Jak moc sestry ovlivňují kvalitu péče v nemocnicích? A existuje nějaké univerzální pravidlo, kolik pacientů by měla mít jedna sestra ideálně na starosti? Zdá se, že ano, byť se čísla liší podle konkrétních pracovišť i podle typu poskytované péče. Navíc, i když máme v Česku v přepočtu na obyvatele relativně dost sester, problémy s nedostatkem personálu často přetrvávají a ovlivňují bezpečnost a pohodlí pacientů.
Co znamená „bezpečné personální zajištění“ a proč je to důležité...?
Bezpečné personální zajištění v ošetřovatelství neznamená jen to, že v nemocnici pracuje určitý počet sester. Jde spíše o vyváženou kombinaci kvantity a kvality, kdy se sestry mohou věnovat dostatečnému počtu pacientů a zároveň mají odpovídající vzdělání a zkušenosti. Pokud se totiž na jednu sestru „navalí“ příliš mnoho práce, hrozí přepracování, vyhoření a v konečném důsledku i větší riziko chyb či opomenuté péče (tzv. missed nursing care).
Česká republika má podle údajů OECD Health at a Glance 2021 přibližně 8,7 sestry na 1 000 obyvatel, což je na první pohled slušné číslo. Přesto v řadě zařízení narážíme na problém, že se sestry buď reálně nedostávají přímo k pacientům (plní hromadu administrativních úkolů), nebo pracují v regionech, kde mohou chybět zrovna tam, kde je největší zátěž – například v akutní či intenzivní péči.
Jaké jsou doporučené poměry sestra–pacient...
Existuje celá řada mezinárodních doporučení, která se snaží definovat „ideální“ poměry sestra–pacient (tzv. nurse–patient ratio). Je však důležité zmínit, že tato čísla se výrazně liší podle specializace oddělení, typu zdravotnického zařízení i denní či noční doby.
- Běžné lůžkové oddělení: V některých zemích se za přijatelnou hranici považuje poměr 1:4 až 1:5 během denní směny. To znamená, že jedna sestra má v péči čtyři až pět pacientů. V nočních směnách může být tento poměr o něco vyšší (například 1:6), protože je nižší frekvence úkonů.
- JIP (Jednotka intenzivní péče): Tady je doporučený poměr obvykle kolem 1:2, v některých případech 1:1 (například u pacientů s velmi nestabilním stavem či po náročných operacích).
- Specializovaná centra (například onkologie či péče o novorozence): I zde se poměry mohou lišit — u vysoce rizikových pacientů či při složité léčbě bývá nutné, aby sestra měla na starost co nejméně pacientů.
Univerzální dogma typu „kolik pacientů na kolik sester“ tedy neexistuje, ale převažuje shoda, že čím nižší poměr, tím bezpečnější péče. S každým dalším pacientem, kterého sestra přebírá, roste riziko nestíhání důležitých úkonů a opomenutí zásadních kroků, jako jsou podávání léků včas, kontrola vitálních funkcí nebo dostatečná edukace pacientů.
Missed nursing care jako varovný signál...
Ačkoli je míra opomenuté péče v České republice dle některých výzkumů nižší než třeba na Slovensku, stále bychom ji neměli podceňovat. „Missed care“ zahrnuje všechny nezbytné ošetřovatelské úkony, které nejsou provedeny vůbec, nebo jsou provedeny pozdě a nedostatečně. Může jít o drobnosti typu pravidelné polohování pacienta, ale také o významnější činnosti, například zajištění adekvátní hydratace, edukaci o užívání léků nebo kontrolu proleženin.
V praxi se sestry potýkají s nedostatkem času, přetížením a mnohdy i s absencí adekvátní podpory od vedení. Tam, kde nemocnice investuje do dostatečného personálního obsazení a dává sestrám prostor pro týmovou spolupráci, bývá opomenutá péče nižší. Naopak příliš vysoké poměry sestra–pacient si často vybírají daň nejen na zdravotním stavu pacientů, ale i na psychice a spokojenosti samotných sester.
