Role sester se dynamicky vyvíjí. Je klíčové zdůraznit, že sestry již nejsou jen vykonavatelky rutinních ošetřovatelských úkonů zcela podřízené lékaři. Sestry se stávají vysoce kvalifikovanými zdravotnickými odborníky, zaměřenými na problematiku "evidence based" péče. V následujících řádcích se podíváme na ošetřovatelství skrze jeho historický vývoj – od péče založené na intuici přes rutinní a efektivní plnění jednotlivých ošetřovatelských úkonů pod dohledem lékaře, až k modernímu pojetí ošetřovatelství jako vědecké disciplíny, která klade důraz na důležitost vysoce odborných kompetencí sestry a partnerství s lékařem a odmítá redukci role sester na poskytovatele "hotelových služeb".
Historie ošetřovatelství je evoluce od profesionálně neuznávané činnosti k respektované a vědecky podložené disciplíně. Když se na onu evoluci podíváme podrobněji, můžeme si vývoj ošetřovatelství rozdělit na tři zásadní fáze s důrazem na rostoucí požadavky na vzdělání a specializaci, které odmítají zjednodušené vnímání sester jako poskytovatelů bazálních služeb nebo pokojských v kontextu zdravotní péče.
Intuitivní péče a počátky ošetřovatelství...
Ve svých raných fázích se ošetřovatelství vyvíjelo jako forma péče, která byla založená především na intuici a soucitu, často spojená s křesťanskou ideou pomoci bližnímu. V průběhu této etapy byl kladen hlavní důraz na víru, ochotu a morální kvality sester. Historický kontext ošetřovatelství odhaluje, že tato profese byla dlouhodobě vnímána spíše jako podřadná práce, převážně kvůli genderovým stereotypům a sociálním normám. Poskytovaly ji především ženy, jejichž role byla ve společnosti často omezována. V těchto raných obdobích byla pozice sestry buď pozicí té, která slouží ve smyslu náboženském, anebo, pokud pečující nebyla řeholnicí, byla často považována za služebnou s hluboce zakořeněnou podřízeností lékařům. Role mužů, snad kromě hospitálních rytířských a řeholních řádů, byla v oblasti ošetřovatelství velmi omezena. Sestry byly vnímány jako „lepší služky“, jejichž hlavním úkolem bylo vykonávat pokyny lékařů a zajišťovat základní péči a pohodlí pacientů. Toto vnímání však značně podceňovalo komplexnost a význam práce sester, které i přes omezené formální vzdělání a uznání vykonávaly zásadní úlohy v péči o pacienty.
Taylorismus a výzvy moderního ošetřovatelství...
S příchodem průmyslové revoluce se věci začaly měnit. Muži odcházeli do továren, kde se hlavní role ujímal tzv. taylorismus, založený na rozložení pracovních postupů na jednotlivé operace a úkony. Taylorismus zasáhl do ošetřovatelství s cílem maximalizovat efektivitu práce sester při minimálním počtu personálu, aplikující principy důkladného plánování a rozdělení úkolů. Přestože tento přístup měl zvýšit produktivitu a usnadnit management zdravotnických zařízení, měl také nezamýšlené negativní důsledky pro sestry a péči o pacienty. Snaha o dosažení maximální intenzity práce bez adekvátního zohlednění lidského faktoru a potřeb sester vedla k několika vážným problémům:
Šlo o málo oceňovanou dřinu, ve které sestry tvořily pracovní nástroj podřízený lékařům za účelem dohledu nad pacienty a plnění jednotlivých instrukcí lékařů. K tomu sestry zajišťovaly veškeré činnosti spojené s pohodlím pacienta a jeho prostředím. Nemocnice byly místy s přísným režimem a pevně danou organizací, kde sestra byla pouze výkonnou složkou bez jakýchkoliv dalších kompetencí.
Na druhou stranu to byla doba, kdy sestra již svou práci nemohla vykonávat bez formálního ošetřovatelského vzdělání. Kromě péče o potřeby pacienta, jeho pohodlí a okolí, sestry začaly sledovat zdravotní stav pacienta a o jeho změnách informovat lékaře. Úkolem sester se stalo také provádění některých odborných úkonů a odborná asistence lékaři. To všechno už vyžadovalo znalosti z oblasti medicíny. A tak se díky studiu na zdravotnických učilištích a školách ze služebných postupně stávaly kvalifikované ošetřovatelky a později diplomované sestry.
I tak však nemocnice zůstávaly prostředím, ve kterém měli hlavní a jediné slovo lékaři. Přísná subordinace, podřízenost sester lékařům, nízké společenské a finanční hodnocení práce sester přetrvávaly. Stále platila teze: "To, co děláte, není práce, je to poslání..." To v podstatě znamenalo, obětujte svůj život pacientům a práci v nemocnici za nízkou odměnu. Muži se do silně feminizovaného povolání nehrnuli. Muž potřeboval živit rodinu, tedy vydělat peníze na živobytí, a tak většina mužů raději pracovala v továrnách nebo ve službách. Tento vývoj trval i většinu 20. století v Československu.
Tato situace však vedla k velmi špatným vedlejším důsledkům. Neustálý tlak na efektivitu bez ohledu na personál, kdy z hlediska ošetřovatelské péče je zajištění služeb na odděleních nemocnic poddimenzováno, bez dostatečné podpory a možnosti regenerace, dochází k přetěžování ošetřovatelského personálu a k jeho vyhoření. To pak vede k poklesu kvality péče, a také k nedostatku sester, protože prostě o takovou práci není zájem.
