Kde se stala chyba? - Kořenová analýza nežádoucích událostí

 

"Především neublížit", to je jedna z nejdůležitějších zásad naší práce. Ne vždy se však podaří tomuto heslu dostát. Víte, že každý desátý pacient je pobytem v nemocnici poškozen? Každý takovýto incident, nežádoucí událost, je závažnou událostí nejen v životě pacienta (může být i událostí fatální), pro pacientovy blízké, ale i pro všechny, kteří se na péči o pacienta podíleli. Poškození pacienta má velmi negativní důsledky i pro zdravotnické zařízení jako takové. Jak se k takovýmto událostem postavit, jak se z nich poučit? Jednou z metod je tzv. kořenová analýza. 

Když se stane průšvih...

Velkou nevýhodou naší práce je, že je toho hodně co se může pokazit. Léčebná a ošetřovatelská péče a je v podstatě velmi komplexní soubor velmi komplikovaných na sebe navazujících činností a procesů, do kterých je zapojeno velké množství lidí a prvků, které s sebou přináší větší či menší úroveň rizikovosti. Řekněme si to otevřeně, v okamžiku, kdy kanylujeme pacientovi žílu a podáváme mu infuzi, dostáváme se do pozice člověka, na kterém záleží, zdali látka, kterou do pacienta pouštíme bude lékem, či jedem.

V celém systému je výrazně rizikovým prvkem samotný pacient. On sám nás může překvapit neočekávaným chováním a fyziologickými/patologickými reakcemi jeho organismu, jako jsou různé neodhalené alergie, projevy nežádoucích účinků na podaný lék atp.

Služby jsou náročné. Práce na odděleních často jede jak na běžícím pásu, nezúčastněnému může hemžení zdravotníků na oddělení občas připadat jako chaos. Co si budeme povídat. Nepracujeme v pro práci ideálních podmínkách. Únava, přesčasové hodiny, nároční pacienti v náročných situacích, chaotická komunikace. A pak stačí málo a průšvih je tady.

Pády, záměny stran, léků, pacientů. Chyby v dokumentaci. Chyby v ředění léčiv, problémy se zdravotnickou technikou, no prostě sami byste mohli jmenovat velké množství dalších průšvihů, které odborně nazýváme "nežádoucí událost". Dochází k nim a docházet k nim, je to prostě fakt. My, jako zdravotníci bychom se k těmto událostem měli umět postavit čelem, vzít si z nich ponaučení a snažit se o to, abychom jim v co největší možné míře byli schopni předcházet. Jednou z metod, která nám může pomoci pochopit podstatu toho, co se stalo a udělat taková opatření, aby se to pokud možno neopakovalo se nazývá "kořenová analýza" (Root Case Analysis) nežádoucí události.  

Je třeba jít ke kořenům...      

Velká většina průšvihů nevzniká sama od sebe. Většinou jde o několik na sebe navazujících událostí a chyb, které, pokud nejsou včas odhaleny a zastaveny, mohou (ale také nemusí) vést až k poškození pacienta. Dojde-li k tomuto poškození, a nebo k němu nedojte (near miss) a nám se vadný proces podaří odhalit včas, tak by měla následovat tzv. analýza kořenové příčiny.

Je ale omylem myslet si, že jde o nějaké forenzní vyšetřování a rozhodování o vině či nevině. To v případě zvlášť závažných událostí náleží policii a soudům. Na úrovni zdravotnického zařízení by mělo jít spíše o hledání podstaty problému který vedl ke vzniku problému, který právě řešíme. Je nutné tedy říci, že tady nejde o to na někoho ukázat a potrestat ho. Jde o to se poučit pro příště.

Proto je velmi důležitá spolupráce všech členů dotčeného zdravotnického týmu. Takže, zjistí-li se, že se u pacienta vyvinul dekubit, spadl z lůžka, nebo byl zaměněn lék, je potřeba rozjet proces, který má několik po sobě jdoucích kroků. Prvním z nich je definování toho, co se vlastně stalo (např: Pacient během noci opustil lůžko a upadl na toaletě). Následuje sběr dat, tedy kdo je náš pacient, identifikace dalších faktorů které vedly k problému, jako např. byl pacient informován? Byl veden jako rizikový? Jaké bral léky? Byl pod dostatečným dozorem? Jak byl zajištěn? Jak vypadalo jeho prostředí? Za tímto účelem je potřeba promluvit si s jednotlivými členy zdravotnického týmu, je potřeba podívat se do dokumentace. 