Vzdělání, pracovní podmínky a vliv pandemie...
Kromě počtu sester je stejně důležitá i jejich odbornost. Současná medicína se vyvíjí velmi rychle a spolu s ní narůstá komplexnost péče. Výzkumy opakovaně ukazují, že vyšší úroveň vzdělání sester souvisí se zlepšením výsledků pacientů — snižuje se riziko infekcí, komplikací a v některých případech dokonce i úmrtnost.
Nesmíme zapomínat ani na pracovní prostředí. Spokojená a podporovaná sestra je pro pacienty skutečně velkou výhodou. V době pandemie covidu-19 se ukázalo, že tam, kde vedení nemocnic dokázalo efektivněji navyšovat personál, poskytovat duševní podporu a flexibilně přizpůsobovat rozpis služeb, zvládaly sestry extrémní tlak lépe.
Závěr...
Otázka bezpečného personálního zajištění v ošetřovatelství není jen o tom, zda je v systému „dost sester“, ale také o jejich správném rozložení, podpoře a odborném růstu. Přestože se Česká republika může pochlubit relativně příznivými čísly z pohledu počtu sester na obyvatele, realita na konkrétních pracovištích může být odlišná.
Doporučený poměr sestra–pacient nelze stanovit jedním číslem pro všechny situace, běžně se ale uvádí, že na standardním oddělení by jedna sestra měla mít ideálně na starost čtyři až pět pacientů přes den. V intenzivní péči pak poměr klesá třeba na 1:2. Čím je tento poměr vyšší, tím větší je pravděpodobnost opomenutí zásadních úkonů a ohrožení bezpečnosti. Vyvážený model přitom prospívá i samotným sestrám, které mohou pracovat efektivněji a méně se vystavují riziku vyhoření.
Posílit personální stabilitu a odbornost sester je proto klíčem k tomu, abychom měli zdravotní systém, který odolá nejenom běžným výzvám, ale i extrémním situacím, jako byla nedávná pandemie. Pokud chceme udržet nebo dokonce zvýšit kvalitu péče, je nezbytné investovat do takových pracovních podmínek, které sestrám umožní věnovat pacientům odpovídající pozornost a péči.
Níže uvádím několik klíčových zdrojů, které se zabývají problematikou nurse–patient ratio (poměr sestra–pacient) a jejich dopadem na kvalitu a bezpečnost péče. Některé dokumenty se zaměřují na mezinárodní kontext (studie a doporučení z různých zemí), jiné na specifické zákonné úpravy (např. v Kalifornii, kde zákon stanovuje maximální počet pacientů na jednu sestru pro různé typy oddělení).
1. Aiken LH, Clarke SP, Sloane DM, Sochalski J, Silber JH. (2002). Hospital Nurse Staffing and Patient Mortality, Nurse Burnout, and Job Dissatisfaction. JAMA, 288(16), 1987–1993.
- Klasická studie, která prokázala, že zvyšující se počet pacientů na sestru koreluje s vyšší mortalitou pacientů i vyšším stupněm vyhoření u sester.
2. Aiken LH, Sloane DM, Bruyneel L, Van den Heede K, Griffiths P, Busse R, et al. (2014). Nurse staffing and education and hospital mortality in nine European countries: a retrospective observational study. The Lancet, 383(9931), 1824–1830.
- Zaměřuje se na evropské prostředí a zjišťuje vztah mezi úrovní vzdělání sester, jejich počtem na odděleních a úmrtností pacientů.
3. Needleman J, Buerhaus P, Mattke S, Stewart M, Zelevinsky K. (2002). Nurse-Staffing Levels and the Quality of Care in Hospitals. New England Journal of Medicine, 346(22), 1715–1722.
- Prestižní medicínský časopis NEJM poskytl další důkazy o důležitosti adekvátního počtu sester pro výsledky zdravotní péče (např. snížení rizika komplikací a zkrácení délky hospitalizace).
