Jaký byl plán? A jak dopadla realita?
Ze svého dětství a pak i z učebních osnov na zdrávce si pamatuji na model centrálního příjmu (CP) – s nemocničním filtrem. Cílem bylo soustředit veškeré příjmy (akutní i plánované) do jednoho místa pro efektivní organizaci a vytížení personálu.
Dnes v některých nemocnicích centrální příjem stále existuje existuje, ale většinou prakticky jen pro akutní pacienty – tedy jako emergency (urgentní příjem). Plánované příjmy se přesunuly na oddělení, avšak již bez někdejších filtrů, které by zajišťovaly úvodní péči a přechodovou fázi.
Co jsme tím ztratili?
Zrušením filtrů a neuskutečněním plně funkčního CP jsme přišli o několik klíčových věcí:
- Hygienickou a sociální přípravu pacienta (čisté oblečení, orientace v prostředí),
- záchytný prostor pro vyřešení nejasností v dokumentaci, medikaci či sociální situaci,
- nárazník chránící oddělení před chaotickým nástupem pacientů,
- a také o rituál vstupu do nemocniční péče – moment, kdy je pacient přijat, informován a může se adaptovat.
Dnes pacient často přichází rovnou na oddělení, často bez potřebného kontextu, unavený, s osobními věcmi v igelitce, a s pocitem nejistoty. Z pohledu systému to může být „rychlejší“ – Ale z pohledu lidské důstojnosti? Nakolik je pro pacienta důstojné, přijede-li na oddělení špinavý, zapáchající, nebo v potrhaném oblečení?
Pamatujete si na "filtr"? Jaký na něj máte názor? Procházejí ještě někde pacienti filtrem na centrálním přijmu?
