ŘÍKEJTE MI "PANE SESTRO"

(Foto: HN;Ego!)

Zvolili si povolání, v nichž vyčnívají proto, že jsou muži. Každý ze tří profesionálů se s tímto problémem vypořádává po svém, ale všichni svůj obor milují. Není na něm ostatně nic "typicky ženského".

Z vyprávění tří mužů se skvělým vzděláním i životními zkušenostmi vyplývá ještě jedna, nikoliv nepodstatná drobnost: jejich nasazení v péči o druhé působí stejně mužně jako cokoliv jiného. Podle všeho by úplně stačilo, kdybychom se tomu konečně přestali divit. Více si můžete přečíst ve článku, který vyšel v magazínu Hospodářských novin EGO! 

ZDRAVOTNÍ SESTRA - VÝJIMEČNÉ POVOLÁNÍ PRO VÝJIMEČNÉ MUŽE

V kolébkách MODERNÍHO ošetřovatelství, tedy v USA a v Kanadě, požívá povolání vysoce kvalifikované zdravotní sestry velké prestiže. Co se mužů týče, na pozice zdravotních sester se často hlásí váleční veteráni, kteří, poté co splnili svou službu vlasti, chtějí býti dál prospěšní svým lidem. V České republice je tomu však jinak. Mužů sester je v oboru málo a jsou stigmatizováni a občas jsou terčem posměchu. Jenže, ti, co se smějí, se velice pletou a spíše tím poukazují na svou hloupost...

(Chlapi -SESTRY a ZÁCHRANÁŘI z ARO res1 a res 2 z Českých Budějovic. Archiv Men in Nursing CZ)

Komentář na FB: "Divné, málokterý chlap by chtěl jiným, když to shrnu, otírat zadky. Vsadím se, že je to ten typ, který se zuby nehty snažil vyhnout vojenské službě. Tato povolání by měla patřit ženám, mají větší empatii a trpělivost, nicméně je to jeho volba a jeho život."

"Jsi chlap, co dělá zubní sestru vlastní manželce..." tak si ve filmu 13 hodin - Tajní vojáci v Benghází, natočeného podle skutečných událostí, dobíral kolega Tyrona Woodse, elitního vojenského specialisty, kterého si najala americká CIA na ochranu svých agentů, pracujících při diplomatické misi ve válkou zmítaném libyjském Benghází... Tyron měl skutečně kvalifikaci zdravotní sestry a také vojenského medika a byl členem elitních NAVY SEALS. Na tom, že elitní vojenský specialista má, kromě jiného, kvalifikaci zdravotní sestry, přitom není nic divného. Jako vojenský medik musí být schopen poskytnout nejen neodkladnou, život zachraňující, přednemocniční péči, často ve velmi nebezpečných podmínkách, ale, musí zvládat i následnou ošetřovatelskou péči a to v tom případě, není-li možná okamžitá evakuace. Tyrone Woods je jedním z těch kontraktorů, který při obraně konzulátu v Benghází zahynuli a je jedním z amerických národních hrdinů.

Pravdou je, že muži, zdravotní sestry, jsou například součástí elitních vojenských týmů, jako je např. SOST - Special Operations Surgical Team (Zdravotnický tým speciálních operací). Jde o speciální zdravotnickou jednotku, fungující nezávisle na dostupných zdravotnických a vojenských prostředcích, mohou fungovat v režimu utajení, mají vysokou schopnost se přesunovat, a rychle zasahovat po celém světě. Tedy fungovat jako všechny speciální síly, které podporují. A proč tohle všechno píši? 

No, protože sestry-muži, mají velmi bohatou historii, která začala někdy ve druhé polovině třetího stolení n/l, kdy se v Alexandrii, za velké morové rány zformovalo křesťanské bratrstvo s názvem "Paraboláni" (Paráboloi -"ti, kteří riskují život"). Jejich jméno bylo odvozeno ze skutečnosti, že se vystavovali nakažlivým onemocněním. Šlo o první křesťanské bratrstvo, které se podílelo na provozu špitálů, pohřbívání mrtvých. Paraboláni také fungovali jako osobní stráž biskupa. Právě paraboláni založili po staletí rozvíjenou tradici tzv. vojenských ošetřovatelských řádů. Ty byly silně nábožensky založené a platil v nich přísný vojenský řád.

