Blog (nejen) pro muže v ošetřovatelství...

Vítejte na blogu projektu, který se věnuje jedné z nejaktuálnějších výzev dnešního zdravotnictví: lidským zdrojům. Věřím, že kvalitní a bezpečná péče začíná u spokojených a motivovaných zdravotníků. Mým cílem je zatraktivnit práci ve zdravotnictví a zásadně zlepšit pracovní podmínky těch, kteří denně pečují o naše zdraví. Zaměřuji se na klíčové oblasti jako jsou lidské zdroje, organizační resilience zdravotnických týmů v zátěžových situacích, efektivní leadership, pozitivní firemní kultura a zdravý životní styl ve zdravotnictví. Chci inspirovat a pomáhat nejen jednotlivým zdravotníkům, ale i celým organizacím, aby společně mohli poskytovat špičkovou péči s radostí a profesionalitou. Připojte se ke mně na cestě k lepšímu zdravotnictví, kde je spokojený personál základem úspěchu. Společně můžeme vytvořit prostředí, kde je radost pracovat a které zároveň poskytuje tu nejlepší možnou péči pacientům.

čtvrtek 22. června 2017

Medikační pochybení, aneb co musí sestra vědět když je průs**

"Dneska jsem udělala medikační pochybení a cítím se kvůli tomu strašně. Připadám si jako ta nejhorší sestra ze všech. Vůbec na to nemůžu přestat myslet. Stále nevím, co mě čeká za postih, ale modlím se, aby mě nevyhodili. Mám pocit, že můj život je v troskách. I když jsem tvrdě dřela, mám pocit, že ošetřovatelství není prostě pro mě..." To je jeden z příspěvků na internetovém fóru pro sestřičky. Tahle holka není první ani poslední sestra, která se takto cítí. Neúmyslné poškození pacienta následkem medikačního pochybení je pro psychiku pomáhajících, tedy i sester, zničující, protože je v přímém rozporu s cílem naší ošetřovatelské péče. Jak se tedy postavit k tomu, když takovému "průseru" čelíte?

Tak za prvé, chyby se prostě stávají. Jsou součástí života a stávají se tedy i ve zdravotnictví. Tenhle článek čerpá z amerických zdrojů a ty udávají, že v USA dochází ročně v důsledku pochybení v léčbě k 7000 úmrtí, existují však statistiky, které uvádějí i mnohonásobně vyšší čísla. V březnu 2017 zahájila WHO kampaň, která si dává za cíl snížit počet pochybení v souvislosti s léčbou až o 50%, tím, že vyhledává slabá místa zdravotnických systémů, která vedou k chybám při léčbě. Celosvětové snížení chyb v léčbě se stalo významnou obavou týkající se bezpečnosti pacientů a zvýšené zaměření na zlepšení systémů a postupů k odstranění chyb. V březnu 2017 zahájila Světová zdravotnická organizace celosvětovou bezpečnostní výzvu pro pacienty v oblasti bezpečnosti léků s cílem snížit škody spojené s léčbou ve všech zemích o 50% v příštích pěti letech tím, že řešila slabé stránky systémů, které vedou k chybám při léčbě.

Sestry jsou riziku medikačního pochybení vystaveny nejvíc a také sehrávají nejdůležitější roli ve snaze o prevenci chyb. K jejich cti totiž slouží také druhá skutečnost, a sice, že právě sestry zabrání 50 - 80% chyb vzniklých špatnou preskripcí a v pochybení lékařů a ostatních zdr. pracovníků v různých fázích léčebného procesu. K největšímu počtu chyb dochází v administrativě a v procesu podávání léků. Léky jsou totiž od přečtení ordinace po samotné podání podávány jednou sestrou, takže tam chybí kontrola další osoby... (což se nahrazuje trojí kontrolou, kterou provádí sestra při podávání léků a také podáváním léků za pomoci čtečky).

Pacient na prvním místě...

Představte si situaci... Rozdáváte léky a najednou zjistíte, a nebo váš kolega zjistí, že jste udělali vážnou chybu. Lze předpokládat, že po tomto zjištění se u vás okamžitě dostaví šok. Krevní tlak vám vystřelí vzhůru, srdce bije jako o závod a vás nejspíše zachvátí panika, stud a strach z toho, co bude. V tom okamžiku máme sklon myslet impulzivně. Člověk má někdy sklon ignorovat situaci a prostě zmizet, ale jestli jste alespoň trochu soudný jedinec, snahu o vaší vlastní morální sebevraždu překonáte, protože si uvědomíte, že když nic neuděláte, může to vašemu pacientovi ublížit. Převzít za svou chybu odpovědnost a provádět neprodleně snahy o nápravná opatření, a tedy informovat lékaře o pochybení, je jediný správný a realistický postup. Pokud to neuděláte a pacient vaší vinou zemře, budete, pakliže máte srdce na svém místě, zbytek života žít s pocitem viny, a to i v případě, že se na váš podíl na smrti pacienta nepřijde. Pakliže se na vaši vinu přijde, poškodí to vaší kariéru a reputaci mnohem více než to, že jste udělali chybu.

