Zdravotnictví & klima

Když se z horka stane zdravotnická krize

Vlna veder není jen otázka počasí. Pro nemocnice je to zátěžový test, na který většina evropských systémů stále není připravená, a Česko mezi ně patří. Co se děje uvnitř zdravotnického systému, když venku teploměr ukáže přes čtyřicet stupňů?

Konec června 2026 přinesl do střední Evropy teploty, které ještě před dvěma generacemi patřily do kategorie výjimečných úkazů. Jednačtyřicet stupňů v Česku, kolem čtyřiceti v severním Německu. Z meteorologického hlediska jde o souhru blokující tlakové výše a přílivu horkého vzduchu od jihu. Z pohledu zdravotníka jde ale o něco jiného: o tichou, opakující se a do velké míry předvídatelnou událost, která zabíjí víc lidí než povodně, vichřice a zemětřesení dohromady. A přesto zůstává na okraji našeho plánování.

Nejsmrtelnější extrém, který nevypadá dramaticky

Vlny veder nemají obraz katastrofy. Nejsou vidět jako zatopené domy ani polámané lesy, a právě proto se jejich dopad dlouho podceňoval. Čísla jsou ovšem neúprosná. Mezi lety 1980 a 2023 souviselo s vlnami veder až pětadevadesát procent všech úmrtí spojených v Evropě s extrémy počasí a klimatu. Léto 2022 si podle modelů týmu kolem Joana Ballestera vyžádalo v Evropě zhruba 60 000 až 70 000 úmrtí spojených s horkem, přičemž novější analýza týmu kolem Tomáše Janoše odhadla pro rok 2024 téměř 63 000 úmrtí a pro rok 2023 necelých 51 000 (Ballester et al., 2023; Janoš et al., 2025).

Lidé na horko většinou neumírají viditelně. Umírají na to, co horko spustí v těle, které už je oslabené: na selhání srdce, na dekompenzaci chronických nemocí, na dehydrataci a selhání ledvin. Proto se skutečný rozsah měří jako nadúmrtnost, tedy počet zemřelých nad očekávaný stav daného období. A protože jde o úmrtí rozprostřená do mnoha diagnóz a domovů, snadno zapadnou do statistik, aniž by kdokoli vyslovil slovo horko.

Proč nápor dopadá právě na nemocnice

Vlna veder nezvyšuje jen úmrtnost, ale i nemocnost, a ta se valí přímo do nemocnic. Portugalská observační studie ukázala, že během horkých dní stouply denní příjmy do nemocnic o necelých devatenáct procent (Alho et al., 2024). Roste počet výjezdů záchranky, přibývá návštěv na urgentních příjmech, zhoršuje se dostupnost a prodlužuje se doba dojezdu. Nejde přitom jen o úpaly. Stoupají příjmy kvůli ledvinovým a srdečním obtížím, dekompenzaci diabetu a respiračním problémům. Studie z univerzitní nemocnice na Mallorce dokumentovala vzestup akutních příjmů během období s maximální teplotou nad pětatřiceti stupňů, zejména kvůli úpalu, akutnímu poškození ledvin a ischemické cévní mozkové příhodě (Bujosa Mateu et al., 2024).

Tady je dobré zastavit se u jednoho rozměru, který se v adaptačních plánech objevuje jen zřídka: zdravotnický systém se za vlny veder chová jako každý jiný systém pod zátěží. Současně roste poptávka po péči a klesá kapacita ji poskytnout. Personál trpí horkem stejně jako pacienti, klimatizace ve starších budovách nestíhá nebo chybí úplně, a rozhodování se odehrává v podmínkách kognitivního přetížení. Je to přesně ta konstelace, kterou z jiných oborů známe jako test odolnosti vysoce spolehlivých organizací. Nemocnice za horka neselhává proto, že by jednotliví lidé pochybili, ale proto, že systém naráží na své strukturální limity ve chvíli, kdy je nejvíc potřeba.

