pondělí 29. července 2019

Teorie ošetřovatelství (1) - Filozofie v ošetřovatelství

Nevím proč, ale celý můj dosavadní život mě nepřestávaly podněcovat otázky týkající se podstaty lidské existence. Kdo jsme my lidé a proč tu jsme? Co je to vlastně život? A je něco po tom, když náš život končí? Mám neodolatelnou afinitu k filosofii, a při tom mě to také táhne k přírodním vědám. Biologie, genetika, medicína, ale také třeba kvantová fyzika nebo chemie, psychologie, kybernetika a nebo matematika... Oblasti lidského poznání, které mě nepřestávají fascinovat. Životní peripetie a poznání a mě nakonec přivedly k tomu co dělám. A sice všeobecnou sestru. Zdá se vám to překvapivé? No, na první pohled tomu tak může být. V následujícím seriálu článků ale zjistíte, že právě ošetřovatelství je věda, ve které se překvapivým způsobem snoubí všechny ty výše uvedené oblasti lidského poznání.

Věda o lidských potřebách...
Dokázat se o sebe postarat. To je základním předpokladem úspěšné a spokojené existence. Co to ale znamená? Věda zvaná ošetřovatelství říká, že to znamená uspokojit potřeby, které jsou základním předpokladem nejen holého přežití, ale také plnohodnotného a spokojeného života. V okamžiku, kdy toho člověk není schopen (onemocnění, zranění) přichází ke slovu ošetřovatelství jako věda, neboli "nursing science". Je to věda, která má celou řadu styčných ploch s dalšími vědami, jako je medicína, antropologie, psychologie, sociální a technické vědy.

Ošetřovatelství je staré jako lidstvo samo. Péče a sebepéče je základním předpokladem pro udržení zdraví. Pečují o sebe nejen lidé, ale i zvířata. Pečovací pud velmi důležitý např. pro přežití mláďat. Od tohoto základního pudu, který umožňuje živočichům přežití se u lidí vyvinulo pečování jako vědomá systematická činnost. Ta byla nejprve založena na základně zkušenostní a postupně se vyvinula ve vědní obor založený na důkazech (evidence based). Základní pracovní metodou ošetřovatelství je tzv. ošetřovatelský proces. Metodou oš. procesu jsou potřeby člověka identifikovány a následně saturovány. Existuje celá řada ošetřovatelských škol, které vycházejí z filozofického pohledu na svět, život, člověka.  

Filosofie v ošetřovatelství...
Ošetřovatelství má v sobě kromě složky ryze praktické také složku hluboce filosofickou. Základní filozofický názor, jaký zastáváme v pohledu na svět ve kterém žijeme, zásadně ovlivňuje způsob, jakým se díváme na člověka a jakým o něj pečujeme. Mechanistický pohled na svět například vnímá člověka jako jakýsi druh stroje. Ten je složen ze součástek, které pracují podobně, jako např. motor automobilu. Jeho chování je lineární řetězec akcí a reakcí. My jen doplňujeme palivo, měníme olej, doplňujeme chladící kapalinu atd. Porucha některé ze součástek se pak projeví symptomy, či syndromem (souhrnem symptomů) typických pro poruchu té které součástky. Tady už nestačí údržba. Stroj musí do servisu. My voláme lékaře který součástku vymění. Sestra v tomto případě asistuje mechanikovi (lékaři) při opravě stroje.  Samotný stroj je jen pasivním mechanismem, který je řízen podněty z venčí. Postrádá samostatnou vnitřní aktivitu.

Tento pohled na svět je však značně zjednodušující a je zjevné, že k vysvětlení zákonitostí chování a života člověka mechanistický pohled na svět nestačí. Uvědomujeme si, že my, lidé, jsme živý organismus, který je vnitřně spontánně aktivní a vstupuje do interakce s prostředím. To je velmi důležitá informace. Protože právě vztah mezi člověkem a jeho prostředím je jedním z důležitých aspektů, který ošetřovatelství zkoumá. Tuto skutečnost bere v potaz tzv. organistická filosofie. Ta říká, že lidský organismus je integrovaný celek interagující s prostředím. 