Další kroky, které budou podniknuty po nahlášení pochybení se odvíjejí od toho, jaký je protokol o řešení mimořádných událostí ve vaší nemocnici. Pravděpodobně bude potřeba ze všeho nejdříve informovat ošetřujícího lékaře. Poté bude potřeba napsat nežádoucí událost. Při hlášení nežádoucí události popište jasně a stručně fakta týkající se incidentu - co se stalo, jaké kroky jste podnikli, kdo se podílel, faktory, které možná přispěly k tomu, proč k této chybě došlo. Mezi relevantní faktory patří například vyrušení při přípravě léků, podání léčiva s podobným názvem, či podobným obalem atd. Je důležité udávat pouze fakta a snažte se vyhýbat výmluvám, lhaní nebo pokusům o to, hodit vinu na někoho jiného. Tahle fáze je pro každého normálního člověka velmi vysilující. A tak psychologové doporučují požádat o pomoc, nebo jakousi emocionální podporu své kolegy.

Pečujte o sebe...

Možná to vyzní překvapivě, ale v případě medikačního pochybení není obětí jen pacient. Za poškozenou, či oběť lze považovat si sestru, která pochybila. Tzv. sekundární viktimizace, jak se tomuto jevu říká, je vznik psychologického traumatu, které je způsobeno tím, že se sestra není schopna srovnat s následky svého pochybení (podobně, jako když např. řidič smrtelně zraní chodce).

Foto: Lynn Hiatt/NBCNEWS
Znovu a znovu si ony chvíle v hlavě přehráváte a divíte se tomu, jak jste mohli být tak hloupí, že jste udělali takovou chybu. Sebeobviňování, pochyby, úzkost a deprese. Špatně spíte, bojíte se vrátit do práce, protože byste znovu mohli pochybit a stydíte se kolegům pohlédnout do očí. Jedná se o poměrně závažné psychologické trauma, které, když je neřešené, u některých jedinců, může vést až k sebevražednému jednání. Takové případy se skutečně staly. Americká dětská sestřička Kimberly Hiatt podala osmiměsíční holčičce omylem smrtelnou dávku CaCl. Skončilo to smrtí dítěte. Následovalo vyšetřování a nakonec sebevražda sestřičky, která se o nemocné děti starala 24 let. Je důležite mluvit o svých pocitech s rodinou, přáteli a kolegy a pro ostatní je důležité, aby svého kolegu, který něčemu podobnému čelí, podpořili, protože potkat to může opravdu každého. Za zvážení stojí také odborné psychologické poradenství.

Krok za krokem, den za dnem čelit důsledkům...

Budou problémy. Každý si neseme svou forenzní odpovědnost. Pokud čelíte vyšetřování, buďte disciplinovaní. Den za dnem budete řešit problémy, jako je ztráta práce, financí a třeba i soudnímu stíhání. Den za dnem na sobě pracujte tak, že se vypořádáváte s jedním problémem za druhým. Je to sice hodně těžký, ale vy nemáte zodpovědnost jen za pacienty. Máte zodpovědnost také za sebe. Není lepšího léku, než to, že si můžete říci, že se stala chyba, které se stávají, ale já jsem udělala co šlo, abych co nejvíce zmenšila její možné důsledky. Hodně záleží na politice zaměstnavatele, ale většině je jasné, že chyby se prostě v téhle práci stávají. Když se pak zapojíte do nastavování opatření, které budou mít za cíl aby se podobné chyby neopakovaly, získáte si tím také respekt svých kolegů. Nakonec to pro vás nemusí skončit úplnou katastrofou, ale velkým životním poučením, které z vás udělá lepšího člověka a když to skončí pro pacienta dobře, třeba to z vás nakonec udělá i lepší sestru... Kdo ví.

Volně podle: 
https://nurseslabs.com/6-things-nurses-know-commit-serious-medication-error/
http://www.nbcnews.com/id/43529641/ns/health-health_care/t/nurses-suicide-highlights-twin-tragedies-medical-errors/#.WUvAxGiGM2w