Ekonomika poslání, aneb proč je (a nebo není) špatně placená sestra dobrá sestra...

Foto: Carinna Linn/Instagram

Ve článku  "The Economics of Vocation or 'Why Is a Badly Paid Nurse a Good Nurse?'" (Ekonomika poslání, aneb, proč je špatně placená sestra dobrou sestrou?), ekonom Anthony Heyes, rozvíjí teorii, podle které, pokud je sestra ochotna přijmout za svou práci nižší mzdu, pak asi bude lepší sestrou než ta, která takovou ochotu neprojevuje. Heyes ve své práci tvrdí, že zvyšování příjmů zdravotních sester současně snižuje podíl sester, které mají své povolání rády a to nutně vede ke snižování kvality péče. Celá tato teorie (kterou vyvrací celá řada jiných pací) v podstatě ekonomicky zdůvodňuje uvažování, nebo spíše bych to nazval stereotypem, který obor ošetřovatelství provází od dob dávno minulých, kdy více než o povolání, šlo o poslání, tedy práci, kterou poskytovali spíše laici bez zdravotnického vzdělání, či řádové sestry (bratři), pohnutky kterých byly spíše náboženské, vlastenecké atp. Dnes je však situace úplně jiná...  

Sestra - odborník vedle lékaře...

Zatím co lékař vždy platil za elitu společnosti, tedy vzdělaného odborníka, kterému řádně zaplatit za jeho služby nebylo ničím zvláštním, málo kvalifikovaný personál, vykonával pod dohledem lékaře, sice těžkou, ale neodbornou práci, která spočívala v hygieně pacientů, podávání jídla, vynášení exkrementů atp. Ano, práce to jsou důležité, ale protože nebyly odborné a vykonával je dostatek lidí, kterých pohnutky byly jiné, než finanční, nebylo prostě třeba tyto lidi lépe platit. 

Pokrok v medicíně však probíhá závratnou rychlostí a v závislosti na něm se mění i ošetřovatelství. To se stává ve smyslu "evidence based practice" vysoce propracovanou vědní disciplínou, pro jejíž zvládnutí už prostě nestačí zápal či pocit poslání, jak k tomu bylo dříve. Je potřeba neustálé zvyšování kvalifikace. 

To ale znamená že abyste se stali sestrou, musíte se poměrně dlouho pregraduálně vzdělávat a posléze se musíte vzdělávat v podstatě po celý svůj profesionální život. Ošetřovatelství dnes můžete, podobně jako medicínu, studovat na těch nejlepších světových univerzitách a to ve špičkových vzdělávacích programech. Jenže získání technických dovedností a také kvalitního zdravotnického vzdělání je vysoce finančně a časově nákladnou záležitostí. Nízké mzdy pak tento fakt nereflektují a není zde návratnost vložených investic.

Muž živitelem rodiny...

Zdravotnictví bylo docela dlouho "udržované" ženami - sestrami, které byly sice vzdělané, ale současně také špatně placené a nijak extra se to neřešilo, protože podle stereotypu rodiny to byl hlavně muž, kdo má v rodině vyšší příjem a byl tedy živitelem rodiny. Jenže se mění i struktura rodiny. Dnes už to nemusí být zdaleka jen muž, kdo má v rodině vyšší příjem. Muži pak do oboru prostě nepřicházeli, nikoli proto, že ošetřovatelství je pro ně málo atraktivní, ale proto, že je špatně placené. 

V USA je např. u anesteziologických sester poměr mezi muži a ženami 50/50... A proč? No... anesteziologická sestra, je v USA na třetím místě, co se týče výše ročního příjmu. Jde totiž o vysoce zodpovědnou práci a nemocnice vědí, že jakákoliv chyba takové sestry může mít fatální důsledky, které by, kromě jiného, pro tyto nemocnice znamenaly obrovské finanční ztráty, související např. s odškodněním poškozených pacientů. Potřebují tedy kvalitní profesionály, které ale musí kvalitně zaplatit.

Ekonomika poslání...