To pochopila už Florence Nightingalová, když formulovala svůj environmentální model ošetřovatelství. Tato sestra identifikovala pět základních elementů zdravého prostředí, a to čistý vzduch, čistou vodu, čistotu prostředí obecně, světlo a funkční kanalizaci. Nightingalová pochopila, že vysokou úmrtnost vojáků, o které se starala v polním lazaretu v Krymské válce, nezpůsobují zdaleka jen válečná zranění. Nejvíc pacientů tehdy umíralo na komplikace, které byly spojeny s působením nečistot, chladu a vlhka atd. Její zásluhou klesla úmrtnost ze 42% na 2,2%. Nightingalová se neomezila jen na popis nepříznivých vlivů fyzického prostředí. Ve své práci identifikovala taky vlivy prostředí sociálního, tedy např vliv rodiny, komunity a prostředí emocionálního, tedy psychiky.

Práci Florence Nightingalové pak na o mnoho řádů vyšší úroveň posunula např. Martha Rogers. Byla to teoretička ošetřovatelství, která vycházela ze širokého spektra vědomostí z oborů, jako je antropologie, psychologie, sociologie, fyzika, matematika. O prostředí hovoří jako o prostoru a do její teorie je zahrnut další faktor, a sice čas. V její práci jsou již zahrnuty poznatky. např teorie relativity, nebo např. Bertalanffyho všeobecná teorie systémů. Martha Rogers stála na počátku specializace zvané "space nursing", neboli kosmické ošetřovatelství. Oblasti o které jsem už psal a ještě mnohokrát psát budu. Ošetřovatelství v jejím pojetí vidí člověka jako součást vesmíru a ptá se, co člověk k přežití ve vesmíru potřebuje? Vesmír přitom není jen kosmický prostor, a člověk na palubě Mezinárodní kosmické stanice. Ale také člověk na palubě kosmické lodi zvané planeta Země.

Holismus v ošetřovatelství...
V ošetřovatelství máme celou řadu specializací. Máme anesteziologické, chirurgické, interní, psychiatrické a další sestry. Vždy je však nejdůležitější dívat se na člověka jako na integrovaný celek. Název "všeobecná sestra" není ničím degradujícím, zevšeobecňujícím. Pojmem "všeobecná" je velmi dobře podchycena ta skutečnost, že pečuje o člověka jako celostní bytost a ony specializace jsou spíše jakousi vedlejší kolejí, která umožňuje sestře pochopit specifika různých klinických medicínských oborů, v rámci kterých o pacienta pečuje. Ale pozor, sestra není lékař! Je partnerem lékaře v péči o pacienta. Sestra se v rámci péče o člověka orientuje na člověka jako celostní bytost. V péči neztrácí ze zřetele biologické, ale také psychické, sociální a spirituální aspekty člověka, a to ve zdraví i v nemoci.

Celek, neboli "holos" je základním pojmem filosofického směru zvaného "holismus". Průkopníkem myšlenky holismu (nechci úplně říkat autorem podstaty té myšleny) je Jan Christian Smuts, který ve dvacátých letech minulého století o něm píše v knize "Holismus a evoluce" (1926) 

Tento filozofický směr sehrává v moderním ošetřovatelství obzvlášť důležitou úlohu. V dnešní vysoce technologizované medicíně to někdy vypadá, že se začíná vytrácet člověk. Na odborných odděleních nemocnic se léčí striktně problém, diagnóza, se kterou jsou pacienti přijati a zabývat se pacientem z toho "toho lidského hlediska", tak na to lékařům moc času a kapacit nezbývá... Jako, to nic proti nim, všichni víme, jak to je a ani doktoři to nemají lehké. Jenže z toho pak pramení ona nespokojenost pacientů. Ta nebývá ani tak způsobena léčbou samotnou, ale celkovým přístupem zdravotníků k nim. Ukázalo se, že dva pacienti se stejnou diagnózou, mohou vyžadovat rozdílný způsob ošetřovatelské péče. 

Holistické ošetřovatelství pracuje s člověkem jako celostní bytostí, přičemž bereme v potaz nejen samotné onemocnění a potřeby jím ovlivněné, ale také všechny ostatní rozměry lidské existence (psychické, duchovní, sociální). Bereme v úvahu vzájemné působení všech těchto složek a jejich vliv na život člověka.

Co tě "zdrávka" nenaučí...
To, o čem psal výše, je jen taková mikrosonda do světa filosofických směrů, které ovlivňují způsoby, jakými je přistupováno k poskytování ošetřovatelské péče. Sestry na intenzivní péči pracují jiným způsobem a dokonce myslí jinak, než např. sestry. domácí péče, sestry v následné péči,  v domovech důchodců a nebo sestry psychiatrické, či sestry, které pečují o ženy na odd. gynekologickém. Přitom všechno je to vlastně ošetřovatelství.