Na základě sebraných dat následuje další fáze a tou je identifikace faktorů vedoucích k problému. Jednotlivé události se skládají do časové linie. Zkoumána je zejména návaznost jednotlivých kroků. U specifických, např. ošetřovatelských postupů může být vodítkem příslušný ošetřovatelský standard. Srovnáním standardu a skutečného postupu můžeme snadno identifikovat různé odchylky. Příčinu těchto odchylek od standardu je třeba dále prozkoumat. To totiž bývají právě ta místa, u kterých dochází ke vzniku chyb v procesu, které následně vedou ke vzniku nežádoucí události. 

Hledáme příčinu, ne viníka...

V rámci kořenové analýzy si je třeba uvědomit jednu věc. Jejím úkolem je nalézt kořenovou příčinu, či faktoru který vedl k mimořádné události. V žádném případě tady nejde o vyšetřování, které má za úkol nalézt a potrestat viníka, jak se to někdy prezentuje a vypadá. Tyto příčiny/faktory mohou být trojího typu. 1) Fyzikální příčiny. Jde například o selhání materiálu, přístroje, nebo zdravotnického prostředku. 2) Selhání lidského činitele. Spolehlivost lidského činitele je jedním ze základních faktorů, který limituje spolehlivost systému jako celku. 3) Organizační příčina. To se děje v případech, je li využívaný proces, nebo systém nesprávný.

Chybami se člověk učí...

Nikdo není neomylný, žádný přístroj není zcela bezporuchový a ani žádný proces naprosto bezpečný. Práce ve zdravotnictví má tu nevýhodu, že tyto chyby mohou být velice draze zaplaceny. Tou cenou může být zdraví a život pacienta, trápení  zainteresovaného zdravotníka i šrám na pověsti a často také na rozpočtu nemocnice. Záměna stran, podání špatného léku, selhání přístroje v kritické chvíli, či sebevražda pacienta skokem z nezajištěného okna... Může se to stát komukoliv ze zdravotníků. Bohužel to patří k naší práci. Tím, že sami zkoumáme příčiny těchto událostí, snažíme se jít ke kořenům, můžeme často odhalit chyby v systému a tím zamezit dalšímu opakování těmto událostem. Nikdo a nic není neomylné. I ten nejlepší tesař se může utnout. Našim cílem je postavit se k těmto událostem čelem a pokusit se z nich vyvodit poučení díky kterému bude naše další péče o pacienty bezpečnější.

A co vy? Dostali jste se někdy do situace, kdy jste museli říci... "A sakra, průšvih"...?

Zdroje informací, literatura:

1) POKORNÁ, Andrea, Dana DOLANOVÁ, Veronika ŠTROMBACHOVÁ, Petra BÚŘILOVÁ, Jana KUČEROVÁ a Jan MUŽÍK. Management nežádoucích událostí ve zdravotnictví: metodika prevence, identifikace a analýza. Praha: Grada Publishing, 2019. Sestra (Grada). ISBN isbn978-80-271-0720-9.

2) US Department of Enterprise Services; online: https://des.wa.gov/services/risk-management/about-risk-management/enterprise-risk-management/root-cause-analysis

3) POKORNÁ ANDREA et al. Metodika uplatnění kořenové analýzy;  Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR; Verze: 1/2019; Online:  https://shnu.uzis.cz/res/file/metodicke_dokumenty/Korenova_analyza.pdf

4) SKŘEHOT, Petr; Chyby lidského činitele a identifikace jejich příčin; Časopis výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti (JOSRA). JOSRA 1 - 2009, roč. 2.; ISSN 1803-3687; online: 

https://www.bozpinfo.cz/josra/chyby-lidskeho-cinitele-identifikace-jejich-pricin

https://www.zdravotnickydenik.cz/2019/10/novy-trend-bezpecnosti-pece-misto-pouheho-pocitani-nezadoucich-udalosti-proaktivni-predchazeni-rizikum/

https://shnu.uzis.cz/res/file/metodicke_dokumenty/Korenova_analyza.pdf

EDITORIAL 2022: Zdravotnictví není švédský stůl

Je za námi další rok a byl to opět rok z velké části poznamenaný pandemií covidu-19. Zatím co na samotném počátku pandemie byla práce na různých covidových jednotkách, karanténách a odběrových centrech spíše výzvou, jak šel čas, začali jsme pociťovat únavu a vyhoření. Po náročném podzimu 20 a zimě 21 řada zdravotníků musela po krátkém letním itermezzu, kdy se vrátili na svá pracoviště z covidových jednotek a snad si i vybrat nějakou tu dovolenou, nastoupit zpátky do covidového režimu. Tentoktát to ale bylo jiné. Jaký byl na Men in Nursing CZ rok 2021 a co bude dál?  

