Je to jenom chřipka...
V živé paměti mám ty přechytralé komentáře ve smyslu je to "jenom chřipka". Pandemie v Evropě se teprve rozjížděla a pod články na fb se objevovaly komentáře, které celý problém zlehčovaly. (Nehledě k tomu, že chřipka sama je závažné onemocnění...) Říká se, že sklo (monitor počítače) snese všechno, a to, že se mnoho lidí na fb má potřebu vyjadřovat k věcem, kterým absolutně nerozumí je vlastně běžná věc. Je smutné, že se k nebezpečí, které se k nám z Číny blíží s despektem vyjadřovaly i některé "lekařské celebrity", které však s problematikou inf. lékařství, virologie, či epidemiologie nemají moc společného. Kdo čte můj blog pravidelněji, tak ví, jak moc mě např. dráždí, když se třeba v TV zubař vyjadřuje k záležitostem sester atp. Pak se nestačíte divit, když vytrénovaný sportovec do televize řekne, že měl jen rýmu a že tedy o nic nejde. No... U něj o nic nejde. Každý ale není vytrénovaný sportovec.
Čili, jaké z toho plyne poučení? Nezlehčujme nikdy žádný problém, o kterém nemáme dostatek informací. O nemoci Covid-19 to zejména ze začátku platilo tuplovaně. V případě Covid-19 bylo například velmi důležité, zasazovat jednotlivé informace do kontextu. V mediálních zkratkách se to však často neděje. Jako příklad si uveďme úmrtí pacientů na Covid-19, tedy v jeho přímém důsledku a s Covid-19, tedy když pacient zemře, ale Covid-19 není primární příčinou smrti. Dochází k tomu, že Covid -19 zhorší stávající zdravotní stav u citlivé části obyvatel (staří pacienti, onkologičtí nemocní, nemocní s deficitem imunity) a pacient zemře.
Mediální zkratky sehrávaly důležitou roli také v samotné prezentaci nebezpečnosti onemocnění veřejnosti. Hlavní nebezpečí Covid - 19 ale není v nemoci samotné... Ale ve virulenci, tedy nakažlivosti... To je schopnost se šířit. Za krátký čas obrovské množství lidí, ty se nahrnou do nemocnice a zdravotnictví kolabuje.
V českých zdravotnických zařízeních je k dispozici méně než 78 tisíc lůžek. Lůžkový fond přitom v posledních dvaceti letech klesal, v posledních pěti se jakžtakž stabilizoval. K roku 2017 byl v Česku k dispozici počet lůžek na infekčních odděleních v počtu 1122. Myslím si, že tohoto faktu si vrcholoví představitelé státu byli velmi dobře vědomí. A tak do toho hned ze začátku "šlápli". Velice rychle začala platit hygienická opatření, karanténa, obyvatelstvo se začalo vyšetřovat na Covid pozitivitu. Nutno říci, že v tomhle měla vláda také velké štěstí na chápavost obyvatelstva země.
Koncem března začala rozsáhlá reorganizace systému práce v nemocnicích, kde se začaly otevírat odběrová centra, karanténní oddělení a covidové jednotky. Veřejnost, jak odborná, tak i laická si začala naléhavě uvědomovat, jak klíčová je v této krizi právě úloha sester. K čemu vám jsou všechna ta připravená lůžka a ventilátory, když k nim nemáte odpovídající počet kvalifikovaných sester. Náhle začalo být jasné, že právě sestry jsou páteří celého zdravotnického systému.
Hrdinové a antihrdinové své doby...
Z počátku koronavirové krize byly sestry oslavovány jako skuteční hrdinové doby. Veřejnost si je předcházela, tleskala jim na balkónech, posílala jim pamlsky a děkovala jim za jejich odvahu v boji s pandemií. Aby ne. Z počátku nikdo nevěděl, jak se celá krize vyvine. Záběry z Itálie, Španělska a později USA působily jako předobrazy pekla. Také vláda a ředitelé nemocnic vydávali prohlášení, ve kterých stavěli do popředí nutnost zdravotnický personál za jeho srdnatý boj s koronavirovou pandemií náležitě odměnit.
Jak síla koronavirové pandemie slábla, začala se nálada v části společnosti měnit. Drastická restriktivní opatření si mnoho lidí vykládalo jako útok na své základní svobody. Strach a obdiv k práci zdravotníků se na některých místech změnil v odpor. Musím říci, že řečené platí zejména o USA, kde proti sobě na ulici stanuli občané protestující proti restrikcím a zdravotníci, obhajující restriktivní opatření.
Co se České republiky týče, tak tady se boj proti koronaviru také stal jakousi obětí svého vlastního úspěchu. Jak některým lidem otrnulo z jakéhosi prvotního strachu, začaly se objevovat hlasy, že žádná koronavirová pandemie není. Že jde jen o mediální humbuk, že jde o spiknutí elit a spousta dalších konspiračních a ezoteorií. Korunu tomu nasadil například herec Jaroslav Dušek (kterého však mám jako herce velmi rád), když prohlásil: "Já jsem nikoho nemocného v okolí také neznal, až když jsem se víc ptal, tak jsem se dostal k jednomu až dvěma případům. Vytvořil jsem si proto teorii, že onemocněli ti, kteří volí Andreje Babiše, protože ty také nikdo nezná." Bylo by to velmi vtipné, kdyby to byla satira. Jenže jsem zejména na sociálních sítích narazil na dost lidí, pro které koronavirus také neexistuje a to proto, že nezají nikoho, kdo jej má.
