Blog (nejen) pro muže v ošetřovatelství...

Vítejte na blogu projektu, který se věnuje jedné z nejaktuálnějších výzev dnešního zdravotnictví: lidským zdrojům. Věřím, že kvalitní a bezpečná péče začíná u spokojených a motivovaných zdravotníků. Mým cílem je zatraktivnit práci ve zdravotnictví a zásadně zlepšit pracovní podmínky těch, kteří denně pečují o naše zdraví. Zaměřuji se na klíčové oblasti jako jsou lidské zdroje, organizační resilience zdravotnických týmů v zátěžových situacích, efektivní leadership, pozitivní firemní kultura a zdravý životní styl ve zdravotnictví. Chci inspirovat a pomáhat nejen jednotlivým zdravotníkům, ale i celým organizacím, aby společně mohli poskytovat špičkovou péči s radostí a profesionalitou. Připojte se ke mně na cestě k lepšímu zdravotnictví, kde je spokojený personál základem úspěchu. Společně můžeme vytvořit prostředí, kde je radost pracovat a které zároveň poskytuje tu nejlepší možnou péči pacientům.

pátek 29. září 2017

Jaký je ideální počet pacientů na sestru?


Foto/zdroj: Wikipedia
Na svém blogu, se vzhledem ke špatné personální situaci ve zdravotnictví, poměrně intenzivně věnuji problematice objasňování vlivu tohoto stavu na kvalitu péče o nemocné. Chci tím na příkladech z praxe ukázat, že odchod zdravotních sester, má přímé dopady na efektivitu a bezpečnost péče. Píšu to hlavně proto, abych ukázal, že nářky zdravotních sester nejsou bezdůvodné a aby si zejména pacienti uvědomili, že to má dopady zejména na péči o ně. 


Časopis Journal of Nursing Care Quality publikoval zajímavou studii “Nurse Staffing Levels and Patient - Reported Missed Nursing Care”, ve které se celkem 729 pacientů a jejich rodinných příslušníků dotazovali, jak vnímají včasnost a kvalitu  provedení některých vybraných úkonů sester.
 
Z těchto více, než sedmi stovek vyplněných dotazníků vyplývá, že si pacienti a jejich rodiny nejčastěji stěžovali na zejména na nedostatky v oblasti péče o dutinu ústní, ale také na úroveň základní hygienické péče obecně. Pacienti a příbuzní si dále stěžovali na nedostatky v průběžné informovanosti, a také na nedostatečnou edukaci a nebo v přehodnocování bolesti. Problém však nespočíval v tom, že by tyto úkony byly provádědy nedbale. Problém byl v tom, že nebyly provedeny vůbec.

Zmeškaná ošetřovatelská péče...

Bylo by jednoduché obořit se na sestry, stím, že si neplní své povinnosti (jak to ostatně mnoho zaměstnavatelů dělá). Beatrice Kalisch, RN, Ph.D., profesorka ošetřovatelství na Michigen University School of Nursung, si však všimla, že na akutních odděleních, se procento neodvedené práce, začne skokově zvedat v okamžiku, kdy poměr počtu pacientů na jednu sestru přesáhne hodnotu 6:1. Jak poměr stoupá, pacienti jednak déle čekají na příklad na to, než je někdo příjde doprovodit na WC, na to, jestli dostanou nějakou edukaci např. o používání antitrombotických punčoch, a nebo na pomoc s čištěním zubů. Jak počet pacientů stoupá, edukace se zktátí a hygiena dutiny ústní třeba úplně vypadne z pořadu dne. Pro tento (pro mnohé logický) jev se ustálil název Missed Nuring Care - chybějící, postrádaná, a nebo zmeškanáná ošetřovatelská péče. Obecně řečeno lze říci, že zmeškanou, či opožděnou péčí, se rozumí péče, která nebyla poskytnuta z důvodu nedostatku zaměstnanců a vzrůstajícího počtu pacientů na jednu sestru. Je jasné, že onen uvedený poměr 6:1 neplatí vždy a za všech podmínek. Velmi záleží na typu oddělení a časové a personální náročnosti provádění jednotlivých výkonů a stavu pacientů na oddělení. Obecně řečeno však lze říci, že nejdřív začnou být nedostatky v drobnostech, a postupem času se špatná personální situace na oddělení začne promítat i v důležitých věcech.

Zmeškaná péče jako důvod snižování efektivity léčby...