Covid-21, pandemie desinformací...

Přesto, že mnozí odborníci upozorňovali na to, že podzim bude náročný, vláda jim nedopřávala sluchu. Opatření která by vedla ke zmírnění dopadů pandemime byla buď nedostatečná, nebo nebyla vymáhána. Vláda se řídila míněním velké části veřejnosti, která byla šokována dopady, jaké mělo uzavření ekonomiky v rámci březnového lockdownu a různá další omezení v různých odvětvích ekonomiky.  Mnoho lidí přišlo o živobytí, povážlivě se začaly tenčit rezervy střední vrstvy obyvatelstva a chudí se dostali na dno. To spolu s chaotickým přístupem vlády a nezvládnutou komunikací vedlo postupnou ztrátu důvěry nejen ve vládu, ale v autority jako takové. 

Média zaplavily názory "pseudoznalců" pro které je lesk objektivu kamery přitažlivější, než sebekritické vyhodnocení situace, které by znamenalo rozhovor novinářům odmítnout s tím, že nejsem odborník, abych se k epidemiologické situaci a covidu-19 mohl odpovědně vyjadřovat. Začala se zdvihat mocná vlna dezinformací, podporovaných frustrovanými občany, na které se stát jakoby vykašlal. Samotní dezinformátoři vycítili příležitost bez ohledu na následky něco trhnout. U někoho šlo o to pohonit si ego, jiný se na situaci snažil vytřískat politický kapitál. Pandemie covidu u mnoha lidí odhalila různá zákoutí jejich charakteru. 

V reakci na tíživou společenskou situaci a složitou životní situaci mnoha lidí se začal objevovat jev, kterému se se v odborné psychologické literatuře říká popření, či popírání reality. Ačkoliv byly nemocnice zaplněny pacienty, ze kterých velká část byla v důsledku onemocnění covid-19 ohrožena na životě a mnoho z nich zemřelo, veřejný prostor zaplnily "zaručené zprávy" o tom, že nemocnice jsou prázdné, že jde o komplot doktorů, sester a různých společenstev od zednářů, až po miliardáře Gatese, kterých cílem je vyhladit část populace. Tento jev není žádným překvapením. V tíživé situaci, které člověk nerozumí, začnou sehrávat významnou roli emoce a lidská fantazie. Začalo vznikat velké množství více či méně uvěřitelných konspiračních teorií a fám.

První, druhá, třetí tečka...

Vše se vystupňovalo s příchodem očkování. Významní farmaceutičtí "hráči" přišli se svými vakcínami a člověk by si myslel, že s příchodem očkování přijde úleva že konečně máme zbraň pro boj s pandemíí, a lidé se v zájmu ochrany životů, zdraví a v neposlední řadě také ekonomiky, tedy živobytí, budou snažit co nejdříve naočkovat.  Stalo se však něco jiného. Objevila se obrovská záplava dezinformací, které byly často tak mimo, že se člověku až nechtělo věřit, že je možné, že tomu tolik lidí uvěřilo. Dozvěděli jsme se, že očkováním se do našich těl vpravují čipy, že očkovaní svítí tak, že to aktivuje bluetooth ve vašem telefonu. Že díky očkování umírají stovky lidí. Vakcína je prý rychlokvaška, co mění genetickou informaci, má v sobě mikrožiletky, že jde o rozsáhlé pokusy na lidech, způsobuje genetické vady, neplodnost a nebo dokonce nemoc samotnou. Vakcína se stala prostředkem politického boje. Např. ruská vakcína začala být rychle distribuovaná do celého světa, aby Rusko pokud možno předběhlo všechny konkurenty. Škoda že v Rusku samotném bylo vakcíny nedostatek. 

V Česku bylo očkování velmi špatně komunikováno s veřejností. První, druhá a třetí tečka vedla mnohé k domněnce, že vakcína nefunguje. No, já nevím, jak u vás, ale já mám z covidového oddělení zkušenost, na základě které mohu konstatovat, že oproti vlnám, kdy jsme neměli k dispozici očkování, podstatně klesla spotřeba kyslíku. Když už se covid pozitivní pacient a k tomu očkovaný pacient do nemocnice dostal, většinou to bylo z jiných důvodů než covid, a nebo průběh onemocnění byl u něj podstatně lehčí, než u pacientů neočkovaných.  