Když přišla Nightingalová

Tak se hodně změnilo, její novátorský přístup, později nazvaný environmentální teorie , zachránil mnoho lidských životů. Její působení v polních podmínkách za vřavy krymské války však nebylo bezproblémové. Její přítomnost a přítomnost její skupiny sester však velmi nelibě nesli zdejší lékaři - muži. Nigtingalová měla styky na nejvyšších vojenských a vládních místech a svou moc, ovšemže ve prospěch pacientů, neváhala využívat, což vedlo k mnoha konfliktním situacím. To zřejmě stálo na počátku konce mužů v ošetřovatelství. Razila prostě teorii že "jedině žena má přirozenou kapacitu pečovat o druhé". 

 "Ruce mužů jsou tvrdé a drsné, jsou to ruce, které se nehodí k tomu, aby se dotýkaly při koupeli, nebo oblékání poraněných končetin..." 

Florence Nightingalová

Její názoru, jakkoliv zcestný byl, se chytla i řada dalších teoretiček ošetřovatelství. Když pak vznikaly moderní, ne-církevní ošetřovatelské školy, byl do nich zapovězen přístup mužům. A tak tomu bylo celá desetiletí. To se začalo měnit až v padesátých letech dvacátého století. 6. října 1955 nastoupil k Nurse Corps americké armády první muž - zdravotní sestra. Byl jím poručík Edvard T. Lyon. 

Zatím co americká armáda byla v tomto pokroková a aby také nebyla, když vzhledem k probíhající válce v Koreji potřebovala lidi, v civilním americkém zdravotnictví jste však na muže - sestru stále nenarazili. Změnu přinesl až muž jménem Joe Hogan. Koncem sedmdesátých let Hogan pracoval na jiné pozici v jedné americké nemocnici a protože si chtěl doplnit vydělání, poslal přihlášku na Mississipi University for Women, kde se vyučovalo ošetřovatelství. Už podle názvu školy vám je asi jasné, jak to dopadlo. Z toho důvodu, že byl muž, byla jeho přihláška zamítnuta. Joe Hogan, afro-američan, muž, si nechtěl takové příkoří nechat líbit a rozhodl se domáhat se svého práva na vzdělání soudní cestou. Celý spor skončil v roce 1982, a to výnosem nejvyššího soudu, který označil praxi, která neumožňovala mužům studium na ošetřovatelských školách, jako diskriminaci na základě pohlaví a jako takovou odporující lidským právům. Až teprve poté se zdravotnictví, jak v USA, tak i jinde ve světě, dočkalo prvních mužů, jako plně kvalifikovaných zdravotních sester.

Kdo je to sestra? Zkreslené představy o práci sester v popkultuře...

Kdo by si myslel, že do povolání zdravotní sestry se pak muži jen hrnuli, ten by se bohužel mýlil. V důsledku mnoha předchozích desetiletí, byla podstata práce zdravotní sestry vnímána velice pokřiveně. A toto vnímání bylo přiživováno i popkulturou, kdy v literatuře, filmu i v televizi byla zdravotní sestra vykreslována jako žena, plně podřízená lékaři, často vedle něho popisována jako hloupější, nicméně oddaná plně své práci a svým pacientům. Muž ve funkci sestry, když už se někde objevil, byl homosexuál (není myšleno pejorativně), nebo šlo o komedii, ve které byl muž navlečen do ženských sesterských šatů. Představa takového zaměstnání samozřejmě většinu mužů odradí. 

K tomu je třeba ještě poukázat na ten fakt, že povolání sestry, jako ženské povolání nebylo dobře placeno, jak to u takových povolání často bývá. Vždycky existovala větší ochota platit za lékařskou péči, než za péči ošetřovatelskou. Ta byla vždy spojována spíše se slovem "poslání" a to snad ještě z doby, kdy jí poskytovaly hlavně sestry řádové. A tak, zatím, co medicína je často velký byznys, tak hlavně tedy u nás, je stále malá ochota platit za ošetřovatelskou péči.

Ve filmech a TV často vídáme toho vzdělaného hrdinného lékaře, jak zachraňuje ty lidské životy. Jenže ona realita je trochu jiná. Ve skutečnosti jsou to právě sestry, kdo tráví většinu času s pacienty, pečují o ně, udržují je při životě a v pohodlí. Sestra volá lékaře, když má pacient bolesti, nebo se jeho stav zhoršuje. Při akutním zhoršení stavu sestra zajistí žílu, aby mohly být podány život zachraňující léky. Sestra zajišťuje aby na místě resuscitace bylo vše připraveno a aby život zachraňující úkony probíhaly efektivně.