Situace nepomohla ani mediální prohlášení některých osobností z oblasti medicíny. Jsou to lidé, kteří se těší mimořádné autoritě u obyvatelstva. Jsou to také lidé, na které se média obracejí kdykoliv se ve společnosti děje něco mimořádného. Jenže, v některých případech jsou to také lidé, kterým se mediální pozornost líbí nejsou schopni odmítnout pozvání k rozhovoru o problematice, na kterou nejsou odborníky. A tak není divu, že výsledkem jsou informace, které část veřejnosti bere vážně a nekriticky, informace, které jsou však vytržené z kontextu, nebo nesprávné. A tak část veřejnosti bez ohledu na závažnost celé situace uvěřila, že jde v podstatě jen o mediální humbuk.
 |
| Foto: Men in Nursing.cz |
Nesmí projít...!
Tak či tak, sestry vyšly z celé té koronavirové patálie se ctí. Je potřeba říci, že to nebylo vůbecjednoduché. Mám v živé paměti moje první služby v "první linii", kdy jsem sloužil na karanténním, oddělení nemocnice. Jak jsem žertem říkal: "Úkol zněl jasně... Covid nesmí projít". Úkolem karanténního oddělení bylo zabránit tomu, aby se mezi pacienty, ze kterých je celá řada lidí se závažnými zdravotními problémy, dostali covid-pozitivní pacienti. Každému pacientovi, který se branou urgentního příjmu do nemocnice dostal, byl proveden stěr na SARS-CoV-2. Po prvním ošetření byl pacient odeslán na odd. karantény, kde mu v podmínkách bariérové oš. péče byla poskytnuta odborná péče. Účelem bylo nejen nezavléci nákazu do nemocnice, ale také včasné poskytnutí odpovídající péče bez ohledu na to, že ještě nejsou k dispozici výsledky testu na covid.
První dny na odd. byly nesmírně náročné. Karanténní lůžka byla vytvořena z jiného oddělení, které bylo přestěhováno do jiného pavilonu. Personální obsazení bylo také ze začátku slabé. Z emergency chodil příjem za příjmem. Pacienty bylo potřeba zaléčit. Takže lékaři ordinovali a ordinovali a já se soustavně převlékal o ochranných pomůcek, napichoval kanily, zaváděl PMK, podával infuze a další medikaci, svlékal se, pak desinfekce a pak zase oblékal. Hlavně noci byly výživné. Ze začátku to byl fakt "M.A.S.H.". Šlo o karanténu interní a spektrum diagnóz bylo od srdečního selhávání, až po ebrietu... Z počátku si pacienti na karanténě pobyli cca 24 hodin. Když přišel výsledek stěru, byli posláni dál. Postupem času se situace stabilizovala. Přibyl personál, zorganizovali jsme se a práce nám začala jít lépe od ruky.
Co se ošetřovatelského personálu týče, šlo o široké spektrum sester a sanitářů z celé nemocnice. Myslím, že by se mnou kolegové souhlasili pokud řeknu, že to pro nás všechny byla velká odborná zkušenost. Vypomáhali jsme si a co jsme neuměli, rychle jsme se učili. Uběhly dva měsíce a situace se v ČR dostala pod kontrolu.
Nenahraditelné sestry...
Dlouho před vypuknutím koronavirové krize vládla v českém zdravotnictví ještě krize jiná, a sice personální. Mnoho zdravotnických zařízení hlásilo závažný nedostatek kvalifikovaných sester. Řešení celého problému bylo v nedohlednu. Zpřehlednit vzdělávání, zlepšit odměňování a zlepšit pracovní podmínky a postavení sester v systému zdravotnictví. To byly úkoly, které bylo potřeba vykonat. Nic moc se však nedělo. Služby v nemocnici se dál pytlíkovaly a vedení nemocnic zoufale hledala metodu, jak vylovit ještě nějakou tu čudlu z vybraného rybníku trhu práce ve zdravotnictví.
Do toho přišel koronavirus a my v TV sledovali záběry dusících se pacientů z Itálie a báli jsme se, že nebude dost ventilátorů. Jenže, ke každému tomu ventilátoru je potřeba sestra, která s ním umí pracovat a zná komplexní problematiku péče o ventilovaného pacienta. V případě Covid-19 se například objevily názory odborníků, že v mnoha případech může ventilátor pacienta spíše poškodit, než mu pomoci. V zemích, které koronavirová krize postihla nejvíce (zejm. USA), docházelo k tomu, že kvůli nedostatku školených sester, byly ventilátory obsluhované dalšími zdr. pracovníky. Teprve s odstupem se začíná ukazovat, že řada pacientů byla tímto poškozena na zdraví.
Závěr...
Máme to za sebou. Celosvětová koronavirová krize v České republice proběhla poměrně mírně. Ukázalo se, že naše veřejné zdravotnictví na tom ve schopnosti zareagovat a poskytnout adekvátní péči obyvatelstvu v krizové situaci není tak špatně. Náš sociální systém stále ještě docela dobře zajišťuje potřeby těch nejchudších vrstev obyvatelstva, takže nakonec, zejména také díky obětavosti pracovníků v soc. službách, se dařilo chránit i ty nejzranitelnější spoluobčany. Opět se také ukázalo, že se Češi v krizových chvílích umí semknout a spolupracovat. To je dobré vědět. Poučit se z chyb a rozvíjet to dobré. Tahle krize nám ukázala, že naše civilizační výdobytky nejsou zdaleka samozřejmostí. Věřím, že stojíme na prahu velmi neklidné doby. Přijdou další větší, či menší krize. Připravme se na ně.