4. California Department of Health Services – AB 394 (tzv. California Nurse Staffing Ratios).
- V Kalifornii platí legislativa (Assembly Bill 394), která stanovuje konkrétní maximální poměry pacientů na jednu sestru v různých typech oddělení (např. 1:5 na standardním oddělení, 1:2 na jednotkách intenzivní péče apod.).
- Více detailů lze nalézt na webu California Department of Public Health či přímo v textu zákona (AB 394).
5. American Nurses Association (ANA) – Safe Staffing Literature:
- ANA dlouhodobě sleduje problematiku bezpečného personálního zajištění a publikovala řadu stanovisek a materiálů. Uvádí například, že adekvátní poměr sestra–pacient se liší podle typu oddělení (med-surg, JIP, dlouhodobá péče atp.), složitosti případů i směny (denní/noční), ale obecně uvádí 1:4–5 pro běžná oddělení.
6. Royal College of Nursing (RCN) (Velká Británie)
- RCN upozorňuje na to, že průměrný poměr 1:8 na standardních odděleních zvyšuje riziko „nedostatečné péče“. Pro zajištění bezpečnější péče doporučuje počet pacientů na sestru nižší, optimálně mezi 1:4 a 1:6, s ohledem na typ oddělení a potřeby pacientů.
7. České zdroje:
- V českém prostředí neexistuje jednotný zákon či vyhláška, která by plošně určovala maximální poměr sestra–pacient, přestože se o tom v odborných kruzích a mezi profesními organizacemi periodicky diskutuje.
- Doporučení se objevují například v materiálech České asociace sester (ČAS) či ve výsledcích výzkumných projektů (např. v rámci vybraných grantů a studií z ošetřovatelských kateder vysokých škol). Tyto dokumenty často vycházejí z mezinárodních guideline a zohledňují českou legislativu (např. zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).
Tip: Pokud hledáte detailní data o nurse–patient ratio v konkrétních specializacích (JIP, ARO, pediatrie, onkologie atd.), doporučuji zaměřit se na odborné ošetřovatelské časopisy (např. Journal of Nursing Care Quality, Nursing Outlook, International Journal of Nursing Studies aj.) nebo na webové stránky profesních organizací (Česká asociace sester, ICN – International Council of Nurses). Tyto instituce často vydávají přehledy doporučených standardů i nejnovějšího výzkumu v dané oblasti.
Reference:
Aiken, L., Cimiotti, J., Sloane, D., Smith, H., Flynn, L., & Neff, D. (2011). Effects of nurse staffing and nurse education on patient deaths in hospitals with different nurse work environments. Medical Care, 49(12), 1047-1053. https://doi.org/10.1097/mlr.0b013e3182330b6e
Aiken, L., Sermeus, W., Heede, K., Sloane, D., Busse, R., McKee, M., … & Kutney‐Lee, A. (2012). Patient safety, satisfaction, and quality of hospital care: cross sectional surveys of nurses and patients in 12 countries in europe and the united states. BMJ, 344(mar20 2), e1717-e1717. https://doi.org/10.1136/bmj.e1717
Aiken, L., Sloane, D., Bruyneel, L., Heede, K., Griffiths, P., Busse, R., … & Sermeus, W. (2014). Nurse staffing and education and hospital mortality in nine european countries: a retrospective observational study. The Lancet, 383(9931), 1824-1830. https://doi.org/10.1016/s0140-6736(13)62631-8
Bartoníčková, D., Gurková, E., Kalánková, D., Mazalová, L., & Bečvářová, R. (2022). Missed nursing care and its association with the work environment of nurses working in pediatrics. Kontakt, 24(1), 3-11. https://doi.org/10.32725/kont.2021.053
Burton, C., Rycroft‐Malone, J., Williams, L., Davies, S., McBride, A., Hall, B., … & Jones, A. (2016). Managers' use of nursing workforce planning and deployment technologies: protocol for a realist synthesis of implementation and impact. BMJ Open, 6(8), e013645. https://doi.org/10.1136/bmjopen-2016-013645
