Poznámka: Buďme rádi za to, kde a kdy jsme se narodili :-D

Rozvinuté ošetřovatelství je jedním ze základních znaků moderní civilizace. V dobách dávno minulých nebylo zdaleka běžné starat se o své staré a nemocné. Teprve s rozvojem hospitálních řádů byly zakládány první kláštery, kde byla poskytována péče zejm. chudým nemocným. Víte, že "marodit" nebyla dříve zdaleka taková samozřejmost, jako je to dnes? Možnost "ulehnout na lůžko" pro pracujícího člověka například byla až v dobách, kdy začaly vznikat první "nemocniční pokladny" (poč. 20. stol), které rodinám např. nemocných horníků či dělníků umožnily nějak vyžít, zatím co byl živitel rodiny nemocný. Ale proč to píšu... 

Dělám rešerše pro jeden článek a narazil jsem na toto: 

Krajní podmínky severské zimy vedly "Eskymáky" v minulosti k velmi nemilosrdným zvykům v zacházení se starými a nemocnými spoluobčany i členy rodiny. Pokud nebyli schopni pohybu a nemohli se sami živit a vykonávat nějakou práci, byli buď utopeni nebo uškrceni. Je to složitý mravní systém, a my zde v Evropě, uprostřed veškerého pohodlí, tepla a relativního dostatku všech životních potřeb, je za to můžeme s těží odsuzovat - i když s takovými způsoby ovšem nesouhlasíme.

No, buďme rádi za to, že se nám poštěstilo narodit se v této době v České republice... 😃

Zdroj: 

ŠULC, Jiří, Josef DVOŘÁK a Milan MORÁVEK, 1984. Člověk na pokraji svých sil. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: Avicenum. Život a zdraví (Avicenum). (Foto: Wikipedie)