V situaci, kdy je důraz kladen především na kvantitu a rychlost provedení úkolů, může to vést k chybám v péči, opomenutí důležitých aspektů pacientovy potřeby a zvýšení rizika zdravotních komplikací. V prostředí, kde jsou sestry přetížené a nedostatečně podporované, může docházet k vynechávání nezbytných zdravotních intervencí, což negativně ovlivňuje výsledky léčby, a také spokojenost pacientů. To všechno jsou negativní důsledky tayloristického přístupu v ošetřovatelství, které zdůrazňují nutnost přehodnotit organizační struktury a pracovní postupy ve zdravotnictví.
Zdravotnické managementy jen pomalu a často neochotně chápou, že je nezbytné najít rovnováhu mezi efektivitou a udržitelností pracovního nasazení, která podporuje jak zdraví a pohodu sester, tak i poskytuje pacientům vysokou kvalitu péče. To zahrnuje zavedení flexibilnějších pracovních směn, lepší personální podporu, větší důraz na týmovou spolupráci a zvyšování povědomí o důležitosti prevence vyhoření. Přístup k ošetřovatelství, který si cení a podporuje sestry jako klíčové profesionály ve zdravotnictví, je zásadní pro budoucnost péče o pacienty.
Ošetřovatelství jako věda: Směr ke kvalifikované péči...
Dnešní ošetřovatelství se již dávno posunulo z roviny intuitivní péče a tayloristické efektivnosti k sofistikovanějšímu a vědecky podloženému přístupu, který zdůrazňuje důležitost odborných znalostí a specializace. Rozvoj ošetřovatelské vědy přinesl nové možnosti vzdělávání a specializace, což umožňuje sestrám stát se expertkami v konkrétních oblastech péče, jako jsou kritická péče, geriatrie, pediatrie, psychiatrické ošetřovatelství a mnoho dalších. Tento přístup nejenže posiluje role sester v zdravotnických týmech, ale také umožňuje lepší reakce na složité potřeby pacientů a jejich rodin.
V moderním ošetřovatelství již sestry nejsou vnímány jen jako pomocnice lékařů, ale jako plnohodnotní partneři v léčebných týmech a zástupci a advokáty pacientů. S rozšířením praxe evidence-based nursing a zvyšováním kvalifikace se sestry podílejí na klinickém rozhodování, vedení multidisciplinárních týmů a na vývoji ošetřovatelských standardů, které odpovídají nejnovějším vědeckým poznatkům. Tato změna paradigmatu v ošetřovatelství vyžaduje hlubší pochopení komplexních zdravotních procesů a schopnost aplikovat tuto znalost v praxi, čímž se zvyšuje efektivita a bezpečnost péče.
Důraz na vědecký přístup v ošetřovatelství také znamená, že sestry se stávají aktivními účastníky výzkumu. Jsou nejen příjemci výzkumných informací, ale také se podílejí na originálních výzkumných studiích, které mohou přímo ovlivnit klinickou praxi. Vzdělávání v oblasti výzkumných metod a statistiky je nyní běžnou součástí ošetřovatelských programů, což sestrám umožňuje kriticky vyhodnocovat dostupné studie a integrovat jejich závěry do každodenní praxe.
Tato evoluce role sester je klíčová pro zvyšování kvality zdravotní péče v celosvětovém měřítku. Jejich schopnost adaptovat se na rychle se měnící zdravotnické prostředí, aplikovat nejnovější vědecké poznatky a zároveň zachovávat lidský rozměr péče, je neocenitelná. Tato vývojová trajektorie ošetřovatelství z ní dělá nejen základní, ale také neustále se vyvíjející disciplínu, která hraje zásadní roli v systémech zdravotní péče po celém světě.
Z toho všeho vyplývá, že ošetřovatelství není jen umění, ale věda založená na pevných principech, výzkumu a kontinuálním vzdělávání, což sestry staví do pozice klíčových figurek moderního zdravotnictví. Tento vývoj vede k neustálému zlepšování, které přináší lepší zdravotní péči a zvyšuje spokojenost pacientů a zdravotnických týmů.
Závěrem...
V souvislosti s dynamickým vývojem role sester je tedy zřejmé, že ošetřovatelství přestává být vnímáno pouze jako doplňková služba lékařské péče a stává se nezávislou vědeckou disciplínou s vlastními kompetencemi a pravomocemi. Sestry, nyní jako vysoce kvalifikovaní zdravotničtí odborníci, mají možnost nejen aktivně přispívat k léčebným procesům, ale také formovat zdravotní politiku a praxi na základě vědeckého výzkumu a důkazů.
Díky těmto změnám je zdravotní péče komplexnější, kvalitnější a humanističtější, což přináší benefity nejen pro pacienty, ale i pro celé zdravotnické týmy. Sestry, vybaveny hlubokými znalostmi a dovednostmi, jsou nyní klíčovými partnery v procesu zajištění optimální péče, a jejich rostoucí vliv ve zdravotnictví tak představuje zásadní krok k zajištění udržitelného a efektivního zdravotního systému. Jak se tedy ošetřovatelství nadále vyvíjí jako věda, klade to na sestry zvýšené požadavky, ale zároveň jim poskytuje příležitosti k většímu uznání a respektu v rámci medicínské komunity a širší společnosti.
Zdroje informací:
https://kont.zsf.jcu.cz/pdfs/knt/2012/02/02.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Taylorismus
https://en.wikipedia.org/wiki/Evidence-based_nursing
