Lékař jako značka, značka jako štít...
Nemocnice a kliniky čím dál víc staví svou reputaci na konkrétních jménech. Profesor X, doktor Y, kapacita na to či ono. Jméno lékaře se stává marketingovým nástrojem, který má přitáhnout pacienty, granty i studenty. Samo o sobě na tom není nic špatného. Problém nastává ve chvíli, kdy se ze jména stane štít, za kterým se skrývá chování, které by u kohokoli jiného bylo nepřijatelné.
V angloamerické literatuře se pro tento fenomén vžil termín disruptive physician behavior (DPB), který Americká lékařská asociace definuje jako osobní jednání, ať už verbální nebo fyzické, které negativně ovlivňuje péči o pacienta nebo schopnost spolupráce s ostatními členy zdravotnického týmu (John, 2018). Rozsah je široký: od povýšeného tónu přes veřejné ponižování kolegů až po odmítání dodržovat dohodnuté postupy.
|
Whitepapers · Men in Nursing CZ
Evidence-based dokumenty pro zdravotnický management
Retence sester, moral distress, NASA Expeditionary Behavior, psychologické bezpečí, toxická organizační kultura a další. Pro top management nemocnic, hlavní sestry i zřizovatele.
|
Více
→
|
Sedmdesát sedm procent...
Čísla, která z výzkumů vyplývají, nejsou okrajová. V rozsáhlém americkém průzkumu mezi sestrami a lékaři ve více než stovce nemocnic uvedlo 77 % respondentů, že byli svědky disruptivního chování ze strany lékařů, nejčastěji v podobě verbálního napadání kolegů (Rosenstein a O'Daniel, 2008). Více než 70 % lékařů v jiném průzkumu American College of Physician Executives potvrdilo, že se s takovým chováním setkávají minimálně jednou měsíčně. Desetina z nich ho zažívala denně.
Přitom nejde jen o atmosféru na oddělení. Většina respondentů v obou průzkumech se shodla, že toto chování zvyšuje riziko medicínských chyb a preventabilních úmrtí. A výzkum jim dává za pravdu.
Autoritativní gradient: Proč sestry mlčí...
Koncept autoritativního gradientu (authority gradient) původně pochází z letectví, kde se ukázalo, že kopiloti v krizových situacích ne vždy korigují chyby nadřízených pilotů, pokud mezi nimi panuje příliš strmý rozdíl ve vnímané autoritě (Cosby a Croskerry, 2004). Medicína si tento poznatek adaptovala po zprávě Institutu medicíny „To Err Is Human" z roku 1999, ale realita v nemocnicích se mění pomalu.
Srovnávací studie operačních sálů a jednotek intenzivní péče v pěti zemích odhalila zásadní rozdíl v postojích: zatímco 97 % pilotů a 94 % intenzivistů strmou hierarchii odmítalo, mezi chirurgy to bylo pouhých 55 % (Sexton et al., 2000). Sestry přitom vnímají autoritativní gradient ještě strmější než lékaři a jsou méně přesvědčené, že jejich připomínky někdo vyslyší. Až třetina zdravotníků má podle dostupných dat obavy ozvat se, když si všimne potenciální chyby (Sekar et al., 2022).
Výsledek? Tichá ztráta bezpečnostních bariér. Informace, která mohla zabránit poškození pacienta, uvázne v hlavě sestry nebo rezidenta, protože cena za vyslovení je příliš vysoká.
Elaine Bromileyová: Případ, který změnil perspektivu...
Jedním z nejcitovanějších případů, kde autoritativní gradient pravděpodobně stál život, je příběh Elaine Bromileyové. Během rutinního anesteziologického výkonu ve Velké Británii nastala situace „nelze intubovat, nelze ventilovat". Sestry na sále viděly, co se děje, a přinesly potřebné vybavení pro chirurgický přístup k dýchacím cestám. Lékaři ho ale nepoužili a sestry se neodvážily na řešení trvat. Elaine zemřela.
Její manžel Martin Bromiley, sám pilot a instruktor lidských faktorů, následně založil iniciativu Clinical Human Factors Group a případ se stal jedním z katalyzátorů diskuse o tom, jak strmé hierarchie v medicíně zabíjejí.