Kariéra sestry může být velmi barvitá. Od celé řady klinických specializací, přes pedagogiku, management, až po výzkum. V poslední době vidíme, že velká část mužů, kteří si zvolili kariéru v oblasti ošetřovatelství, často směřuje do oborů intenzivní péče a anestézie. Jde o obory, spjaté s moderní technikou, odezva na jejich činnost je okamžitá, dělají se rychlá, životně důležitá rozhodnutí (adrenalinová práce). V USA je práce anesteziologické sestry velmi dobře placená. Zatím co v ošetřovatelství, jako takovém, pracuje asi 10% mužů, tak mezi anesteziologickými sestrami je mužů asi 40%. Anesteziologická sestra (CRNA) v USA je ale něco jiného, než anesteziologická sestra u nás. Vysoká úroveň kvalifikace  mnohem větší kompetence, takže v některých případech pracují samostatně, bez anesteziologa-lékaře. Je to práce skvěle placená také proto, že se nemocnice obávají soudů s pacienty v případech jejich nespokojenosti, nebo pochybení personálu. Když chtějí nalákat špičkové, vysoce kvalifikované odborníky, tak jim musí, přirozeně, špičkově zaplatit.

Sestry v byznysu a výzkumu

Další věc, která obor, zvaný ošetřovatelství, dělá velmi zajímavým pro muže je byznys. Nemyslím tím jen zakládání např. firem, které poskytují domácí péči, nebo product management, či obchodní zastupování. Muži sestry, nositelé originálních, kreativních myšlenek, také zakládají velmi zajímavé start-upy. Ty nejzajímavější příklady, které mě napadají se týkají například zdravotnické informatiky. Sestra-specialista, Robert Freeman, který pracuje v newyorské nemocnici Beth Israel, například vyvinul nejprodávanější mobilní aplikaci, určenou pro zdravotní sestry NurseNet. Inspiren, tak se zase jmenuje firma, která vyvinula a prodává systém umělé inteligence tzv. Cognitive Patient Care Assistant, určený pro zvýšení bezpečnosti péče. Zakladatelem firmy je Michael Wang. Firmu zakládal jako student doktorského studia ošetřovatelství (Doctor of Nursing Practice - DNP) na Columbia University School of Nursing. O jeho příběhu jsem psal v předchozím článku. Ale ještě bych se chtěl zmínit o jednom zajímavém člověku. Je jím Andrew Jackson. To jméno asi většině z vás nic neříká, ale přesto mnoho z vás jeho práci zná. Andrew je totiž autorem skóre vizuálního hodnocení permanentního žilního katetru (VIP-score). Je také zakladatelem poradenské a obchodní společnosti IVTEAM.

Důvody, proč se muži vydávají na dráhu zdravotní sestry jsou různé. Někoho inspiruje příklad v rodině (nejčastěji matka), jiný se na dráhu sestry vydává, když mu onemocněl někdo v rodině a jiný chtěl změnit stávající zaměstnání s tím, že chtěl dělat práci s která má hluboký smysl, tedy pomáhat nemocným. Jisté je jedno. Ošetřovatelství je obor, který nabízí uplatnění širokému spektru lidí s různými talenty. Je to tvrdá, nesmírně náročná a zodpovědná práce. Je to výjimečná práce pro výjimečné muže.

Tričko a DICKIES s dlouhým rukávem na podzimní a zimní dny v práci...

Tento blog vám přinášejí značky CHEROKEE a DICKIES.

UMĚLÁ INTELIGENCE, BUDOUCNOST OŠETŘOVATELSTVÍ A BEZPEČNOST PÉČE

Vysoká životní úroveň populace žijící v rozvinuté části světa, spolu s raketovým rozvojem znalostí z oblasti medicíny, vede k vyššímu předpokládanému věku dožití člověka. A to je spojeno s vyšší nemocností. Lepší diagnosticko-terapeutické možnosti prostě přispívají k tomu, že ti, kteří by za jiných okolností (bez vyspělé medicíny) zemřeli, tak prostě přežívají. 

Velké množství pacientů, léčených vysoce sofistikovanými metodami, pak klade velké nároky na ošetřovatelskou  péči. Jenže. Tyto zvýšené nároky mohou vést a také často vedou ke vzniku pochybení.

V USA dojde každoročně z důvodu pochybení při poskytování zdravotnické péče k 250 000 úmrtí pacientů. Je to třetí!! nejčastější příčina úmrtí pacienta v nemocnici. A právě ošetřovatelství je tou oblastí komplexní zdravotnické péče, která může tuto statistiku zvrátit. Napomoci by k tomu mohla umělá inteligence.