Představte si situaci, že na 9:00 jsou u pěti z patnácti až dvaceti pacientů, které má na starosti jedna sestra, jsou ordinována antibiotika i.v. Když si uvědomíte, že sestra má i jiné ordinace, nemůžete počítat s tím, že pacienti svoje ATB dostanou opravdu v 9:00. Další z pacientů mohou mít rozepsaný např. také fraxiparin 9:00-21:00. Je samozřejmě nesmysl myslet si, že všichni pacienti dostanou svůj lék v ordinovaný čas. Ano, v nemocnicích bývá pravidlem, že ordinace na určitou hodinu, platí interval ± třicet minut. Nezřítka však dochází k tomu,  že některá medikace, nebo vyšetření se opozdí až o hodinu. Studie přitom ukazují, že v některých případech, může 30ti - 60ti minutové spoždění podávání antibiotik, mít negativní dopad na efektivitu léčby. Sestra prostě nemůže být v jeden čas na několika místech. Jenže s touhle skutečností se na některých pracovištích jaksi nepočítá.

Dalším problémem je například přehodnocování bolesti dle VAS. Pokud v určitý čas jsou pacientům podána analgetika, tato skutečnost by měla být zapsána v dokumentaci a bolest by měla být po hodině přehodnocena. To znamená, že sestra znovu všechny, kteří dostali analgetika, obejde a vyptá je jich na účinnost. Vše pak zapíše do dokumentace. Děje se skutečně tak? Studie ukazuje, že ne.

Ke všem těmto úkolům se ještě přidává péče o rány. Existují oddělení, kde není výjimkou, že převaz jednoho pacienta může sestře klidně zabrat i dvacet minut času. Do toho je potřeba dohlédnout na to, aby pacienti řádně jedli a pili a je potřeba také dbát na jejich bezpečnost. A právě tohle všechno, se s každým pacientem navíc, přidělené jedné sestře, zvládá samozřejmě mnohem hůře a pacientům hrozí dehydratace a pády. Na mnoha akutních odděleních sehrává klíčovou důležitost časově správné provedení některých vyšetření. U operantů, jde například o pooperační kontroly FF (15´, 30´, hodina), důležité jsou správně provedené náběry např. hemokultur, či troponinů, laktátu a sami byste mi ještě lépe dokázali vyjmenovat další příklady.

Situace v ČR...

Už od chvíle, kdy píšu tento text očekávám, že se sesypou kritiky a komentáře stran toho, že s poměrem 1 sestra ku 6 pacientům, jsem se asi zbláznil. Vždyť v ČR je běžné, že jedna sestra se stará o 15 lidí, někdy např. v noci na LDN i o 30 - 40 lidí. Já samozřejmě netvrdím, že 1:6 je ten jediný možný poměr počtu pacientů na sestru. Já jen konstatuji, že evidence based studie prostě ukázaly, že tento poměr je jakousi mezí, od které se ukazuje, že s každým pacientem navíc, začne stoupat i riziko pochybení, zanedbání, nebo vynechání některých prvků péče.

Samozřejmě záleží na typu oddělení, skladbě pacientů a schopnostech sestry. Vzájemné kolegialitě, kdy sestra, která má "lepší polovinu" pacientů, pomůže sestře s tou horší polovinou. Záleží i na dobré organizaci práce a kvalitním dalším zdravotnickém personálu, jako jsou dobré ošetřovatelky a sanitáři. Pak lze jistě zvládnout i pacientů víc, aniž by kvalita péče utrpěla.

Nicméně 1/30 už je moc. Na to nepotřebujete žádnou studii, stačí zdravý rozum. A přitom, na řadě míst je to stále běžnou praxí. Management v těchto případech trpí něčím, co by se dalo nazvat jakousi "slepotou". Je jim jasné, že vše nemůže být správně uděláno. Problém však je, když se to projeví. Je s podivem, že ještě dnes jsou oddělení, kde sestra musí zvážit, co udělá, a co počká a co neudělá. Zajímavé je, že když jsem v rámci přípravy seriálu příspěvků na FB, procházel prezentace nejlepších světových nemocnic, zjistil jsem, že často uvádějí jako důležitý indikátor kvality své péče právě počet pacientů na jednu sestru. Nebylo by od věci, kdyby se pacienti zajímali i o tuto skutečnost a ne třeba jen o to, jestli je bude operovat nějaká lékařská celebrita, kterou znají z TV.