Zdravotnictví jako švédský stůl...

Celá anabáze s očkováním by byla na samostatný článek. Tady bych se v té souvislosti chtěl zmínit o jiné věci. A sice o léčbě covidu jako takového. Vynechme ty absurdity, jako že někteří z řad antivaxerů do sebe, když dostali covid, cpali odčervovadlo pro koně, nebo bělidlo. Chtěl bych se tady zmínit o jevu, který se díky pandemii dostal na světlo. Celé by se to mohlo honosně jmenovat, kdyby o tom byla napsaná studie, "problematika spotřebitelského chování českých pacientů".

Zdravotnický systém v České republice je systémem tzv. Bismarckovského typu. Je založeno na solidaritě. To si myslím, že je velká vymoženost našeho zdravotnického systému. Během pandemie se však ukázal jeden jeho podstatný nedostatek. Nevede jeho účastníky k tomu, aby cíleně pečovali o své zdraví. Lidé se prostě nezamýšlí nad tím, jestli je pro ně výhodnější pojistit své zdraví vakcínou za 500,-Kč, nebo jestli budou riskovat větší riziko rozvoje závažného onemocnění a nutnost podání monoklonálních protilátek za 30 000 a nebo dokonce pobyt na JIP za statisíce. Nechci nad kýmkloliv vynášet nějaké soudy, domnívám se ale, že vedle preventivních programů by se zdravotní pojišťovny měly věnovat také problematice zdravotně-ekonomické gramotnosti obyvatel-klientů zdravotních pojišťoven. 

Sestry nejsou řeholníci...

Konečně... stále častěji vidím sílící snahy o emancipaci ošetřovatelského povolání. Pandemie jasně ukázala kdo je tou největší skupinou, která pečuje o zdraví populace. Jsou to sestry. Ne, neubírám v žádném případě na důležitosti lékařům, nebo dalším zdravotnickým pracovníkům. Píšu to tady proto, že po celá desetiletí jsou sestry a péče upozaďovány do pozadí, jako nějaký dav, stojící v pozadí za lékaři. Sestra je přeci ta skromná, co plní to své poslání za pár krejcarů, svůj život podřizuje pacientům a nemocnici. No, jenomže tenhle pohled na sestru patří někdy do hluboké historie, kdy péči pacientům v nemocnicích poskytovaly řeholnice a řeholníci a kdy povolání ošetřovatelek bylo doménou "padlých žen". Dnes je situace jiná. Ošetřovatelství (nursing science) je moderní vědní obor, zabývající se potřebami člověka v nemoci i ve zdraví. Sestry studují na univerzitách, podílejí se na výzkumu a významně přispívají k prosperitě zdravotnického odvětví.

Co svět světem stojí, lékaři se nikdy nestyděli říci si o nějakou tu zlatku za svojí práci. A proč taky ne, vždyť jejich práce je vrcholně zodpovědná a studiu medicíny věnovali podstatnou část svého mládí. A co sestry? Doba se změnila. Sestra je dnes vysoce kvalifikovaný odborník, na kterém stojí realizace velké části lékařských ordinací. To by se mělo odrážet také na finančním ohodnocení práce sestry. Vlastnost sestry, označovanou jako "caring", pečování, se přeci s dobrým ohodnocením nevylučuje. Sestry přeci nejsou řeholnice. Ostatně, ona vlastnost je ceněná také u pracovníků péče o klienty v bankách, u letušek a v mnoha dalších povoláních.

 

Men In Nursing CZ, co dál...

I v roce 2022 budu pokračovat v mém hlavním tématu, a sice propagaci/popularizaci ošetřovatelství jako zajímavé vědy a povolání pro muže. Příspěvky na FB budou méně časté. Nechci zahlcovat zpravodajstvím a sdílením obsahů. Spíš bych chtěl občas přinášet nějaké zajímavosti ze světa. Jen doufám, že bude méně covidu, i když to je téma, kterému se samozřejmě nelze vyhnout. Kromě problematiky lidských zdrojů ve zdravotnictví bych se chtěl následující rok zaměřit na témata ekonomická i etická. Narazím-li na zajímavý názor, poznatek či nápad, dám vám také vědět. A samozřejmě... Občas bude i nějaká ta legrácka.

