Nevím proč, ale celý můj dosavadní život mě nepřestávaly podněcovat otázky týkající se podstaty lidské existence. Kdo jsme my lidé a proč tu jsme? Co je to vlastně život? A je něco po tom, když náš život končí? Mám neodolatelnou afinitu k filosofii, a při tom mě to také táhne k přírodním vědám. Biologie, genetika, medicína, ale také třeba kvantová fyzika nebo chemie, psychologie, kybernetika a nebo matematika... Oblasti lidského poznání, které mě nepřestávají fascinovat. Životní peripetie a poznání a mě nakonec přivedly k tomu co dělám. A sice všeobecnou sestru. Zdá se vám to překvapivé? No, na první pohled tomu tak může být. V následujícím seriálu článků ale zjistíte, že právě ošetřovatelství je věda, ve které se překvapivým způsobem snoubí všechny ty výše uvedené oblasti lidského poznání.
Dokázat se o sebe postarat. To je základním předpokladem úspěšné a spokojené existence. Co to ale znamená? Věda zvaná ošetřovatelství říká, že to znamená uspokojit potřeby, které jsou základním předpokladem nejen holého přežití, ale také plnohodnotného a spokojeného života. V okamžiku, kdy toho člověk není schopen (onemocnění, zranění) přichází ke slovu ošetřovatelství jako věda, neboli "nursing science". Je to věda, která má celou řadu styčných ploch s dalšími vědami, jako je medicína, antropologie, psychologie, sociální a technické vědy.
Ošetřovatelství je staré jako lidstvo samo. Péče a sebepéče je základním předpokladem pro udržení zdraví. Pečují o sebe nejen lidé, ale i zvířata. Pečovací pud velmi důležitý např. pro přežití mláďat. Od tohoto základního pudu, který umožňuje živočichům přežití se u lidí vyvinulo pečování jako vědomá systematická činnost. Ta byla nejprve založena na základně zkušenostní a postupně se vyvinula ve vědní obor založený na důkazech (evidence based). Základní pracovní metodou ošetřovatelství je tzv. ošetřovatelský proces. Metodou oš. procesu jsou potřeby člověka identifikovány a následně saturovány. Existuje celá řada ošetřovatelských škol, které vycházejí z filozofického pohledu na svět, život, člověka.
Filosofie v ošetřovatelství...
Ošetřovatelství má v sobě kromě složky ryze praktické také složku hluboce filosofickou. Základní filozofický názor, jaký zastáváme v pohledu na svět ve kterém žijeme, zásadně ovlivňuje způsob, jakým se díváme na člověka a jakým o něj pečujeme. Mechanistický pohled na svět například vnímá člověka jako jakýsi druh stroje. Ten je složen ze součástek, které pracují podobně, jako např. motor automobilu. Jeho chování je lineární řetězec akcí a reakcí. My jen doplňujeme palivo, měníme olej, doplňujeme chladící kapalinu atd. Porucha některé ze součástek se pak projeví symptomy, či syndromem (souhrnem symptomů) typických pro poruchu té které součástky. Tady už nestačí údržba. Stroj musí do servisu. My voláme lékaře který součástku vymění. Sestra v tomto případě asistuje mechanikovi (lékaři) při opravě stroje. Samotný stroj je jen pasivním mechanismem, který je řízen podněty z venčí. Postrádá samostatnou vnitřní aktivitu.
Tento pohled na svět je však značně zjednodušující a je zjevné, že k vysvětlení zákonitostí chování a života člověka mechanistický pohled na svět nestačí. Uvědomujeme si, že my, lidé, jsme živý organismus, který je vnitřně spontánně aktivní a vstupuje do interakce s prostředím. To je velmi důležitá informace. Protože právě vztah mezi člověkem a jeho prostředím je jedním z důležitých aspektů, který ošetřovatelství zkoumá. Tuto skutečnost bere v potaz tzv. organistická filosofie. Ta říká, že lidský organismus je integrovaný celek interagující s prostředím.
To pochopila už Florence Nightingalová, když formulovala svůj environmentální model ošetřovatelství. Tato sestra identifikovala pět základních elementů zdravého prostředí, a to čistý vzduch, čistou vodu, čistotu prostředí obecně, světlo a funkční kanalizaci. Nightingalová pochopila, že vysokou úmrtnost vojáků, o které se starala v polním lazaretu v Krymské válce, nezpůsobují zdaleka jen válečná zranění. Nejvíc pacientů tehdy umíralo na komplikace, které byly spojeny s působením nečistot, chladu a vlhka atd. Její zásluhou klesla úmrtnost ze 42% na 2,2%. Nightingalová se neomezila jen na popis nepříznivých vlivů fyzického prostředí. Ve své práci identifikovala taky vlivy prostředí sociálního, tedy např vliv rodiny, komunity a prostředí emocionálního, tedy psychiky.