A nakonec bych chtěl říci, že i ta sestra se musí najíst, vyčůrat a "odfrknout si". Když to neudělá, nemůže od ní být očekáváno, že se bude na pacienty usmívat. I sestra je jenom člověk. 

čtvrtek 21. září 2017

Příběh o opravdovém hrdinství...

Toto je příběh hrdinství několika mužů, příslušníků elitní zdravotnické jednotky amerických vzdušných sil (Special Operations Surgical Team - SOST), který se odehrál během operace, namířené proti ISIS v Sýrii a Iráku, zvané "INHERENT RESOLVE". Speciální šestičlenný zdravotnický tým, který se skládal z lékaře, tří sester-specialistů, zdravotnického technika (technician) a respiračního terapeuta, během svého nasazení ošetřil více, než 750 pacientů. Museli zvládnout 19 situací MASCAL (mas casualty), provedli 16 život zachraňujících operací a pečovali i o zraněné chemickými zbraněmi.

Tým pohyboval v konvoji po nezabezpečeném území až do oblasti, kde probíhaly boje s příslušníky ISIS. Na místě bylo velké množství raněných, a tak bylo rozhodnuto, že si zdravotnická skupina zřídí improvizovanou nemocnici v jednom z místních opuštěných domů, aby bylo možné raněné svážet na jedno místo, kde jim bude moci být poskytována zdravotnická péče. Jakmile byla improvizovaná nemocnice zprovozněna, začali zdravotníci přijímat jednoho raněného za druhým. Ranění byli přiváženi z okolí tří kilometrů. Byli téměř bez elektřiny, čisté vody, zdravotnických zásob a krve. A právě zásoby tolik potřebné krve se dostaly na kriticky nízkou úroveň. Přitom však příval raněných neustával.

Sestra-specialista (emergency room nurse) , major Nelson Pacheco začal shromažďovat nějaké zásoby krve, které získal od místních bojovníků, jenže jeden z kriticky raněných pacientů během operace, potřeboval více krve, než bylo k dispozici. Sestra - specialista (emergency room nurse), kapitán Cade Reedy, měl naštěstí stejnou krevní skupinu, jako pacient, takže se rozhodl raněněmu bojovníkovi svou krev darovat a tak mu zachránil život.

O několik kilometrů dál došlo k incidentu, během kterého se v blízkosti jednoho z checkpointů, ocitla pod palbou z automatických zbraní, několikačlenná rodina. Žena a děti utrpěli těžká zranění a potřebovali okamžitou pomoc. Pplk. Ben Mitchell, technik specialista týmu a Nelson Pacheco zachraňovali raněné, zatímco jim mrtví  leželi u nohou. Členové týmu SOST se potýkali s mnoha devastujícími poraněními. Pplk. Matthew Uber, anesteziologická sestra týmu, zajišťoval dýchací cesty mladé dívce s devastujícím poraněním obličeje. 

Tým pracoval ve velmi náročných podmínkách. Ve chvíli, kdy se respirační terapeut, seržant Richard Holguin, staral o dýchací cesty jednoho pacienta a o poraněný hrudník druhého pacienta, došlo ve 250 metrové vzdálenosti k výbuchu dělostřeleckého granátu. Tým si oblékl neprůstřelné vesty, připravil zbraně k okamžitému použití a pokračoval v péči o raněné.

Lékař týmu, major Justin Manley, za těchto bojových podmínek, provedl balónkovou katetrizaci aorty, a to vstupem přes tříselnou tepnu, těžce zraněnému pacientovi, aby zastavil krvácení. Tím se podařilo získat čas pro jeho stabilizaci. Tuto metodu dr. Manley použil celkem u čtyř pacientů, kteří by jinak nepřežili.

Za své odvážné akce a neuvěřitelné výkony, které členové týmu předváděli během celého osmi týdenního nasazení, kdy zachránili stovky životů, obdrželi všichni členové týmu vyznamenání - tzv. Bronzovou hvězdu. Velký respekt chlapi!




Foto:USAF

pondělí 11. září 2017

Když jsou sestra s doktorem parťáci...


Když řeknu, že efektivní komunikace je klíčovým faktorem v úspěšném poskytování peče pacientovi, bude to vypadat, jako že jsem asi spal v knihovně. Faktem ale je, že je to pravda. Tou komunikací však nerozumím jen jednostranné plnění ordinací lékaře. Komunikace je totiž proces oboustranný a já bych se teď rád krátce zmínil o tom, jak je pro lékaře důležité poslouchat, co mu říká sestřička a naopak.