Dargin, J., Stempek, S., Y, L., Gray, A., & Liesching, T. (2021). The effect of a tiered provider staffing model on patient outcomes during the coronavirus disease 2019 pandemic. International Journal of Critical Illness and Injury Science, 11(3), 156-160. https://doi.org/10.4103/ijciis.ijciis_37_21
Endacott, R., Pearce, S., Rae, P., Richardson, A., Bench, S., & Pattison, N. (2021). How covid‐19 has affected staffing models in intensive care: a qualitative study examining alternative staffing models (seismic). Journal of Advanced Nursing, 78(4), 1075-1088. https://doi.org/10.1111/jan.15081
Gurková, E., Bartoníčková, D., Mikšová, Z., Labudíková, M., & Chocholková, D. (2021). Reasons for unfinished nursing care from the perspective of nurses from regional and university hospitals. Kontakt, 23(4), 281-288. https://doi.org/10.32725/kont.2021.026
Gurková, E., Mikšová, Z., & Šáteková, L. (2021). Missed nursing care in hospital environments during the covid‐19 pandemic. International Nursing Review, 69(2), 175-184. https://doi.org/10.1111/inr.12710
Jarabicová, O., Šupínová, M., Jankovičová, J., Witczak, I., Zemanová, M., Cmorej, P., … & Rypicz, Ł. (2023). Perception of work-related stress and quality of life among nurses during covid-19 pandemic–an international, multicenter prospective study. International Journal of Environmental Research and Public Health, 20(4), 3393. https://doi.org/10.3390/ijerph20043393
Králíková, E., Felbrová, V., Kulovaná, S., Malá, K., Nohavova, I., Roubíčková, E., … & Sarna, L. (2016). Nurses' attitudes toward intervening with smokers: their knowledge, opinion and e-learning impact. Central European Journal of Public Health, 24(4), 272-275. https://doi.org/10.21101/cejph.a4652
Lasater, K., Aiken, L., Sloane, D., French, R., Martin, B., Alexander, M., … & McHugh, M. (2021). Patient outcomes and cost savings associated with hospital safe nurse staffing legislation: an observational study. BMJ Open, 11(12), e052899. https://doi.org/10.1136/bmjopen-2021-052899
Law, A., Stevens, J., Hohmann, S., & Walkey, A. (2018). Patient outcomes after the introduction of statewide icu nurse staffing regulations*. Critical Care Medicine, 46(10), 1563-1569. https://doi.org/10.1097/ccm.0000000000003286
Plevová, I., Zeleníková, R., Jarošová, D., & Janíková, E. (2021). The relationship between nurse’s job satisfaction and missed nursing care. Medycyna Pracy. https://doi.org/10.13075/mp.5893.01035
Twigg, D., Whitehead, L., Doleman, G., & El‐Zaemey, S. (2021). The impact of nurse staffing methodologies on nurse and patient outcomes: a systematic review. Journal of Advanced Nursing, 77(12), 4599-4611. https://doi.org/10.1111/jan.14909
Zakari, N. (2024). Comparison of nursing staffing ratio in selected safety net and non-safety net hospitals in the united states. Journal of Hospital Administration, 13(1), 25. https://doi.org/10.5430/jha.v13n1p25
Zeleníková, R., Gurková, E., & Jarošová, D. (2019). Missed nursing care measured by misscare survey - the first pilot study in the czech republic and slovakia. Central European Journal of Nursing and Midwifery, 10(1), 958-966. https://doi.org/10.15452/cejnm.2019.10.0002
Zeleníková, R., Gurková, E., Friganović, A., Uchmanowicz, I., Jarošová, D., Žiaková, K., … & Papastavrou, E. (2019). Unfinished nursing care in four central european countries. Journal of Nursing Management, 28(8), 1888-1900. https://doi.org/10.1111/jonm.12896
