MEN IN NURSING CZ · Zdravotnický management

Kdo smí vědět: spor o kompetence sester jako spor o autoritu vědění

Když prezident České lékařské komory označí sestry za snadno ovladatelné a levné, je snadné vidět v tom jen neomalenost. Pod povrchem se ale odehrává něco podstatnějšího než spor o platy nebo pravomoci. Vede se boj o to, čí vědění o nemocném člověku se v našem zdravotnictví počítá jako skutečné poznání a čí zůstává jen provedením cizí ordinace.

Konec roku 2025 a začátek roku 2026 přinesly sérii výroků, které rozvířily debatu o postavení sester ostřeji než cokoli v posledních letech. Na konferenci Efektivní nemocnice zmínil prezident ČLK Milan Kubek mezi výzvami českého zdravotnictví riziko převádění kompetencí na levnější a snáze ovladatelné pracovníky. Výbor České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny se od formulace o sestrách jako snadno ovladatelných a levných distancoval jako od výroku neslučitelného s úrovní prezidenta profesní komory a připojil dvacet podpisů. Česká asociace sester jej označila za nepravdivý a znevažující. O půl roku později, na setkání s premiérem koncem června 2026, Kubek zopakoval, že vysokoškolsky vzdělané sestry specialistky nemohou v zájmu bezpečnosti pacientů léčit samostatně bez dohledu lékaře, a že zdravotnický tým má vždy vést lékař.

Reakce hlavní sestry ČR byla přesná v jednom bodě, který stojí za rozvinutí. Namítla, že tvrzení o neschopnosti sester bezpečně vykonávat samostatné odborné činnosti není podloženo žádnými relevantními daty, a připomněla, že ošetřovatelství je samostatný obor založený na vědeckých poznatcích. Právě zde se ukazuje jádro celého konfliktu. Nejde totiž o jednotlivé úkony ani o mzdové tabulky. Jde o to, zda se ošetřovatelské vědění uznává jako plnohodnotný typ poznání, nebo jen jako dovednost v područí medicíny.

Dvě epistemologie u jednoho lůžka

Medicína a ošetřovatelství nejsou jen dvě povolání s různou dělbou práce. Jsou to dva odlišné způsoby, jak se produkuje a legitimizuje vědění o nemocném člověku. Biomedicínský model, na němž medicína vystavěla svou autoritu, chápe nemoc jako lokalizovatelnou patologii, tělo jako objekt zkoumání a poznání jako diagnózu opřenou o měřitelné parametry. Je to model mimořádně mocný a není důvod jej znevažovat. Vyléčil miliony lidí. Má ale svůj stín, a tím je sklon považovat vše, co se nedá kvantifikovat, za podřadné vůči tomu, co změřit lze.

Ošetřovatelství staví svou vědomostní základnu jinam. Od Florence Nightingaleové přes teoretičky jako Patricia Benner nebo Jean Watson buduje poznání na péči, kontinuitě, vztahu a kontextu, v němž pacient nemoc prožívá. Benner ve své klasické práci ukázala, že klinická expertíza sestry není mechanickou aplikací pravidel, ale formou vtěleného, zkušenostního vědění, které se rozvíjí od nováčka k expertovi a které nelze zredukovat na algoritmus. Toto vědění je epistemicky bohaté právě proto, že přiznává svou zakotvenost v konkrétní situaci. V hierarchii, kterou nastavuje biomedicínský model, se ovšem právě tato zakotvenost čte jako slabina, jako nedostatek objektivity.

Vytyčování hranice jako mocenský akt

Sociologie vědění nabízí pro tento spor přesný nástroj. Konceptu vytyčování hranice, takzvaného boundary work, užívá Thomas Gieryn a v oblasti vědeckého poradenství pro politiku jej rozpracovala Sheila Jasanoffová. Jeho podstata zní: hranice mezi tím, co je uznáno jako legitimní odborné vědění, a tím, co jím není, není přirozeně daná. Aktivně se vytváří a neustále vyjednává. A samo toto vytyčování hranice je mocenským aktem, nikoli neutrálním popisem reality.

Když se tvrdí, že diagnóza, indikace a rozhodování patří lékaři, zatímco sestře náleží provedení, není to konstatování přírodního zákona. Je to výsledek dlouhého historického vyjednávání, v němž jedna profese ustavila svůj monopol tím, že druhou vytlačila do role vykonavatelky. Zajímavé je, že totéž vytyčování hranice provádí i ošetřovatelství samo, když se snaží ustavit jako autonomní disciplína. Vytváří vlastní diagnostické systémy, vlastní taxonomie a vlastní výzkum. Přesně to popsal americký sociolog Andrew Abbott ve své teorii systému profesí. Profese si nárokuje jurisdikci nad určitou oblastí právě tím, že si vybuduje abstraktní vědění, které ji legitimizuje, a o tuto jurisdikci pak s ostatními profesemi soupeří. Spor o kompetence sester je učebnicovým příkladem takového jurisdikčního konfliktu. Nejde v něm o úkony, jde v něm o právo definovat, kdo o úkonech rozhoduje.