Co ty/vy na to SESTRO... 

Můj primární úkol, jako sestry, je pokud možno, předat své pacienty po službě, možná ještě v lepším stavu, než v jakém jsem je převzal. Jasně, někdy se to nepovede, ale je důležité, když si člověk řekne, že to jsou opravdu jeho pacienti. Vaším úkolem je zajistit, aby se vaši pacienti pokud možno cítili komfortně, zajistit, aby včas dostali své léky, byly jim provedeny intervence, byli vyšetřeni, ošetřeni, aby neměli hlad, žízeň atd. Jak říká Virginia Henderson, jste oči nevidomého, nohy nechodícího a rozum zmateného. (Mimochodem, proto je dobré znát paradigmata ošetřovatelství...) 

K tomu je potřeba mít parťáka (doktora), se kterým se domluvíte jak to udělat co nejefektivněji. Většinu doktorů, co znám já, lze opravdu za parťáky považovat, takže během služby komunikujeme hodně a je to oboustranně výhodné. 

"Na kdy by bylo nejlepší napsat ty infuze, odběry, fraxíky, tlaky, glykémie... atd, tak aby se to dalo zvládnout?" To je běžný dotaz, který mi lékař položí, když zpracovává vizitu. 

"Hele, mám mu ty antibiotika rozepsat per os, nebo i.v. Půjde ti napíchnout? Co myslíš? Spolkne ty tabletky, když mu je takhle rozepíšu?"

To jsou, pro hladký průběh ošetřovatelské péče, naprosto klíčové záležitosti, a i když se to, co tady píšu, zdá naprosto samozřejmé, není to zvykem všude. 

I při velkých vizitách se pan primář, nebo zástupce přednosty, zajímá o názory sestřiček například na návyky pacienta. Jestli bude pacient schopen se např. o tu kolostomii sám starat, jaký má přístup ke svému uzdravování. Podle toho pak určuje strategii, jakou se další léčba bude ubírat. Názor sestřiček je v tomto případě informovaný a důležitý.

I doktoři těžký to maj...
                                                        
Jako, co si budeme povídat, i doktoři to v dnešní době mají sakra těžký. Valí se na ně pacienti, kybicují je jejich nadřízení a bombardují je rodiny... Penzum informací, co musí takový doktor pojmout je někdy nad lidské možnosti. Vizity ambulance, služby na EMERY, operační program, sona, RTG, laborka, mraky a mraky výsledků. Naštěstí, proto jsme tu my - jejich parťáci sestry, abychom je nenechali/y ve štychu.

I proto je například samozřejmé, že si sestřička pohlídá výsledky svých pacientů a zajistí, aby se včas k lékaři dostaly. Je samozřejmé, že lékaři připomenete, že je plánováno to CT, nebo kontrolní rentgen, na které je potřeba napsat žádanku. 

Že má doktor v dekurzech chyby? Jo, může se to stát. S ohledem na to, co jsem popisoval výše. Ale proto jste tu vy, tak životně důležitá osoba, která svého parťáka doktora podrží a na chyby ho upozorní - né proto, aby ho buzerovala, ale proto, aby byl váš (společný) pacient v pohodě.

V poslední době jsem dospěl k závěru, že je například docela fajn, když spolu budoucí sestry a medici studují na lékařských fakultách. Nejen, že se pak často znají jako lidé, ale mají pro sebe a své pracovní problémy mnohem lepší pochopení. 

Dobré týmy mají dobré výsledky...

Doba je náročná. Nikdo sám za sebe není dneska s to, zvládnou ten tlak, který je na něj vyvíjen. Dobrá sestra i dobrý lékař, i když toho mají plné zuby, vědí, že jejich práce je pomáhat svým pacientům. Dělají práci, kterou, i když podmínky nejsou ideální, mají rádi. Proto je dobré a dokonce i výhodné, vzájemně se respektovat, aktivně se snažit vytvořit tým a občas se podržet, když se to "se*e".  Takový tým, ve kterém mají všichni jeho členové své místo, pak má své výsledky v podobě spokojených pacientů a minimu "průšvihů". Služby pak lépe utíkají a lépe se zvládají i náročné pracovní situace. 