Na závěr bych chtěl říci, že jedna věc je naučit se správně všechny technické postupy a metody péče, které jsou například specializované pro ten který obor medicíny ve kterém pracujete a druhou věcí je pochopit tu základní podstatu, se kterou k péči přistupujeme. Studium této oblasti už je jakýsi vyšší level vědy o lidských potřebách, vědy zvané nursing science, neboli ošetřovatelství.

Literatura:
PAVLÍKOVÁ, Slavomíra. Modely ošetřovatelství v kostce. Praha: Grada, 2006. Sestra (Grada). ISBN 80-247-1211-3.

FARKAŠOVÁ, Dana, kol. Ošetřovatelství - teorie. Osvěta, 2006, ISBN: 80-8063-227-8

pátek 15. března 2019

Výprava do (možné?) budoucnosti českého zdravotnictví

W.carter/Wikipedia/BY-SA 4.0
Vyber si jednu z pilulek. Pokud si vybereš červenou... Zavři blog, nebo vůbec neklikej na odkaz a článek nečti. Mohl by ti způsobit emocionální újmu... A to nechceme ne? Ale jestli jsi zvědavý/á a jen tak něco tě nerozhodí, tak si vyber modrou pilulku. Ale pozor... čeká tě cesta plná nástrah. Fikce, jakási simulace, která vznikla v neuronových sítích kdesi hluboko v útrobách mého (né vždy dokonale fungujícího a předpověditelného) mozku. Čeká tě výprava do budoucnosti českého zdravotnictví.

Jestli čteš tahle slova, patrně jsi zvědavý/á jako vopice, ale to je dobře. Píše se rok 2030 a my stojíme v átriu nějaké velké nemocnice... Na první pohled jde o supermoderní a ekologickou budovu. Kolem nás se pohybuje personál ve skvěle padnoucím, pestrobarevném oblečení. Pacienty poznáváme podle identifikačních cedulek na ruce... Jsou v civilu, takže si je můžeme snadno splést s běžným návštěvníkem nemocnice. 

Konec nemocničních oddělení...
Pacientská část nemocnice je rozdělena na několik částí. 1) Emergency s místem, kam najíždí sanitky a přistávají drony. 2) Lékařské křídlo, to je křídlo, kde jsou kanceláře a ambulance lékařů, operační sály, ale také moderní diagnostické technologie a laboratoře a jsou tam také ICU. A pak je tam další křídlo, které vypadá spíše jako hotel. Tedy křídlo č. 3) tzv. multioborová lůžková jednotka. Ta však není rozdělena... jako interna, chirurgie, ortopka, kardio atd... Je zde prostě část všeobecných interních lůžek a část chirurgických lůžek a ještě jeden velký blok, a sice křídlo dlouhodobé péče a rehabilitace. Několik pokojů je vyhrazeno pro děti a protože jde o velkou nemocnici, je tu i porodní dům.

Jak nemocnicí procházíme, vidíme další zajímavou věc... Na oddělení pracují jen týmy sester různé kvalifikace a dalších specializovaných pracovníků. Ti všichni se starají o široké spektrum pacientů. Lékaře tu téměř nepotkáte... Tedy ano potkáte. A sice šéflékaře interního na interních a šéflékaře chirurgického na chirurgických lůžkách. Většina ostatních se většinu času zdržuje ve svých ordinacích, na sálech na EMERGENCY a na ICU. Dostupnost lékaře je tedy odstupňována dle priorit. Nejvíc jich je stále přítomných samozřejmě na ICU. Na všeobecných lůžkách o pacienty pečují sestry, pravidelně je vyšetřují a lékaře volají v případě potřeby. Ty sestry "umí všechno". Ty nejkvalifikovanější mají různé další oborové specializace. Těch nejkvalifikovanějších je menšina. Mají k ruce řadu asistentů a asistentek. Podobné je to i na křídle dlouhodobé péče, které je největší. Na těchto odděleních je uplatňován spíše ošetřovatelský model péče... Zapomněl jsem dodat ještě jednu věc. Poměr mezi muži a ženami je v ošetřovatelském personálu téměř vyrovnaný. Je úplně normální, že sestry jsou i muži.