Pacient, kterého léčíme, může být vůči horku obzvlášť křehký

Pro sestry a další nelékařské zdravotníky je klíčové vědět, že někteří pacienti jsou vůči horku ohroženější ne navzdory naší péči, ale částečně kvůli léčbě, kterou jim podáváme. Řada běžně užívaných léků totiž zhoršuje termoregulaci nebo vodní a elektrolytovou rovnováhu. Diuretika, anticholinergika, antipsychotika, betablokátory a některá antihypertenziva patří mezi látky, které citlivost na horko zvyšují. Rozsáhlá analýza amerických dat ukázala, že u starších pacientů s chronickými nemocemi byly vlny veder spojené s nárůstem hospitalizací souvisejících s horkem napříč těmito lékovými skupinami (Layton et al., 2020).

Zvlášť zranitelní jsou psychiatričtí pacienti, což je oblast, která stojí mimo hlavní proud adaptačních snah. Lithium se může při dehydrataci dostat do toxických hladin. Klozapin má anticholinergní účinek a tlumí pocení, tedy hlavní obrannou reakci těla proti přehřátí. K tomu přistupuje narušená termoregulace u některých psychiatrických onemocnění samotných. Již klasická práce Nigela Barka ukázala, že hospitalizovaní psychiatričtí pacienti měli během vln veder dvojnásobné riziko úmrtí oproti běžné populaci, přičemž toto riziko šlo preventivními opatřeními prakticky odstranit (Bark, 1998). Léky přitom rozhodně není namístě vysazovat, jde o nezbytnou a život zlepšující terapii. Smysl má něco jiného: vést u rizikových pacientů během veder cílené posouzení rizika podobně, jako rutinně hodnotíme riziko pádu nebo suicidia.

Připravenost jako kolektivní úkol, ne jako improvizace

Dobrou zprávou je, že vlna veder patří mezi nejlépe předvídatelné krize ve zdravotnictví. Víme, že přijde, zhruba víme kdy, a víme, koho ohrozí. To z ní dělá ideálního kandidáta pro plánovanou, nacvičenou odpověď. Francie tuto lekci přijala po katastrofálním létě 2003, kdy během několika týdnů zemřelo jen na jejím území kolem patnácti tisíc lidí. Zavedla národní akční plán pro horko a její systém včasného varování prokazatelně snížil úmrtnost při dalších vlnách. V roce 2024 mělo akční plán pro horko zavedeno jednadvacet z osmatřiceti zemí Evropské agentury pro životní prostředí a další čtyři je připravovaly (European Environment Agency, 2024).

Smyslem takového plánu není jen rozeslat varovnou zprávu. Plán rozděluje odpovědnosti pro případ horké krize, propojuje meteorologické varování s konkrétními postupy v nemocnicích, domovech seniorů a u terénních služeb, počítá s ochlazovacími prostory pro veřejnost a s aktivním kontaktováním osamělých a ohrožených lidí. Infrastruktura nemocnic, tedy stínění, ventilace a klimatizace, přitom není luxus, ale součást léčebného prostředí. Přehledová studie o vlivu klimatizace na nemocniční pacienty ukázala, že její využití zlepšuje vitální funkce, snižuje srdeční zátěž a u pacientů s tepelným onemocněním i mortalitu, a zároveň upozornila, že v zařízeních střední a severní Evropy je klimatizace stále nezvykle vzácná (Lenzer et al., 2020).

Kritika, kterou v těchto dnech vznášejí němečtí lékaři vůči nedostatečné připravenosti státu, je proto oprávněná, ale stojí za to ji vidět přesně. Nejde o selhání jediné vlády ani jediné úrovně. Je to selhání připravenosti na více úrovních najednou, od národní politiky přes nemocniční management až po komunitní a individuální opatření. A i nejlepší centrální plán zůstane bezmocný, pokud osamělého seniora v rozpáleném bytě nemá kdo zkontrolovat.

