Je za námi další rok a byl to opět rok z velké části poznamenaný pandemií covidu-19. Zatím co na samotném počátku pandemie byla práce na různých covidových jednotkách, karanténách a odběrových centrech spíše výzvou, jak šel čas, začali jsme pociťovat únavu a vyhoření. Po náročném podzimu 20 a zimě 21 řada zdravotníků musela po krátkém letním itermezzu, kdy se vrátili na svá pracoviště z covidových jednotek a snad si i vybrat nějakou tu dovolenou, nastoupit zpátky do covidového režimu. Tentoktát to ale bylo jiné. Jaký byl na Men in Nursing CZ rok 2021 a co bude dál?
Covid-21, pandemie desinformací...
Přesto, že mnozí odborníci upozorňovali na to, že podzim bude náročný, vláda jim nedopřávala sluchu. Opatření která by vedla ke zmírnění dopadů pandemime byla buď nedostatečná, nebo nebyla vymáhána. Vláda se řídila míněním velké části veřejnosti, která byla šokována dopady, jaké mělo uzavření ekonomiky v rámci březnového lockdownu a různá další omezení v různých odvětvích ekonomiky. Mnoho lidí přišlo o živobytí, povážlivě se začaly tenčit rezervy střední vrstvy obyvatelstva a chudí se dostali na dno. To spolu s chaotickým přístupem vlády a nezvládnutou komunikací vedlo postupnou ztrátu důvěry nejen ve vládu, ale v autority jako takové.
Média zaplavily názory "pseudoznalců" pro které je lesk objektivu kamery přitažlivější, než sebekritické vyhodnocení situace, které by znamenalo rozhovor novinářům odmítnout s tím, že nejsem odborník, abych se k epidemiologické situaci a covidu-19 mohl odpovědně vyjadřovat. Začala se zdvihat mocná vlna dezinformací, podporovaných frustrovanými občany, na které se stát jakoby vykašlal. Samotní dezinformátoři vycítili příležitost bez ohledu na následky něco trhnout. U někoho šlo o to pohonit si ego, jiný se na situaci snažil vytřískat politický kapitál. Pandemie covidu u mnoha lidí odhalila různá zákoutí jejich charakteru.
V reakci na tíživou společenskou situaci a složitou životní situaci mnoha lidí se začal objevovat jev, kterému se se v odborné psychologické literatuře říká popření, či popírání reality. Ačkoliv byly nemocnice zaplněny pacienty, ze kterých velká část byla v důsledku onemocnění covid-19 ohrožena na životě a mnoho z nich zemřelo, veřejný prostor zaplnily "zaručené zprávy" o tom, že nemocnice jsou prázdné, že jde o komplot doktorů, sester a různých společenstev od zednářů, až po miliardáře Gatese, kterých cílem je vyhladit část populace. Tento jev není žádným překvapením. V tíživé situaci, které člověk nerozumí, začnou sehrávat významnou roli emoce a lidská fantazie. Začalo vznikat velké množství více či méně uvěřitelných konspiračních teorií a fám.
První, druhá, třetí tečka...
Vše se vystupňovalo s příchodem očkování. Významní farmaceutičtí "hráči" přišli se svými vakcínami a člověk by si myslel, že s příchodem očkování přijde úleva že konečně máme zbraň pro boj s pandemíí, a lidé se v zájmu ochrany životů, zdraví a v neposlední řadě také ekonomiky, tedy živobytí, budou snažit co nejdříve naočkovat. Stalo se však něco jiného. Objevila se obrovská záplava dezinformací, které byly často tak mimo, že se člověku až nechtělo věřit, že je možné, že tomu tolik lidí uvěřilo. Dozvěděli jsme se, že očkováním se do našich těl vpravují čipy, že očkovaní svítí tak, že to aktivuje bluetooth ve vašem telefonu. Že díky očkování umírají stovky lidí. Vakcína je prý rychlokvaška, co mění genetickou informaci, má v sobě mikrožiletky, že jde o rozsáhlé pokusy na lidech, způsobuje genetické vady, neplodnost a nebo dokonce nemoc samotnou. Vakcína se stala prostředkem politického boje. Např. ruská vakcína začala být rychle distribuovaná do celého světa, aby Rusko pokud možno předběhlo všechny konkurenty. Škoda že v Rusku samotném bylo vakcíny nedostatek.