Práci Florence Nightingalové pak na o mnoho řádů vyšší úroveň posunula např. Martha Rogers. Byla to teoretička ošetřovatelství, která vycházela ze širokého spektra vědomostí z oborů, jako je antropologie, psychologie, sociologie, fyzika, matematika. O prostředí hovoří jako o prostoru a do její teorie je zahrnut další faktor, a sice čas. V její práci jsou již zahrnuty poznatky. např teorie relativity, nebo např. Bertalanffyho všeobecná teorie systémů. Martha Rogers stála na počátku specializace zvané "space nursing", neboli kosmické ošetřovatelství. Oblasti o které jsem už psal a ještě mnohokrát psát budu. Ošetřovatelství v jejím pojetí vidí člověka jako součást vesmíru a ptá se, co člověk k přežití ve vesmíru potřebuje? Vesmír přitom není jen kosmický prostor, a člověk na palubě Mezinárodní kosmické stanice. Ale také člověk na palubě kosmické lodi zvané planeta Země.
Holismus v ošetřovatelství...
V ošetřovatelství máme celou řadu specializací. Máme anesteziologické, chirurgické, interní, psychiatrické a další sestry. Vždy je však nejdůležitější dívat se na člověka jako na integrovaný celek. Název "všeobecná sestra" není ničím degradujícím, zevšeobecňujícím. Pojmem "všeobecná" je velmi dobře podchycena ta skutečnost, že pečuje o člověka jako celostní bytost a ony specializace jsou spíše jakousi vedlejší kolejí, která umožňuje sestře pochopit specifika různých klinických medicínských oborů, v rámci kterých o pacienta pečuje. Ale pozor, sestra není lékař! Je partnerem lékaře v péči o pacienta. Sestra se v rámci péče o člověka orientuje na člověka jako celostní bytost. V péči neztrácí ze zřetele biologické, ale také psychické, sociální a spirituální aspekty člověka, a to ve zdraví i v nemoci.
Celek, neboli "holos" je základním pojmem filosofického směru zvaného "holismus". Průkopníkem myšlenky holismu (nechci úplně říkat autorem podstaty té myšleny) je Jan Christian Smuts, který ve dvacátých letech minulého století o něm píše v knize "Holismus a evoluce" (1926)
Celek, neboli "holos" je základním pojmem filosofického směru zvaného "holismus". Průkopníkem myšlenky holismu (nechci úplně říkat autorem podstaty té myšleny) je Jan Christian Smuts, který ve dvacátých letech minulého století o něm píše v knize "Holismus a evoluce" (1926)
Tento filozofický směr sehrává v moderním ošetřovatelství obzvlášť důležitou úlohu. V dnešní vysoce technologizované medicíně to někdy vypadá, že se začíná vytrácet člověk. Na odborných odděleních nemocnic se léčí striktně problém, diagnóza, se kterou jsou pacienti přijati a zabývat se pacientem z toho "toho lidského hlediska", tak na to lékařům moc času a kapacit nezbývá... Jako, to nic proti nim, všichni víme, jak to je a ani doktoři to nemají lehké. Jenže z toho pak pramení ona nespokojenost pacientů. Ta nebývá ani tak způsobena léčbou samotnou, ale celkovým přístupem zdravotníků k nim. Ukázalo se, že dva pacienti se stejnou diagnózou, mohou vyžadovat rozdílný způsob ošetřovatelské péče.
Holistické ošetřovatelství pracuje s člověkem jako celostní bytostí, přičemž bereme v potaz nejen samotné onemocnění a potřeby jím ovlivněné, ale také všechny ostatní rozměry lidské existence (psychické, duchovní, sociální). Bereme v úvahu vzájemné působení všech těchto složek a jejich vliv na život člověka.
Co tě "zdrávka" nenaučí...
To, o čem psal výše, je jen taková mikrosonda do světa filosofických směrů, které ovlivňují způsoby, jakými je přistupováno k poskytování ošetřovatelské péče. Sestry na intenzivní péči pracují jiným způsobem a dokonce myslí jinak, než např. sestry. domácí péče, sestry v následné péči, v domovech důchodců a nebo sestry psychiatrické, či sestry, které pečují o ženy na odd. gynekologickém. Přitom všechno je to vlastně ošetřovatelství.
Na závěr bych chtěl říci, že jedna věc je naučit se správně všechny technické postupy a metody péče, které jsou například specializované pro ten který obor medicíny ve kterém pracujete a druhou věcí je pochopit tu základní podstatu, se kterou k péči přistupujeme. Studium této oblasti už je jakýsi vyšší level vědy o lidských potřebách, vědy zvané nursing science, neboli ošetřovatelství.
Literatura:
PAVLÍKOVÁ, Slavomíra. Modely ošetřovatelství v kostce. Praha: Grada, 2006. Sestra (Grada). ISBN 80-247-1211-3.
FARKAŠOVÁ, Dana, kol. Ošetřovatelství - teorie. Osvěta, 2006, ISBN: 80-8063-227-8
Na závěr bych chtěl říci, že jedna věc je naučit se správně všechny technické postupy a metody péče, které jsou například specializované pro ten který obor medicíny ve kterém pracujete a druhou věcí je pochopit tu základní podstatu, se kterou k péči přistupujeme. Studium této oblasti už je jakýsi vyšší level vědy o lidských potřebách, vědy zvané nursing science, neboli ošetřovatelství.
Literatura:
PAVLÍKOVÁ, Slavomíra. Modely ošetřovatelství v kostce. Praha: Grada, 2006. Sestra (Grada). ISBN 80-247-1211-3.
FARKAŠOVÁ, Dana, kol. Ošetřovatelství - teorie. Osvěta, 2006, ISBN: 80-8063-227-8