Jediná nemocnice v kraji...
Je to jediná větší nemocnice v kraji. Ano, v okolí je ještě několik menších nemocnic, ale v těch se nachází jen cosi jako služba první pomoci, malé oddělení všeobecných lůžek a lůžkový fond následné péče. Akutní pacienti ze širokého okolí bývají prvotně ošetřeni v těchto malých nemocnicích a pacienti, u kterých to vyžaduje stav, jsou odesláni do nemocnice velké. Ty nejakutnější případy míří do velké nemocnice ihned. Ženy rodí doma, a nebo v soukromých porodních domech. Většina neakutní péče je v rukou rodinných a privátních lékařů. V kraji je i několik menších hospiců a několik agentur domácí péče.

Účinek modré tabletky začíná pomalu vyprchávat a my se vracíme do reality dneška... 
A teď milí čtenáři několik otázek k diskuzi na facebooku pro vás...
Myslíte si, že výše uvedený článek je jen výplodem mozku šíleného blogera, který si vzal modrou tabletku :-D :-D... A nebo ne? Může na téhle vizi budoucnosti něco být? A z čeho jsem při psaní textu vycházel? :-D

čtvrtek 14. února 2019

Proč se novináři neptají sester?



Foto: Pavel Boháček/Men In Nursing CZ
Kdy jste naposledy dělali rozhovor s nějakou zdravotní sestrou? To byla jedna z otázek, která byla respondentům položena v jedné americké studii, která zkoumala zastoupení sester v amerických zdravotnických médiích. Výsledek byl tristní. Ve zdravotnických médiích byly sestry citovány jen ve 2%!! V těchto dvou procentech šlo o témata související pouze přímo s prací sester a nebo například v souvislosti s nedostatkem sester ve zdravotnictví. Ale názor sester na zdravotní politiku, otázky financování zdravotnictví, tak ten nikoho nezajímá...? 

Znáte to. V televizi běží zpravodajství a tam slyšíte... "Lékaři zachránili, lékaři si převzali do péče, naši lékaři ošetřili deset pacientů..." atd. V mediálním světě, jako by sestry nikoho nezajímaly. Přitom, co se týká péčí o zdraví, péčí o nemocné atd. odvádějí velmi podstatný kus práce. V České republice se o sestrách začalo mluvit prakticky až když došlo k jejich drastickému úbytku. Teprve teď veřejnosti začíná docházet, jak moc je důležitá práce sester, bez které by práce lékařů vyšla prakticky vniveč. Tak si musíme položit otázku proč tomu tak je?

Proč se novináři vlastně o sestry moc nezajímají?

Tak předně. Novináři vlastně nerozumí tomu, co sestra dělá. No, ono to není problém jen novinářů. Ukazuje se, že ani řada lékařů prostě nechápe, co je úkolem zdravotní sestry, jaké jsou její dovednosti, profesní unikátnost. A tady si dovolím malé rýpnutí. V našich podmínkách to netuší ani některé sestry.

Pracovníci nemocnic, kteří mají na starosti styk s veřejností se většinou odvolávají na lékaře. Je to pochopitelné. Ve většině nemocnic lékaři "vládnou". To je vlastně podstata biomedicínského modelu. Vždyť v kolika nemocnicích je například ředitelem sestra? Já si pamatuji jen na jeden příklad... Přitom management zdravotnictví studují také sestry. Jenže na klíčových místech bývají většinou lékaři. A být dobrý lékař zdaleka není totéž, co být dobrý manažer. Přitom jsou to právě sestry, které často studují PhD a MBA programy, zabývají se problematikou managementu péče atd.

Sestry jsou skvělí edukační specialisté například v oblastech, jako je péče o rány, jako je diabetes, kardiovaskulární onemocnění atd. Nicméně jen málo kdy vidíme, že si novináři do TV do pořadu, zabývajícího se danými problematikami pozvou sestru. Těmi hvězdami jsou přeci lékaři ne? Jéénže, skvěle vzdělaná a zkušená sestra dokáže říci mnohem víc právě třeba o mnoha strastech života například diabetika, nebo stomika atd...


Ošetřovatelství nemá své hvězdy...?

Foto: Aleš Cmunt/Men In Nursing CZ
Většina lidí dokáže vyjmenovat několik slavných lékařských celebrit. Kardiochirurgové, neurochirurgové, prostě lékařské VIPky zaplňují vysílací časy televizí a titulní stránky časopisů. A sestry? Prd. A co na to novináři?