PS: Tenhle krátký článek byl o doktorech a sestrách... Nemusím ale říkat, že je fajn mít za parťáka i sanitáře, fyzioterapeuta, či holky z laborky :-) Ale o tom až někdy příště ;-)

Photo by Medill DC, CC BY 2.0 https://www.flickr.com/photos/medilldc/

pondělí 4. září 2017

Když je sestra profík na svém místě...

Zdravotní sestry (všeobecné sestry, sestry specialistky, sálové sestry, ambulantní sestry atd...), jsou největší skupinou zdravotníků a tvoří samotnou páteř, která drží systém zdravotnictví pohromadě. Úkolem sester je provést pacienta obdobím nemoci, nebo po úrazu a to tak, že mu pomáhají s jeho základními potřebami. Sestry se starají o to aby v průběhu léčby všechny diagnostické a léčebné intervence, předepisované a prováděné lékaři, klaply. Hlídají pacienta a jsou jeho obhájcem a průvodcem systémem zdravotnictví po celou dobu, kdy je to potřeba. Sestřička má člověka v rukou hned poté, co se narodí a právě ona je tím, kdo se postará o vaše poslední věci a zipem na plastovém pytli uzavře vaše dny. Práce zdravotní sestry je nesmírně náročná jak mentálně, tak i fyzicky a klade velké nároky i na morální kvality člověka. Na to, být DOBROU zdravotní sestrou,  však nemá předpoklady každý.

Základem je, umět si zorganizovat práci...

Operační program je v plném proudu, do toho převazy, vyšetření, odběry infuze, antibiotika... taky přijdou obědy, je potřeba napíchat inzulíny, do toho návštěvy. Telefonát.. Autonehoda... Operační program z rána je minulostí a začnou škatulata hýbejte se a jestli jste měli nějak rozvrženo, co a kdy uděláte, tak to už neplatí, musí to jít jinak. Plánované příjmy, odchody. No jasně. Do toho všeho všechny ty papíry... To je klasické dopoledne na chirurgii. Jednou ze základních vlastností dobré sestry je umět si zorganizovat práci. Skvělá sestra musí být jako člen speciální jednotky. Musí umět fungovat v týmu a zároveň si musí umět poradit i samostatně.

Svět patří těm, co se neposerou... (Charles Bukowski)

Běžným specifikem práce sestry, a to zejména na akutním oddělení, je velká stresová zátěž. Sestra plní kriticky důležité úkoly, při kterých se nesmí splést, jinak by to mělo na pacienta nedozírné následky, přitom je pod tlakem lékaře na straně jedné, pacientů na straně druhé, kolegů a různých nepříznivých okolností. Sestra se nesmí "posrat". Musí prostě FUNGOVAT. Sestra musí být machr ve schopnosti potlačit svou frustraci když si pacient stolicí znečistí celé okolí přesně v dobu, kdy má jet na sono a musí umět potlačit své ego, když si na ní nějaký chytrolín, co má známé na ministerstvu, snaží zchladit žáhu, protože se mu zdá, že ty kolínka, co dostal k obědu "jsou nějaký studený"... Zrádný je takový ten dlouhodobý typ stresu, co ho zažívají sestry na LDNkách. Vyhoření, fyzicky a psychicky krajně náročná práce a výsledky často nevidíte... Přitom časté pohrdání některými méně mentálně zdatnými kolegy z akutní medicíny, pro které sestra z LDN je jen utěračka zadků... Oni už nevidí, že taková holka/kluk si musí často poradit sama bez všech těch hi-tech přístrojů a doktorem za pr...zády.

Cit, empatie, láska k práci a emoční inteligence...

Práce sestry je přesně tou prací, na jejíž kvalitě se pozná, když tu práci nesnášíte. Sestra je přesně ten typ člověka, u kterého bychom očekávali ohleduplnost, schopnost být druhým emoční podporou v jejich těžkých chvílích. Aby byla sestra schopná fungovat uprostřed všech těch zápachů, bolesti, a utrpení, musí být sama silnou osobností. Ale když např. vidíte holku, které bylo sotva dvacet, jak se stará o krvácející lidi, musí vám být jasné, že za tou dívčí křehkostí je mnohem víc, než si dovedeme představit.   

Rozvinuté komunikační schopnosti...

