UMĚLÁ INTELIGENCE, BUDOUCNOST OŠETŘOVATELSTVÍ A BEZPEČNOST PÉČE

Vysoká životní úroveň populace žijící v rozvinuté části světa, spolu s raketovým rozvojem znalostí z oblasti medicíny, vede k vyššímu předpokládanému věku dožití člověka. A to je spojeno s vyšší nemocností. Lepší diagnosticko-terapeutické možnosti prostě přispívají k tomu, že ti, kteří by za jiných okolností (bez vyspělé medicíny) zemřeli, tak prostě přežívají. 

Velké množství pacientů, léčených vysoce sofistikovanými metodami, pak klade velké nároky na ošetřovatelskou  péči. Jenže. Tyto zvýšené nároky mohou vést a také často vedou ke vzniku pochybení.

V USA dojde každoročně z důvodu pochybení při poskytování zdravotnické péče k 250 000 úmrtí pacientů. Je to třetí!! nejčastější příčina úmrtí pacienta v nemocnici. A právě ošetřovatelství je tou oblastí komplexní zdravotnické péče, která může tuto statistiku zvrátit. Napomoci by k tomu mohla umělá inteligence.

To je také hlavní myšlenka, se kterou přišel Michael Wang, student doktorského programu v ošetřovatelství (DNP - Doctor of Nursing Practice) na Columbia University School of Nursing. Michael během svých studií pracoval jako sestra na klinice hrudní chirurgie a kardiochirurgie. "Práce u lůžka mi umožnila identifikovat kritické faktory v bezpečnosti péče o pacienta a v prevenci zranění a nečekaných úmrtí." Na základě svých zkušeností se Michael rozhodl přispět ke zvýšení bezpečnosti péče. K tomuto účelu se rozhodl využít umělou inteligenci.

Cognitive patient care asistant
Michael dal dohromady tým vývojářů a ti pak začali společně pracovat na zařízení, které nese název iN - Cognitive Care Asistant. Zařízení v reálném čase monitoruje všechno, co se se děje v pokoji pacienta. Veškerý pohyb, co pacient dělá, kdo k němu na pokoj přichází a mluví s ním. Jak dlouho trvá dezinfekce na pokoji nebo třeba jaká je na pokoji teplota.


Základem technologie je program umělé inteligence AIDA - Advanced Intelligent Data Analytics. Jen si to představte, systém, který obsahuje obrovské množství dat, jednak o pacientovi, o vývoji jeho zdravotního stavu z elektronické dokumentace. Systém, který ví, jakou má pacient dietu, ví, co bere za léky a zná různé interakce léků. Ví, na co je pacient alergický. U monitorovaných pozná výkyvy jeho fyziologických funkcí a dokáže předpovědět budoucí vývoj a na cokoliv podezřelého upozornit personál. Učí se... Zní to skvěle, ale...

Velký bratr, nebo pomocník a ochránce - pohled zdravotníků a pacientů
Při čtení informací o možnostech, jaké umělá inteligence nabízí se člověk neubrání vzpomínce na filmy ve kterých umělá inteligence překonává inteligenci lidskou a přebírá nad životem člověka kontrolu. Své obavy vyjádřily například sestry, které se obávají toho, že umělá inteligence bude mít spíše funkci velkého bratra, který kontroluje jejich práci. "Řešíme to vzděláváním sester a snažíme se je přesvědčit o tom, že umělá inteligence jim má v jejich práci pomáhat, ne je řídit a špehovat." Pacienti samotní technologii vnímají většinou pozitivně. Nejvíc je jim líbí H-Tech design, a také obecně chápou, že jde o jejich bezpečí.

Budoucnost umělé inteligence v ošetřovatelství
Michael Wang dal k dohromady tým vývojářů a dalších specialistů a založil firmu jménem Inspiren . Systém iN se nyní testuje v několika velkých nemocnicích v New Yorku a dlouhodobým cílem společnosti je cílem je vytvořit umělou inteligenci i pro použití v domácím prostředí. Člověka v péči nic nenahradí, ale jeho propojení s umělou inteligencí, podobně, jako je tomu např. u pilotů a letadel, mu umožní lépe a bezpečněji fungovat.
 

Zdroje informací:
http://inspiren.com/#meetin
Inspiren Fights Patient Neglect with A.I. - The Medical Futurist Newsletter Special, https://medicalfuturist.com/
Foto: Inspiren

Pyžamová paralýza

foto: esa.int

V březnu 2018 ve Velké Británii proběhla kampaň "End PJ Paralysis" nebo "Konec pyžamové paralýzy". Cílem této osvětové kampaně je svléknout pacienty z pyžama. Do pyžam se naopak obléká nemocniční personál. A důvod? Cílem této každoroční kampaně je poukázat na skutečnost, že řada pacientů v nemocnici tráví prakticky celý den v pyžamu na posteli, ačkoli jejich stav nevyžaduje. Cílem je dostat co nejvíce pacientů z nočních košil a urychlit, a také zlepšit jejich rekonvalescenci, a také zabránit rozvoji ztráty soběstačnosti se všemi jejími následky.

