.png)
Sloupek · Kompetence sester
Hranice, které kreslí jiní
Tento týden se na konferenci Zdravotnictví a právo mluvilo o kompetencích sester. Dočetl jsem se o tom na LinkedInu a musím uznat, že to znělo hezky. Nikdo nechce, aby jedna profese přebírala práci druhé. Všichni chtějí překonat profesní bubliny. Všichni myslí na pacienta. Na řadě věcí se prý panelisté shodli.
Právě to mě znejistilo nejvíc. Když se na kompetencích sester shodne panel včetně prezidenta lékařské komory, vyplatí se číst pozorně, na čem přesně. A čtení je to poučné. Vzdělání prý ještě neznamená způsobilost. Je třeba stanovit meze. O rozsahu kompetencí budou spolurozhodovat vzdělávací instituce a zaměstnavatelé. O sestrách se mluví hodně. Ve výčtu těch, kdo rozhodují, ale sestry chybí.
Přes třicet let jsem u lůžka. Za tu dobu jsem viděl nespočet situací, kdy sestra ve tři ráno poznala, že se pacient zhoršuje, dřív než to ukázal monitor. Zařídila, co bylo třeba, ještě než dorazil lékař. Nikdo jí to nepřipsal do kompetencí. Udělala to, protože to uměla. Tomu se dnes na konferencích říká „rozšíření“.
Princip, že kompetence se musí prokázat, je přitom správný. Jen by měl platit oběma směry. Lékař totiž taky nerozumí řadě věcí, které sestra dělá. A přesto nikoho nenapadne, že by o hranicích lékařské praxe měly rozhodovat sestry.
Lékaři mají komoru. My ne. Proto se o nás mluví na panelech, kde jsme předmětem, a ne hlasem. A dokud to tak zůstane, budou hranice naší práce kreslit jiní. Hezky, smířlivě a s myšlenkou na pacienta.
MEN IN NURSING CZ · Lidské zdroje, kvalita a bezpečí ve zdravotnictví