Co z toho plyne pro českou praxi

Česko zatím nemá národní akční plán pro horko v podobě fungujícího, nacvičeného systému, spíše dílčí a regionální opatření. Přitom demografické stárnutí populace počet zranitelných lidí spolehlivě zvyšuje a extrémní léta se stávají normou, nikoli výjimkou. Pro řadové zdravotníky to znamená velmi konkrétní věci. Vědět, kteří pacienti jsou kvůli své léčbě vůči horku citlivější. Začlenit posouzení rizika z horka do běžné praxe u rizikových skupin. Vnímat tropické noci, kdy teplota neklesne pod dvacet stupňů, jako samostatný rizikový faktor, protože právě nepřítomnost nočního ochlazení tělo vyčerpává nejvíc. A pro management to znamená přestat vnímat vlnu veder jako vis maior, kterou nelze ovlivnit, a začít ji řešit jako opakující se provozní zátěž, na kterou se dá a má připravit předem.

Vlna veder je v jistém smyslu zkouška, jestli má náš zdravotnický systém odolnost zabudovanou ve své struktuře, nebo jestli umí jen reagovat, až když problém vypukne. Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy se nedá změřit v komfortu personálu ani v provozních číslech. Měří se v počtu lidí, kteří horké léto přežijí.

Reference

1. Alho, A. M., Oliveira, A. P., Viegas, S., & Nogueira, P. (2024). Effect of heatwaves on daily hospital admissions in Portugal, 2000–18: An observational study. The Lancet Planetary Health, 8(6), e318–e326. https://doi.org/10.1016/S2542-5196(24)00046-9
2. Ballester, J., Quijal-Zamorano, M., Méndez Turrubiates, R. F., Pegenaute, F., Herrmann, F. R., Robine, J. M., Basagaña, X., Tonne, C., Antó, J. M., & Achebak, H. (2023). Heat-related mortality in Europe during the summer of 2022. Nature Medicine, 29(7), 1857–1866. https://doi.org/10.1038/s41591-023-02419-z
3. Bark, N. (1998). Deaths of psychiatric patients during heat waves. Psychiatric Services, 49(8), 1088–1090. https://doi.org/10.1176/ps.49.8.1088
4. Bujosa Mateu, A., Alegre Latorre, L., Villalonga Comas, M., Salom, J., García Gasalla, M., Planas Bibiloni, L., Orfila Timoner, J., & Murillas Angoiti, J. (2024). Impact of heat waves on human morbidity and hospital admissions in a city of the western Mediterranean area. International Archives of Occupational and Environmental Health, 97(7), 757–765. https://doi.org/10.1007/s00420-024-02082-y
5. European Environment Agency. (2024). The impacts of heat on health: Surveillance and preparedness in Europe (EEA Briefing). https://www.eea.europa.eu/en/analysis/publications/the-impacts-of-heat-on-health
6. Janoš, T., Quijal-Zamorano, M., Shartova, N., Gallo, E., Méndez Turrubiates, R. F., Beltrán Barrón, N. D., Peyrusse, F., & Ballester, J. (2025). Heat-related mortality in Europe during 2024 and health emergency forecasting to reduce preventable deaths. Nature Medicine, 31, 4065–4074. https://doi.org/10.1038/s41591-025-03954-7
7. Layton, J. B., Li, W., Yuan, J., Gilman, J. P., Horton, D. B., & Setoguchi, S. (2020). Heatwaves, medications, and heat-related hospitalization in older Medicare beneficiaries with chronic conditions. PLOS ONE, 15(12), e0243665. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0243665
8. Lenzer, B., Rupprecht, M., Hoffmann, C., Hoffmann, P., & Liebers, U. (2020). Health effects of heating, ventilation and air conditioning on hospital patients: A scoping review. BMC Public Health, 20, 1287. https://doi.org/10.1186/s12889-020-09358-1

© 2026 Pavel Boháček · MEN IN NURSING CZ