Sestry vs. lékaři? Přestaňme si hrát na písečku a začněme léčit

Prezident ČLK Milan Kubek přišel s varováním, že sestry svými rostoucími kompetencemi „lezou lékařům do zelí“. Jenže české zdravotnictví není soukromá zahrádka s cedulí Vstup zakázán. Je to křehký ekosystém, kde přežití pacienta závisí na tom, jak moc spolu ti lidé mluví, ne jak moc si hlídají hranice území.

Radar versus mozek: Proč to bez sebe nejde...

Zapomeňme na chvíli na profesní hrdost a podívejme se na to, jak medicína reálně funguje. Je to kognitivní dělba práce.

Sestra je u pacienta nejčastěji a nejdéle. V praxi funguje jako citlivý radar. Je to ona, kdo jako první zachytí nenápadnou změnu barvy kůže, drobný neklid nebo divný dech. Lékař je pak ten, kdo tato data vezme, provede diferenciální diagnostiku a určí strategii.

Tady nejde o konkurenci. Je to vztah pilota a palubního inženýra. Jeden sice drží knipl, ale bez toho druhého, který hlídá, jestli se nepřehřívají motory, letadlo dřív nebo později spadne.

Když chybí sestry, padá celý systém...

Data mluví jasně a dost nekompromisně. Nedostatek lékařů bývá problémem u konkrétních diagnóz nebo specializací. Ale nedostatek sester zvyšuje úmrtnost plošně.

Je to jednoduchá matematika: nízký počet sester na oddělení znamená víc pádů, víc infekcí a víc přehlédnutých komplikací. Systém bez dostatečné ošetřovatelské kapacity je jako jednotka intenzivní péče s vypnutými alarmy. Přístroje sice blikají, ale není tu nikdo, kdo by je slyšel a reagoval.

Kompetence nejsou invaze, ale upgrade...

Fráze o „lezení do zelí“ sice zní úderně v titulcích novin, ale vědecky kulhá na obě nohy. V zemích, kde sestry běžně přebírají část kompetencí (tzv. nurse practitioners), se nekoná žádný úpadek péče. Naopak.

• Výsledky jsou srovnatelné: U standardizovaných a preventivních procesů odvádějí specializované sestry stejně dobrou práci jako lékaři.

• Dostupnost roste: Pacient nemusí čekat týdny na banální úkon jen proto, že lékař operuje.

• Lékařům se uvolní ruce: Místo papírování a rutinních úkonů se mohou věnovat tomu, k čemu jsou nenahraditelní – řešení komplexních a kritických stavů.

Rozšíření kompetencí sester tedy není útokem na lékařský stav. Je to logická adaptace na svět, kde populace stárne, chronických pacientů přibývá a personálu je čím dál méně.

Ochranný obal systému...

Pravdou je, že sestry jsou často těmi, kdo zachytí chybu v dávkování léků dřív, než se dostane k pacientovi. Jsou to ony, kdo aktivuje akutní týmy. Léčebný plán v dokumentaci je totiž bez precizního provedení a neustálého monitoringu jen „seznamem přání“.

Napětí mezi profesemi nevyvěrá z dat, ale z únavy a systémového přetížení. Když je systém na hraně kolapsu, každá změna v pravidlech hry vypadá jako hrozba. Jenže v tomto případě je posílení role sester jedním z mála způsobů, jak zabránit tomu, aby se péče pro běžného pacienta stala nedostupným luxusem.

Závěr: Pacient není rukojmí...

Zdravotnictví není duel. Není to „my versus oni“. Lékař bez sester je osamělý stratég bez armády. Sestra bez lékaře je detektor bez pravomoci zasáhnout.

Měli bychom přestat řešit, čí je to „zelí“. Měli bychom řešit, jak postavit systém, který nezkolabuje při dalším náporu. Silnější role sester není záborem území – je to nutný upgrade architektury, na které stojíme všichni.

(Ilustrační obrázek: Meta AI)