Jenže ošetřovatelství stále trpí řadou dalších stereotypů. Jedním z nich je, že dobrá sestra je ke své práci motivována zejména pocitem vyššího poslání, altruismem, láskou k lidem.  Že výplata není tím důvodem, pro který sestra svou práci. To je často také pravda. Důkazem je to, že pro často vysoce kvalifikované a zároveň těžce podhodnocené sestry, je ve většině obtížně akceptovatelná myšlenka na razantní řešení své situace v podobě stávky, protože sestry odmítají jakkoliv opustit či ohrozit - oddálit péči o své pacienty. To je také velká slabina ošetřovatelství. Protože nemáte účinné prostředky, jak si splnění svých finančních požadavků vynutit.  

Ale co se stane, když sestrám nezaplatíte? No tak za prvé, nikdo nový a kvalitní do oboru nepřijde a stávající personál si začne hledat jinou práci. Odejdou nikoli proto, že by byli chamtiví. Odejdou proto, že prostě v dnešní ekonomice je zapotřebí příjmu pro zaplacení nájmu, potravin atd. Protože lidé, kteří mají skutečnou finanční zodpovědnost za sebe a své rodiny, si asi těžko vyberou špatně placenou ošetřovatelskou práci. A tak odcházejí jinam. Ono totiž pečující, inteligentní, vzdělané a čestné lidi, s organizačními schopnostmi, nepoptávají zdaleka jen ošetřovatelské obory.

A když se nad tím zamyslíte, tak vám také dojde, že samo o sobě je amorální to, že po někom chcete, aby vám někdo poskytl něco vysoce kvalitního a důležitého a vy už mu to apriori nechcete kompenzovat. Takže zodpovědní lidé dnes nejdou do oboru z obav o svou finanční budoucnost.

A jak to dopadne?

Inu, nakonec ve zdravotnictví zůstanou lidé (kromě těch, kdo jsou zajištěni jinak - živí je např. manžel, viz výše), kteří by sice chtěli být na tom lépe finančně, ale z různých důvodů nemají jinou alternativu. Půjde o lidi, kteří se nikde jinde neuchytí, protože nemají schopnost udržet si práci, budou mít omezené organizační schopnosti, nebo cesta, jak se stát sestrou, bude prostě jednodušší. Přístup ke kvalifikaci, prostřednictvím různých dotovaných vzdělávací programů, zkracováním a zjednodušováním studia, najímání cizinců ze zemí s méně rozvinutým zdravotnictvím a zdravotnickým vzděláváním atd... 

Stále častěji vidíme, že nemocnice, domovy důchodců, nebo agentury domácí péče, jsou často nuceny vyjít s malým množstvím zaměstnanců kteří pracují za minimální mzdy. Společným jmenovatelem je nízká úroveň vzdělání a často také práce přistěhovalců se špatným jazykovým vybavením. 

Naopak, příslib vyšších mezd by do vzdělávání přitahoval velké množství lidí.  Z těch by pak bylo možné vybírat ty nejkvalitnější. Je jasné, že vysoké mzdy přitahují i lidi, kterým jde jen o peníze... Jistě, vysoká mzda může přilákat oportunisty do jakékoliv práce, s nepříznivými důsledky pro kvalitu. Proč by ale měly být nepříznivé efekty vysoké míry mezd považovány za zvrácenější v ošetřovatelství - kde jsou platové úrovně obecně nízké - než u manažerských míst nejvyšší úrovně, kde platy často výrazně převyšují průměrnou míru návratnosti či přínos konkrétního jednotlivce?

Pokud bude vzdělávání a následně odměňování strukturováno tak, že bude chápáno jako uznání ocenění vnitřních motivací a odborných kvalit, můžou peníze tuto motivaci posilovat.

Sestry svým zaměstnavatelům - a hlavně pacientům, poskytují služby, které jsou podepřeny neustálým zdokonalováním prostřednictvím sebevzdělávání. Pokud tato snaha nebude patřičně oceňována... Sestry na snahu zlepšovat se rezignují. To ostatně vidíme již dnes. Současný stav vede k masivnímu odchodu sester a nezájmu o toto povolání, protože povolání zdravotní sestry, se ve společnosti stává synonymem nedoceněného altruismu.

Inspirováno - volně podle:
http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.507.9732&rep=rep1&type=pdf