Zdraví Pavel Boháček, autor a admin

Významní muži v ošetřovatelství - Carl O. Helvie

Foto: Wikipedia

Dnes si představíme Carla O. Helvie (13. srpna 1932 - 3. prosince 2019), autora ošetřovatelské teorie "Helvieho energetické teorie ošetřovatelství a zdraví". Profesor Helvie byl emeritním profesorem ošetřovatelství na Old Dominion University. Zaměřoval na holistické alternativní integrativní intervence v oblasti zdraví a wellness. Velkou část své kariéry se také věnoval vzdělávání, praxi a výzkumu s bezdomovci a osobami a rodinami s nízkými příjmy. V těchto třech oblastech publikoval knihy, články a výsledky výzkumu.

Helvie byl světově uznávaný pedagog a teoretik ošetřovatelství. Jeho specializací je veřejné zdraví a celostní medicína. Mezi jeho speciální zájmy patří holistická léčba rakoviny, bezdomovci, předvídání budoucího chování klientů během životního cyklu a ošetřovatelská péče v jiných zemích než ve Spojených státech. Jeho velkou motivací byl prožitek závažného onkologického onemocnění. Přežil rakovinu plic. 

Sestra tělem i duší...

Dr. Carl O. Helvie se narodil v roce 1932 v Gouvemeuru ve státě New York. Vždy směřoval ke kariéře zdravotní sestry, což bylo na tehdejší dobu zcela neobvyklé. Po absolvování střední školy v roce 1954 odešel pracovat do nemocnice v Rochesteru ve státě New York, kde v roce 1958 získal kvalifikaci R.N. Stal vrchní sestrou v nemocnici Bellevue v New Yorku. Po večerech navštěvoval školu a v roce 1958 získal bakalářský titul na New York University.

Z New Yorku se Dr. Helvie přestěhoval do San Francisca, kde využil svého vzdělání v oblasti veřejného zdravotnictví a pracoval pro Odbor válečných veteránů, sanfranciské ministerstvo zdravotnictví a oaklandské ministerstvo zdravotnictví. Byl prvním mužem v sanfranciském veřejném zdravotnictví. To byl v té době pro mužské zdravotní sestry značný pokrok.

V roce 1961 mu bylo nabídnuto stipendium na Kalifornské univerzitě, aby se zúčastnil magisterského programu v oboru veřejného zdravotnictví. Přijal také holistický životní styl, aby se vyléčil z diagnostikované rakoviny plic, a zároveň pokračoval ve škole a v práci. Teoretik ošetřovatelství si po ukončení studia získal místo lektora na Kalifornské univerzitě a stal se prvním mužem - instruktorem veřejného zdravotnictví ve státě.

V roce 1965 proto nastoupil do magisterského a doktorského programu veřejného zdravotnictví na John Hopkins University. Dr. Helvie poznamenal, že jeho předchozí vzdělání bylo založeno na vědě a nemocech, zatímco vzdělání na Johnu Hopkinsovi bylo založeno na komunitě a holistickém přístupu. Po ukončení studia se rozhodl, že se problematika komunitní ošetřovatelské péče stane jeho životní náplní.

Po dokončení druhého magisterského studia a získání doktorátu začal Dr. Helvie v roce 1969 vyučovat ošetřovatelství v oblasti veřejného zdraví na Duke University. Vyučoval zde a zároveň se snažil rozšířit své znalosti o celostní medicíně a absolvoval kurzy k osvojení duchovních přístupů k péči o pacienty na katedře bohosloví Johna Hopkinse. V roce 1971 přijal doktor Helvie místo na katedře ošetřovatelství na Old Dominion University ve Virginii, kde zůstal dalších 30 let až do svého odchodu do důchodu v roce 2001.

Ošetřovatelský model... 

V průběhu let na Old Dominion Dr. Helvie se soustředil na výzkum a publikoval svou hlavní ošetřovatelskou teorii v oblasti veřejného zdraví a pokračoval ve výzkumu v oblasti poskytování ošetřovatelské péče. Zajímal se také o vzdělávání v ošetřovatelství, což ho vedlo k přijetí funkce vedoucího katedry ošetřovatelství. Propagoval zejména svou Helvieho energetickou teorii ošetřovatelství a zdraví. Ta byla poprvé publikována v Canadian Journal of Public Health v roce 1989 ve dvou samostatných článcích. První článek se zabýval ošetřovatelskou péčí o jednotlivce, druhý článek se zabýval rodinou klienta v komunitě. Tato teorie se stala také základem jeho knihy Advanced Practice Nursing in the Community (Ošetřovatelství v komunitě v pokročilé praxi), kterou vydal v roce 1998.