To je také hlavní myšlenka, se kterou přišel Michael Wang, student doktorského programu v ošetřovatelství (DNP - Doctor of Nursing Practice) na Columbia University School of Nursing. Michael během svých studií pracoval jako sestra na klinice hrudní chirurgie a kardiochirurgie. "Práce u lůžka mi umožnila identifikovat kritické faktory v bezpečnosti péče o pacienta a v prevenci zranění a nečekaných úmrtí." Na základě svých zkušeností se Michael rozhodl přispět ke zvýšení bezpečnosti péče. K tomuto účelu se rozhodl využít umělou inteligenci.

Cognitive patient care asistant
Michael dal dohromady tým vývojářů a ti pak začali společně pracovat na zařízení, které nese název iN - Cognitive Care Asistant. Zařízení v reálném čase monitoruje všechno, co se se děje v pokoji pacienta. Veškerý pohyb, co pacient dělá, kdo k němu na pokoj přichází a mluví s ním. Jak dlouho trvá dezinfekce na pokoji nebo třeba jaká je na pokoji teplota.


Základem technologie je program umělé inteligence AIDA - Advanced Intelligent Data Analytics. Jen si to představte, systém, který obsahuje obrovské množství dat, jednak o pacientovi, o vývoji jeho zdravotního stavu z elektronické dokumentace. Systém, který ví, jakou má pacient dietu, ví, co bere za léky a zná různé interakce léků. Ví, na co je pacient alergický. U monitorovaných pozná výkyvy jeho fyziologických funkcí a dokáže předpovědět budoucí vývoj a na cokoliv podezřelého upozornit personál. Učí se... Zní to skvěle, ale...

Velký bratr, nebo pomocník a ochránce - pohled zdravotníků a pacientů
Při čtení informací o možnostech, jaké umělá inteligence nabízí se člověk neubrání vzpomínce na filmy ve kterých umělá inteligence překonává inteligenci lidskou a přebírá nad životem člověka kontrolu. Své obavy vyjádřily například sestry, které se obávají toho, že umělá inteligence bude mít spíše funkci velkého bratra, který kontroluje jejich práci. "Řešíme to vzděláváním sester a snažíme se je přesvědčit o tom, že umělá inteligence jim má v jejich práci pomáhat, ne je řídit a špehovat." Pacienti samotní technologii vnímají většinou pozitivně. Nejvíc je jim líbí H-Tech design, a také obecně chápou, že jde o jejich bezpečí.

Budoucnost umělé inteligence v ošetřovatelství
Michael Wang dal k dohromady tým vývojářů a dalších specialistů a založil firmu jménem Inspiren . Systém iN se nyní testuje v několika velkých nemocnicích v New Yorku a dlouhodobým cílem společnosti je cílem je vytvořit umělou inteligenci i pro použití v domácím prostředí. Člověka v péči nic nenahradí, ale jeho propojení s umělou inteligencí, podobně, jako je tomu např. u pilotů a letadel, mu umožní lépe a bezpečněji fungovat.
 

Zdroje informací:
http://inspiren.com/#meetin
Inspiren Fights Patient Neglect with A.I. - The Medical Futurist Newsletter Special, https://medicalfuturist.com/
Foto: Inspiren

Pyžamová paralýza

foto: esa.int

V březnu 2018 ve Velké Británii proběhla kampaň "End PJ Paralysis" nebo "Konec pyžamové paralýzy". Cílem této osvětové kampaně je svléknout pacienty z pyžama. Do pyžam se naopak obléká nemocniční personál. A důvod? Cílem této každoroční kampaně je poukázat na skutečnost, že řada pacientů v nemocnici tráví prakticky celý den v pyžamu na posteli, ačkoli jejich stav nevyžaduje. Cílem je dostat co nejvíce pacientů z nočních košil a urychlit, a také zlepšit jejich rekonvalescenci, a také zabránit rozvoji ztráty soběstačnosti se všemi jejími následky.

Rizika dlouhodobého uložení na lůžko, které je součástí léčebného procesu, bylo popsáno už ve 40tých letech lékařem Richardem Asherem, který se zabýval problematikou ve svém článku "Danger of Going to Bed". Později se problematika zabývala i např. Allen a kol. a také Marjory Warrenová, jedna z nejvýznamnějších představitelů geriatrické medicíny a Asherova současnice.

Akutní vs. dlouhodobá péče ...
V akutní medicíně dnes vidíme převládající snahu pacienty co nejdříve vertikalizovat. Je to dílem poučení právě z důsledků dlouhodobého upínání na lůžko (imobilizační syndrom) a dílem, které jsou důvody ekonomické. Takže dnes vidíme trend, spočívající ve snižování délky hospitalizace, ale na druhou stranu se zase zvyšuje jejich počet. No... Přiznejme si, že na vině je také částečně redukce počtu akutních lůžek (to by však patřilo do jiného) článku. Prostě, kromě například komplikovaných zlomenin, je dlouhodobé uložení pacienta na akutní lůžko spíše vzácnější.