V Česku bylo očkování velmi špatně komunikováno s veřejností. První, druhá a třetí tečka vedla mnohé k domněnce, že vakcína nefunguje. No, já nevím, jak u vás, ale já mám z covidového oddělení zkušenost, na základě které mohu konstatovat, že oproti vlnám, kdy jsme neměli k dispozici očkování, podstatně klesla spotřeba kyslíku. Když už se covid pozitivní pacient a k tomu očkovaný pacient do nemocnice dostal, většinou to bylo z jiných důvodů než covid, a nebo průběh onemocnění byl u něj podstatně lehčí, než u pacientů neočkovaných.
Zdravotnictví jako švédský stůl...
Celá anabáze s očkováním by byla na samostatný článek. Tady bych se v té souvislosti chtěl zmínit o jiné věci. A sice o léčbě covidu jako takového. Vynechme ty absurdity, jako že někteří z řad antivaxerů do sebe, když dostali covid, cpali odčervovadlo pro koně, nebo bělidlo. Chtěl bych se tady zmínit o jevu, který se díky pandemii dostal na světlo. Celé by se to mohlo honosně jmenovat, kdyby o tom byla napsaná studie, "problematika spotřebitelského chování českých pacientů".
Zdravotnický systém v České republice je systémem tzv. Bismarckovského typu. Je založeno na solidaritě. To si myslím, že je velká vymoženost našeho zdravotnického systému. Během pandemie se však ukázal jeden jeho podstatný nedostatek. Nevede jeho účastníky k tomu, aby cíleně pečovali o své zdraví. Lidé se prostě nezamýšlí nad tím, jestli je pro ně výhodnější pojistit své zdraví vakcínou za 500,-Kč, nebo jestli budou riskovat větší riziko rozvoje závažného onemocnění a nutnost podání monoklonálních protilátek za 30 000 a nebo dokonce pobyt na JIP za statisíce. Nechci nad kýmkloliv vynášet nějaké soudy, domnívám se ale, že vedle preventivních programů by se zdravotní pojišťovny měly věnovat také problematice zdravotně-ekonomické gramotnosti obyvatel-klientů zdravotních pojišťoven.
Sestry nejsou řeholníci...
Konečně... stále častěji vidím sílící snahy o emancipaci ošetřovatelského povolání. Pandemie jasně ukázala kdo je tou největší skupinou, která pečuje o zdraví populace. Jsou to sestry. Ne, neubírám v žádném případě na důležitosti lékařům, nebo dalším zdravotnickým pracovníkům. Píšu to tady proto, že po celá desetiletí jsou sestry a péče upozaďovány do pozadí, jako nějaký dav, stojící v pozadí za lékaři. Sestra je přeci ta skromná, co plní to své poslání za pár krejcarů, svůj život podřizuje pacientům a nemocnici. No, jenomže tenhle pohled na sestru patří někdy do hluboké historie, kdy péči pacientům v nemocnicích poskytovaly řeholnice a řeholníci a kdy povolání ošetřovatelek bylo doménou "padlých žen". Dnes je situace jiná. Ošetřovatelství (nursing science) je moderní vědní obor, zabývající se potřebami člověka v nemoci i ve zdraví. Sestry studují na univerzitách, podílejí se na výzkumu a významně přispívají k prosperitě zdravotnického odvětví.
Co svět světem stojí, lékaři se nikdy nestyděli říci si o nějakou tu zlatku za svojí práci. A proč taky ne, vždyť jejich práce je vrcholně zodpovědná a studiu medicíny věnovali podstatnou část svého mládí. A co sestry? Doba se změnila. Sestra je dnes vysoce kvalifikovaný odborník, na kterém stojí realizace velké části lékařských ordinací. To by se mělo odrážet také na finančním ohodnocení práce sestry. Vlastnost sestry, označovanou jako "caring", pečování, se přeci s dobrým ohodnocením nevylučuje. Sestry přeci nejsou řeholnice. Ostatně, ona vlastnost je ceněná také u pracovníků péče o klienty v bankách, u letušek a v mnoha dalších povoláních.
Men In Nursing CZ, co dál...
I v roce 2022 budu pokračovat v mém hlavním tématu, a sice propagaci/popularizaci ošetřovatelství jako zajímavé vědy a povolání pro muže. Příspěvky na FB budou méně časté. Nechci zahlcovat zpravodajstvím a sdílením obsahů. Spíš bych chtěl občas přinášet nějaké zajímavosti ze světa. Jen doufám, že bude méně covidu, i když to je téma, kterému se samozřejmě nelze vyhnout. Kromě problematiky lidských zdrojů ve zdravotnictví bych se chtěl následující rok zaměřit na témata ekonomická i etická. Narazím-li na zajímavý názor, poznatek či nápad, dám vám také vědět. A samozřejmě... Občas bude i nějaká ta legrácka.
Zdraví Pavel Boháček, autor a admin