Po odchodu do důchodu se Dr. Helvie věnoval výuce na Vysoké škole aplikovaných věd ve Frankfurtu v Německu a působil jako konzultant v Rusku s cílem zlepšit jejich ošetřovatelské vzdělávání a praxi. Výsledkem posledně jmenovaného byl článek Dr. Helvieho o rozdílech v reakci na populaci bezdomovců v Evropě, Rusku a Spojených státech. Do konce života přednášel a věnoval se výzkumu.

Dr. Helvie publikoval více než 110 článků o ošetřovatelském výzkumu. Jeho obvyklými oblastmi jsou wellness, celostní zdraví, komunitní zdraví a péče v jiných zemích. Poté, co publikoval řadu článků pro časopis Alternative Health Practitioner, se stal jeho redaktorem. Počínaje svou první magisterskou prací s názvem Faktory predikující chování dospívajících Dr. Helvie nadále publikuje v řadě časopisů. Mezi jeho nejvýznamnější články v časopise patří "Alternativní léčba rakoviny plic a nepravidelného tepového rytmu", "Hysterie ve školním prostředí" a "Účinnost primární péče v ošetřovatelském centru".

Vydal 11 knih včetně knihy Community Health: Nursing and Practice, která v roce 1985 získala ocenění American Journal of Nursing Book of the Year in community health nursing. Healthy Holistic Aging: A Blue Print for Success vyšla v roce 2007 s celostátním ohlasem ve Spojených státech a Kanadě. V roce 2012 vyšla kniha You Can Beat Lung Cancer (Můžete porazit rakovinu plic), která má čtenáře poučit o celostní léčbě rakoviny a dalších chronických onemocnění.

Dr. Helvie byl během svého života oceněn mnoha vyznamenáními. Patří mezi ně ocenění Distinguished Career in Public Health Award udělené Americkou asociací veřejného zdraví v roce 1999. Působil jako předseda Výboru pro bezdomovectví Americké asociace veřejného zdraví. Na Old Dominion University byl Dr. Helvie fakultním poradcem studentů třetího, čtvrtého ročníku a postgraduálních studentů. Nakonec se stal vedoucím katedry, kde usiloval o získání řady grantů na zřízení Ošetřovatelského centra Carla O. Helvieho pro bezdomovce ve Virginii.

Dr. Helvie byl vynikající řečník, který přednášel pro Optimist's Club, American Business Women, American Public Health Association, International Family Nursing Conference, American Library Association a různé akademické konference pro ošetřovatelství ve veřejném zdravotnictví. O svých holistických publikacích, které integrují komunitní ošetřovatelství, poskytl rozhovory ve více než 125 rozhlasových a televizních pořadech ve Spojených státech a Kanadě. Je také uveden v mnoha referenčních knihách včetně Who's Who, Who's Who in Virginia, Outstanding Educator in America a Men and Women in Science.

Dr. Helvie věřil, že díky svému celoživotnímu zájmu o holistické zdraví bude moci pokračovat v podpoře ošetřovatelské profese i v pokročilém věku. Díky svým znalostem v oblasti holistického zdraví je i nadále oblíbeným teoretikem ošetřovatelství. V důchodu publikoval články o pěstování bylinek zahradě a historii o celostních zdravotních prostředcích. Pyšnil se tím, že patřil k 11 % populace starší 70 let, která nemá žádné chronické onemocnění a pravidelně neužíval žádné léky.

Překlad a zpracování podle:

1) https://en.wikipedia.org/wiki/Carl_O._Helvie

2) https://nursing-theory.org/nursing-theorists/Carl-O-Helvie.php

1) Helvie, Carl O., “A Proposed Theory for Nursing in Community Health Part 1: The Individual,” Canadian Journal of Public Health, 1989:70 (I):41-46.

2) Helvie, Carl O., “A Proposed Theory for Nursing in Community Health Part 2: The Family,” Canadian Journal of Public Health, 1989:70(4):266-270.

3) Helvie, C. (2007) Healthy Holistic Aging: A Blueprint for Success, Minnesota: Syren Publications.

4) Helvie, C (2012) You Can Beat Lung Cancer: Using Alternative/Integrative Interventions with chapters by Dr Bernie Siegel, Dr Francisco Contreras, Dr James Forsythe, Dr Kim Datzell, and Tanya Harter Pierce, London: Ayni Books.

5) Helvie, C. (1998) Advanced Practice Nursing in the Community, Thousand Oaks, California: Sage Publishing Co.