Proč je evidence-based medicine součástí sporu

Zde vstupuje do hry Jasanoffová a její pojem koprodukce. Její teze zní, že vědění a společenský řád nevznikají odděleně, ale utvářejí se současně a vzájemně. Přeneseno na naši debatu to znamená, že samotná struktura toho, co se počítá jako důkaz, spoluvytváří mocenský řád mezi profesemi. Pyramida medicíny založené na důkazech staví na vrchol randomizované kontrolované studie a metaanalýzy. Kvalitativní, vztahové a kontextuální poznání, s nímž ošetřovatelství přirozeně pracuje, se ocitá u dna hierarchie. To není neutrální metodologické uspořádání. Je to řád vědění, který jeden typ poznání systematicky privileguje a jiný marginalizuje, a přitom se tváří jako objektivní měřítko kvality.

Feministická epistemologie, zejména práce Sandry Hardingové, ukazuje, že tato hierarchie kopíruje starší kulturní opozice. Objektivní proti subjektivnímu, rozum proti citu, léčba proti péči, mužské proti ženskému. Vědění spojené s péčí, tělesností a vztahem bylo historicky kódováno jako ženské, a tím jako méně vědecké. Hardingová argumentuje, že nárok na pohled odnikud, na poznání zbavené jakékoli pozice, je iluzí. Skutečně silné poznání své zakotvení přiznává. Ošetřovatelství, které svou situovanost nezastírá, tedy není epistemicky chudší než medicína. Je jen upřímnější v tom, odkud se dívá. Že je přesto devalvováno, není dáno jeho obsahem, ale mocenským uspořádáním, do něhož vstupuje.

Co z toho plyne pro nás

Jasanoffová upozorňuje ještě na jednu věc. Vědění koprodukuje identity. Biomedicínský řád neustavuje jen fakta o nemoci, ale zároveň ustavuje postavu lékaře jako toho, kdo ví a rozhoduje, a postavu sestry jako té, kdo pečuje a vykonává. Proto naráží každý pokus o rozšíření kompetencí sester na tak nečekaně silný odpor. Nejde totiž o administrativní přesun úkonů. Jde o proměnu identit a o proměnu toho, čí vědění platí. Když Kubek trvá na tom, že tým musí vždy vést lékař, nehájí jen organizační uspořádání. Hájí epistemickou suverenitu své profese. A právě proto je debata tak vyhrocená a proto ji nelze uzavřít odkazem na data, jakkoli jsou data na straně sester.

Z toho plyne poznání, které je pro naši profesi nepříjemné i osvobozující zároveň. Dokud bude ošetřovatelská evidence strukturálně podřízena biomedicínské v samotné definici toho, co je důkaz, žádné dílčí zlepšení pravomocí ani platů nezmění základní asymetrii. Skutečná změna je epistemická. Jde o uznání ošetřovatelského vědění jako plnohodnotného vstupu do rozhodování o péči, o vzdělávání i o zdravotní politice. Vyžaduje to, aby sestry uměly svůj typ poznání pojmenovat a obhájit nikoli jako doplněk medicíny, ale jako svébytnou disciplínu s vlastní vědeckou základnou. Spor s prezidentem komory tedy není jen mediální epizodou. Je to příležitost položit otázku, na kterou české zdravotnictví dosud pořádně neodpovědělo. Kdo v něm smí vědět, a čí vědění se počítá.

Zdroje

1. Abbott, A. (1988). The system of professions: An essay on the division of expert labor. University of Chicago Press. https://doi.org/10.2307/2393403
2. Benner, P. (1984). From novice to expert: Excellence and power in clinical nursing practice. Addison-Wesley.
3. Freidson, E. (1988). Profession of medicine: A study of the sociology of applied knowledge. University of Chicago Press.
4. Gieryn, T. F. (1983). Boundary-work and the demarcation of science from non-science. American Sociological Review, 48(6), 781–795. https://doi.org/10.2307/2095325
5. Harding, S. (1991). Whose science? Whose knowledge? Thinking from women's lives. Cornell University Press. https://doi.org/10.7591/9781501712951
6. Jasanoff, S. (Ed.). (2004). States of knowledge: The co-production of science and social order. Routledge. https://doi.org/10.4324/9780203413845

© 2026 MEN IN NURSING CZ · Pavel Boháček · meninnursingcz.blogspot.com