Systém, který adoraci živí...
Bylo by snadné ukázat prstem na jednotlivce. Ale disruptivní chování nevzniká ve vzduchoprázdnu. Zdravotnický systém tradičně odměňuje výkony, publikace, granty a viditelnost. Týmová kultura, schopnost přijímat zpětnou vazbu nebo psychologická bezpečnost pracoviště se v hodnocení kvality lékařů téměř neobjevují.
K tomu přistupuje společenská poptávka po hrdinech. Mediální obraz „geniálního chirurga" nebo „zachránce životů" vytváří kult, v němž se jakákoli kritika jeví jako útok na špičkovou medicínu. A tak se tolerance vůči toxickému chování stává cenou za údajnou excelenci.
Joint Commission, hlavní akreditační orgán amerických nemocnic, vydala už v roce 2008 Sentinel Event Alert č. 40, ve kterém přímo označila chování podkopávající kulturu bezpečí za hrozbu pro pacienty. Od té doby vyžaduje, aby nemocnice měly zavedeny postupy pro identifikaci a řešení disruptivního chování jako součást akreditačních standardů.
Co s tím? Pohled z ošetřovatelské praxe...
Pro mladší lékaře, sestry a další nelékařské zdravotníky je téma obzvlášť citlivé, protože stojí v hierarchii níž a důsledky „ozvání se" nesou nepoměrně tvrději. Přesto existují nástroje, které strmý gradient pomáhají zmírňovat.
Strukturovaná komunikace typu SBAR (Situation, Background, Assessment, Recommendation) dává sestrám jasný rámec, jak předat kritickou informaci bez ohledu na to, komu ji adresují. Techniky gradované asertivity, jako je model CUSS (Concern, Uncomfortable, Safety, Stop) nebo PACE, nabízejí stupňovaný postup od zdvořilého upozornění po tvrdé zastavení, pokud jde o bezpečí pacienta (Sekar et al., 2022).
Zásadní ale je, aby tyto nástroje nefungovaly jen zdola. Pokud vedení nemocnice kult osobnosti toleruje, žádný komunikační model ho nenahradí. Změna musí jít i shora: od vedoucích lékařů, kteří aktivně vytvářejí prostředí, kde je bezpečné ozvat se, od managementu, který disruptivní chování řeší místo aby od něj odvracel zrak.
Opravdová autorita nepotřebuje zastrašování...
Nic špatného není na tom vážit si výjimečných lékařů. Odbornost, zkušenosti a klinický úsudek si respekt zaslouží. Ale respekt a strach jsou dvě zcela odlišné věci. A tam, kde se hranice mezi nimi smazává, neroste kvalita péče. Roste riziko.
Opravdová profesní autorita nevzniká tím, že ostatní zmlknou. Vzniká tím, že ostatní promluví, protože vědí, že budou vyslyšeni.
Zdroje:
Cosby, K. S., & Croskerry, P. (2004). Profiles in patient safety: Authority gradients in medical error. Academic Emergency Medicine, 11(12), 1341–1345. https://doi.org/10.1197/j.aem.2004.07.005
John, S. (2018). Disruptive physician behavior: The importance of recognition and intervention and its impact on patient safety. Journal of Hospital Medicine, 13(3), 210–212. https://doi.org/10.12788/jhm.2945
Joint Commission. (2008). Behaviors that undermine a culture of safety. Sentinel Event Alert, (40).
Rosenstein, A. H., & O'Daniel, M. (2008). A survey of the impact of disruptive behaviors and communication defects on patient safety. The Joint Commission Journal on Quality and Patient Safety, 34(8), 464–471. https://doi.org/10.1016/S1553-7250(08)34058-6
Sekar, R., et al. (2022). Understanding authority gradient: Tips for speaking up for patient safety (and how to enhance the listening response). The Obstetrician & Gynaecologist, 24(4), 273–281. https://doi.org/10.1111/tog.12829
Sexton, J. B., Thomas, E. J., & Helmreich, R. L. (2000). Error, stress, and teamwork in medicine and aviation: Cross sectional surveys. BMJ, 320(7237), 745–749. https://doi.org/10.1136/bmj.320.7237.745
.png)