Rizika dlouhodobého uložení na lůžko, které je součástí léčebného procesu, bylo popsáno už ve 40tých letech lékařem Richardem Asherem, který se zabýval problematikou ve svém článku "Danger of Going to Bed". Později se problematika zabývala i např. Allen a kol. a také Marjory Warrenová, jedna z nejvýznamnějších představitelů geriatrické medicíny a Asherova současnice.

Akutní vs. dlouhodobá péče ...
V akutní medicíně dnes vidíme převládající snahu pacienty co nejdříve vertikalizovat. Je to dílem poučení právě z důsledků dlouhodobého upínání na lůžko (imobilizační syndrom) a dílem, které jsou důvody ekonomické. Takže dnes vidíme trend, spočívající ve snižování délky hospitalizace, ale na druhou stranu se zase zvyšuje jejich počet. No... Přiznejme si, že na vině je také částečně redukce počtu akutních lůžek (to by však patřilo do jiného) článku. Prostě, kromě například komplikovaných zlomenin, je dlouhodobé uložení pacienta na akutní lůžko spíše vzácnější.

Dlouhodobě jsou pacienti uloženi na lůžku spíše na odděleních typu LDN, či na odděleních následné a dlouhodobé péče, tedy spíše na lůžkách ošetřovatelského typu. A toto je právě to podstatné. Protože studie ukazují, že tři z pěti pacientů, uložených na lůžku ošetřovatelské péče, nemají žádný relevantní důvod, aby v průběhu celého dne pobývali na nemocničním lůžku. Pacienti mají na sobě celý den pyžamo a celá tahle situace navozuje dojem, že jsou vlastně nemocní a nemohoucí. A to je problém.

Promiňte, že zase zmiňuji ty moje "oblíbené" studie. Jenže nelze nezmínit například zjištění výzkumníků, která poukazují na pozorování, že například již třetí den pobytu na lůžku, vidíme u pacientů mnoho změn, jako je rychlý pokles svalové síly a aerobní kapacity, velice rychle se prohlubuje také deficit sebepéče a stupeň závislosti pacienta. Mezi další rizika patří problémy jako trombóza a následná embólie, u starých lidí delirium, dekubity infekce, kontraktury. 

Přímým důsledkem toho, že se lidé zdržují spíše na lůžku, jsou také problémy s hygienou, riziko dekubitů a tím pádem časté zavádění PMK. Jenže, při dlouhodobém zavedení PMK vystavujeme pacienta několika rizikům. Jednak jde o riziko infekčních komplikací. Dále, po vyjmutí katetru je zde riziko retence moči, nebo močové inkontinence. Dochází k rozvoji zácpy, v důsledku oblenění střevní motility. Lidem se postupně zhoršují schopnosti v oblasti sebepéče.

Pyžamo dolů...

Je jasné, že celá řada stavů, které jsou důvodem k hospitalizaci v akutní péči si prostě uložení pacienta na lůžko vyžaduje. Avšak i v tomto případě, pokud není možné pacienta léčit ambulantně, máme k dispozici řadu možností. Minimálně invazivní medicína umožňuje časnou vertikalizaci. Ale i v ostatních případech se snažíme pacienty v mezích možností, které nám dává jejich zdravotní stav, co nejvíce mobilizovat, aktivizovat. 

Jednou z možností, díky které tak můžeme činit přirozenou cestou, je prostě umožnit pacientům, aby nosili své vlastní, domácí oblečení a aby během dne nemuseli být v pyžamu. A tak se například ve Velké Británii koná pravidelně v březnu osvětová kampaň, během které jsou pacienti, u kterých se to možné nabádáni k tomu, aby během dne pyžamo nenosili. A naopak, personál si na sebe nějakou část pyžama oblékne, aby bylo vidět, jak působí pyžamo během dne nepřirozeně.

Profesor Brian Dolan, z Ústavu ošetřovatelství a porodní asistence na Oxfordské univerzitě k tomu říká, že když pacienti nosí v nemocnici své vlastní oblečení, má to ten efekt, že se tím jednak zvyšuje jejich pocit důstojnosti a bezpečí, a také se tím posiluje pocit jejich vlastní identity.

Možnost se umýt, normálně se obléknout a v mezích možností fungovat posiluje schopnost sebepéče pacientů a ve svém důsledku to zvyšuje jejich pohodu a spokojenost s péčí, urychluje uzdravování, a tedy to zkracuje dobu jejich nutné hospitalizace.

Zdroj: https://www.england.nhs.uk/2018/03/70-days-to-end-pyjama-paralysis/