...jsou další ingrediencí v tom mixu schopností, které musí dobrá sestra mít. Musíte se dokázat domluvit s ne vždycky orientovanými pacienty, musíte se domlouvat s kolegy a lékaři. Hodně času v práci strávíte také telefonováním. Sestra by měla umět zvládat i složité komunikační situace a umět mluvit jasně a při tom zdvořile. Super je, a to nejen pro sestru, když ovládá nějaký cizí jazyk. Během své kariéry jsem také potkal řadu sester, po kterých číst jejich denní záznamy byl opravdový zážitek. Háčky, čárky, pravopis, schopnost formulovat... Ano, dobrá sestra by měla mít na úrovni i písemný projev.   
 Obětavost a trpělivost...

Tím nemyslím, že bude makat za almužnu do odpadnutí a bude snášet invektivy povýšenecké chování a drzost některých pacientů a kolegů nebo lékařů. V českých lesích a hájích se tomuhle nesmyslnému vzorci chování vžil název pokora. Ale tady samozřejmě o žádnou pokoru ve skutečnosti nejde. Je to podřízenost, ke které byly sestry vedeny mnoho desítek předcházejících let. Mě jde spíše o trpělivost s pacientem, který dává např. najevo svou úzkost, trpělivost při zaškolování nových kolegů, nebo při opravách dekurzů lékařů po vizitách. Tvrdá práce na sobě a neustále vzdělávání... to jsou vlastnosti nutné k tomu, abyste se v oblasti ošetřovatelství stali skutečnými lídry.  

Zaměření na detail...


Sestra by měla být velmi dynamická a flexibilní, ale při tom by jí neměl unikat smysl pro detail. Sestra připravuje pacienta k různým lékařským zákrokům, monitoruje jeho stav po nich, podává mu životně důležité léky. Při tom nemá moc prostoru pro chyby, protože každá chyba by mohla stát pacienta život. V oblasti ošetřovatelství může mít i detail velkou váhu. Čtete kupy ordinací... to vám například snadno uteče jestli má pacient předepsané s.c. podání, nebo i.v... Při polohování se snadno stane, že si pacient leží na PMK katetru... a dekubit je tu hned.

Kritické myšlení...

Sestra není cvičená opička, která plní bezhlavě příkazy svého drezéra. Dobrá setra musí mít a musí umět používat klinické znalosti, které si neustále doplňuje studiem a sebevzděláváním. Sestra by měla umět poznat případnou chybu v lékařské ordinaci a na tuto chybu lékaře upozornit. Jak už jsem psal jinde, právě sestry zabrání 84% medikačních pochybení ze strany lékaře.

Fyzická a psychická výkonnost...

Taková opravdu dobrá zdravotní sestra by měla být v dobré fyzické kondici a měla by být psychologicky výkonná a mít slušnou emoční stabilitu. Dobrá kondice se vám vyplatí ve chvílích, kdy polohujete, kdy přesunujete lůžko pacienta atd. Psychologická stabilita se vám hodí ve chvílích, až budete hladová/ý, nunavená/ý a váš pacient si podruhé vytrhne PŽK, nebo vás vedení bude kybicovat za něco, co vy pokládáte v tuto chvíli pro vás naprosto nedůležité, a nebo když se kouknete na svou výplatnici. Musíte být schopná/fungovat i ve tři ráno, když se vám zhorší pacient.

Úsudek a rozhodování...

Každá sestra by měla mít dovednost vyhodnotit různé situace. Často je právě na sestře, která musí usoudit, na základě svého vzdělání, zkušenosti a občas také jakéhosi instinktu, kdy jsou například pacientovy potíže běžným průvodním jevem jeho stavu, nebo zdali u pacienta dochází k rozvoji nebezpečných komplikací a sestra by měla zavolat lékaře. Často jde o kritická rozhodnutí, na kterých závisí pacientův život!

Pacienti jsou v nemocnici často ve stavu, kdy mají strach, cítí se osamělí a frustrovaní, k tomu trpí zdravotními potížemi, které je do nemocnice přivedly. Úlohou sestry je nejen pacienta celým lečebným procesem provést a pomoci mu. Jejím úkolem je také v těžkých chvílích poskytovat oporu, být pacientovým důvěrníkem a hájit jeho zájmy. Toto všechno jsou věci, které nemocnému pomáhají se rychleji a lépe zotavit. Aby sestra byla plnohodnotným členem zdravotnického týmu, musí být vysoce schopný a vzdělaný profesionál. To všechno jsou ony tajné ingredience koktejlu, který udělá z každé sestry profíka na svém místě... Jo a ještě něco... Je úplně jedno, jestli je ta SESTRA žena, nebo muž.