním systémem. Psychiatrické příznaky jsou naproti tomu propojeny se složitějšími mozkovými funkcemi.

No a proč o tom tady píšu? Důvod je ten, že nejen, že je velmi důležité podporovat ukrajinské zdravotníky v těchto pro ně tak těžkých časech, ale také, že bude nutno myslet na pomoc a podporu i po válce, při poválečné obnově ukrajinského zdravotnictví. A ještě jedna věc. Všechny tyto výsledky jsou důležité i pro nás, abychom v dokázali lépe čelit všem krizím budoucím. 

Zdroje informací:

https://eurozpravy.cz/zahranicni/evropa/zdravotnicka-zarizeni-se-ve-valce-stavaji-terci-stale-casteji-varuje-who.62776681

Portnoy, G., D. Kantor, et al. "Missile attacks and nursing staff: impact of the Gulf War." J Psychosoc

Nurs Ment Health Serv. 1992 Mar;30(3):21-2. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/1578421/

Ben-Ezra M, Palgi Y, Wolf JJ, Shrira A. Psychiatric symptoms and psychosocial functioning among hospital personnel during the Gaza War: a repeated cross-sectional study. Psychiatry Res. 2011 Oct 30;189(3):392-5. doi: 10.1016/j.psychres.2011.02.004. Epub 2011 Feb 26. PMID: 21354628; PMCID: PMC7132414.

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7132414/

Ben-Ezra M, Palgi Y, Shrira A, Hamama-Raz Y. Somatization and psychiatric symptoms among hospital nurses exposed to war stressors. Isr J Psychiatry Relat Sci. 2013;50(3):182-186.

https://doctorsonly.co.il/wp-content/uploads/2014/02/06_Somatization-and-Psychiatric.pdf

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24622477/

Foto: Wikipedie

EDITORIAL 2023

Tak další rok je pryč a nastal čas, abych napsal pravidelný editorial do blogu, ve kterém tak trochu hodnotím co bylo a tak nějak nastiňuji co bude, nebo co bych chtěl, aby bylo. 

Pro mě takovou největší událostí je válka na Ukrajině. Z 23-24 února 2022 jsem sloužil noční a už tenkrát mi bylo jasné, že tuhle noc to vypukne. Rusáci byli nashromážděni u hranic a zpravodajské služby tehdy informovaly, že do ruských polních nemocnic jsou naváženy velké zásoby čerstvých krevních konzerv. A taky že jo. Rusák do toho praštil. Takže po covidu následovala další krize. Jenže, tuhle krizi já snáším, na rozdíl od covidu, o něco hůř. Je to proto, že za covidu jsem jako zdravotník sloužil na různých covidových odděleních a měl jsem pocit, že mám na vývoj událostí alespoň nějaký pozitivní vliv. Tady to tak není. Jasně, přispívám na různé sbírky a tak, ale... tak nějak mi to co bych chtěl udělat připadá nad mé možnosti. 

No, ale rok 2022 nebyl zdaleka jen negativní. Líbí se mi, že z různých stran se ke mě dostávaly informace, že sestry se začaly více zajímat o své pracovní podmínky, přestaly být pasivní a začaly se objevovat případy toho, že zdravotnický personál začal tlačit na zaměstnavatele, aby svým lidem k práci připravil takové podmínky, aby mohli pacientům poskytovat kvalitní péči bez toho, aby u toho sami padali na ústa. Není to sice všude, ale snahu o poskytnutí příjemného pracovního prostředí a podmínek vidím stále častěji.  

Ale abych jen nenadával na ty naše managementy. Vedení nemocnic to nemají jednoduché. Neustálé zvyšování cen vstupů do systému, ceny energií, nároky pacientů a konec konců také nás, pracovníků... To všechno jsou problémy, ke kterým se vedení nemocnic musí stavět čelem a ne vždy se daří. Ale nemocnice k mému úžasu fungují, a co si budeme povídat, pacienti v naší zemi mají vzhledem k možnostem, stále ještě velmi dobrou zdravotní péči.

Také poslední dobou vidím, že pohled veřejnosti na povolání sestry se začíná opravdu měnit. Stále častěji vidím uznání naší práce. Lidé si cení také našeho vzdělání a odbornosti. Je to vidět také na zájmu o studium zdravotnických oborů. Ten stále roste. A co muži v ošetřovatelství?

Že je muž-sestra, to už dneska není nic divného. Je to zajímavá, vysoce kvalifikovaná práce, kterou nemůže dělat jen tak někdo. V podstatě se pozvolna vytrácí původní důvod toho, proč MEN IN NURSING CZ vznikl, tzn. propagace mužů v ošetřovatelství. Pro mnoho lidí jde dokonce o téma které je cool a atraktivní a to je super.

No a co bude dál? Moc mě nebaví sdílet na soc. sítích články z různých médií. Jasně, když narazím na něco zajímavého, rád to posdílím. Raději bych sám psal autorské články a témata související s ošetřovatelstvím jako vědy, s lidskými zdroji ve zdravotnictví, s problematikou pracovní zátěže sester a také třeba životního stylu a tak podobně. Kapacita je omezená a já samozřejmě nemám čas chrlit článek za článkem. Ale baví mě rešerše a občas narazím na fakt zajímavé výsledky studií na zmíněná témata. Ty bych rád tak nějak převáděl do populárního jazyka a předkládal vám je. 

Takže tolik asi ke mě. A co vy? No hlavně... Ať se vám v roce 2023 daří! Ať se vám daří v práci, příp. ve studiu a v soukromí ať máte pohodu. A co se MEN IN NURSING CZ týče, zachovejte blogu a vlastně i naší komunitě přízeň.

Se srdečným pozdravem,

Pavel Boháček, autor

Sledujte mě na Twitteru!