No... pro ně je velmi sexy a přitažlivé, když mohou seznámit své diváky s unikátním novým typem endoprotézy, pořídit fotogenické záběry chirurgů, operujících na operačním sále, či seznámit veřejnost s novou metodou. Doktoři se umí prostě prodat. A co sestry? Sestry nedělají nic, co je zajímavé a stálo by to za pozornost médií?

Evidence based studie o katetrových infekcích, péče o mrňata s velmi nízkou porodní váhou, nové, supermoderní obvazové materiály a postupy péče o rány a takto bych mohl pokračovat.

Mediální aktivita...

Být mnohem víc mediálně aktivní. To je jedna z cest, jak trochu víc zpropagovat náš nesmírně zajímavý obor. Aktivně představovat pokroky a novinky nikoliv jen v LÉČBĚ, ale právě i v PÉČI o pacienty, zajímavé příběhy pacientů a jejich sester. Je potřeba jít trochu médiím naproti a ukázat novinářům, že nejen lékaři dělají v našem zdravotnictví kus práce. Ukázat jim, že bez nás, bez sester, by to nešlo. 

Mrkněte na:

pátek 18. ledna 2019

Linda Aiken - MIMOŘÁDNÁ OSOBNOST OŠETŘOVATELSTVÍ

Foto: University of Pennsylvania
Znáte tuto dámu? Neeee? No, tak to je Dr. Linda Aiken, v současné době jedna z nejvýznamnějších osobností světového ošetřovatelství a také kapacita, které já si nesmírně cením a z poznatků jejíž práce často vycházím ve svých článcích a komentářích.

Dr. Aiken přednáší na elitní University of Pennsylvania School of Nursing a je autorkou celé řady nesmírně zajímavých rozsáhlých evidence based studií na témata jako jsou počet pacientů na sestru a jeho vliv na úmrtnost, téma chybějící (missed care) péče, nebo studie o souvislosti mezi syndromem vyhoření u sester a spokojeností pacientů. Koordinuje také rozsáhlou mezinárodní studii RN4CAST. Věnuje se například právě  tomu, jaký vliv má personální obsazení nemocnice na výsledky péče (outcomes) o pacienta.
Linda Aiken je také autorkou teze, která mi přijde jako shrnutí toho, proč je v současné době pro mladou generaci povolání sestry méně přitažlivé: "Je rozdíl mezi tím, co by sestry skutečně chtěly dělat a tím, co je dosažitelné v nemocničním prostředí..."

Takže ano pane ministře, málo sester není jen kvůli tomu, že se cítí podhodnocené finančně. Je jich málo také kvůli tomu, že jsou podhodnocené profesně. A důvod? Přetrvávající zastaralý způsob (paternalistitcký) péče o pacienty, vysoce biomedicínský, který potlačuje další složky péče o člověka jako lidskou bytost... (To ostatně vadí i pacientům samotným) A to (a teď mi to kolegové lékaři snad odpustí) je spíše doménou sester, než lékařů.

Kdo z vás si myslí, že sestry nejsou jen "dělníci zdravotnictví" ať si vyhledá např:
Vahey, D.C., Aiken, L.H., Sloane, D.M., Clarke, S.P., Vargas, D. Nurse Burnout and Patient Satisfaction. Medical Care, 2004, 42(2): Suppl, II57-66.
Rogers, A.E., Hwang, W.T., Scott, L.D., Aiken, L.H., Dinges, D.F. The Working Hours of Hospital Staff Nurses and Patient Safety. Health Affairs, 2004, 23(4): 202-12.
Aiken, L., Clarke, S., Sloane, D., Sochalski, J., Silber, J. Hospital Nurse Staffing and Patient Mortality. Nurse Burnout and Job Dissatisfaction. JAMA, 2002, 288(16): 1987-93.
To jsou zdroje, ze kterých často vychází i moje čkánky...

Je zajímavé, že když se v českém zdravotnictví připravují např. standardy, výsledky vědeckého zkoumání v ošetřovatelství, založeném na důkazech, jakoby se často nebraly v potaz, když se to v ekonomických reáliích českého zdravotnictví nehodí.

Víte, jsou věci, které vás na běžné "zdrávce" prostě nenaučí... Proto si myslím, že potřebujeme také kvalitně vysokoškolsky vzdělané sestry. Jedině tak budeme mít respekt od kolegů lékařů a také uznání pacientů. Sestry totiž nejsou jen dělníci zdravotnictví, což si bohužel i dneska myslí i řada ředitelů nemocnic a podle toho to také dneska v nemocnicích vypadá.