Dlouhodobě jsou pacienti uloženi na lůžku spíše na odděleních typu LDN, či na odděleních následné a dlouhodobé péče, tedy spíše na lůžkách ošetřovatelského typu. A toto je právě to podstatné. Protože studie ukazují, že tři z pěti pacientů, uložených na lůžku ošetřovatelské péče, nemají žádný relevantní důvod, aby v průběhu celého dne pobývali na nemocničním lůžku. Pacienti mají na sobě celý den pyžamo a celá tahle situace navozuje dojem, že jsou vlastně nemocní a nemohoucí. A to je problém.

Promiňte, že zase zmiňuji ty moje "oblíbené" studie. Jenže nelze nezmínit například zjištění výzkumníků, která poukazují na pozorování, že například již třetí den pobytu na lůžku, vidíme u pacientů mnoho změn, jako je rychlý pokles svalové síly a aerobní kapacity, velice rychle se prohlubuje také deficit sebepéče a stupeň závislosti pacienta. Mezi další rizika patří problémy jako trombóza a následná embólie, u starých lidí delirium, dekubity infekce, kontraktury. 

Přímým důsledkem toho, že se lidé zdržují spíše na lůžku, jsou také problémy s hygienou, riziko dekubitů a tím pádem časté zavádění PMK. Jenže, při dlouhodobém zavedení PMK vystavujeme pacienta několika rizikům. Jednak jde o riziko infekčních komplikací. Dále, po vyjmutí katetru je zde riziko retence moči, nebo močové inkontinence. Dochází k rozvoji zácpy, v důsledku oblenění střevní motility. Lidem se postupně zhoršují schopnosti v oblasti sebepéče.

Pyžamo dolů...

Je jasné, že celá řada stavů, které jsou důvodem k hospitalizaci v akutní péči si prostě uložení pacienta na lůžko vyžaduje. Avšak i v tomto případě, pokud není možné pacienta léčit ambulantně, máme k dispozici řadu možností. Minimálně invazivní medicína umožňuje časnou vertikalizaci. Ale i v ostatních případech se snažíme pacienty v mezích možností, které nám dává jejich zdravotní stav, co nejvíce mobilizovat, aktivizovat. 

Jednou z možností, díky které tak můžeme činit přirozenou cestou, je prostě umožnit pacientům, aby nosili své vlastní, domácí oblečení a aby během dne nemuseli být v pyžamu. A tak se například ve Velké Británii koná pravidelně v březnu osvětová kampaň, během které jsou pacienti, u kterých se to možné nabádáni k tomu, aby během dne pyžamo nenosili. A naopak, personál si na sebe nějakou část pyžama oblékne, aby bylo vidět, jak působí pyžamo během dne nepřirozeně.

Profesor Brian Dolan, z Ústavu ošetřovatelství a porodní asistence na Oxfordské univerzitě k tomu říká, že když pacienti nosí v nemocnici své vlastní oblečení, má to ten efekt, že se tím jednak zvyšuje jejich pocit důstojnosti a bezpečí, a také se tím posiluje pocit jejich vlastní identity.

Možnost se umýt, normálně se obléknout a v mezích možností fungovat posiluje schopnost sebepéče pacientů a ve svém důsledku to zvyšuje jejich pohodu a spokojenost s péčí, urychluje uzdravování, a tedy to zkracuje dobu jejich nutné hospitalizace.

Zdroj: https://www.england.nhs.uk/2018/03/70-days-to-end-pyjama-paralysis/ 

10+1 VÝZNAMNÝCH MUŽŮ V OŠETŘOVATELSTVÍ

1) Svatý Kamil de Lellis (Camillus de Lellis ) - Svatý Kamil de Lellis (Camillus de Lellis ) - Pocházel od Chieti v italských Abruzzách. Narodil se 25. května 1550 a mládí strávil mezi vojáky, kde se stal také tím, co dne nazýváme "gemblerem", čili patologickým hráčem. Ve službách benátské republiky bojoval proti Turkům. Posléze chtěl zanechat vojenského života, který byl rozmařilý a vstoupit ke kapucínům. Pro vážné onemocnění ale nebyl přijat. Během svého léčení v Římské nemocnici pomáh.al ošetřovat ty, co na tom byli ještě hůř než on. Rozhodl se, že pomoci nemocným zasvětí svůj život. V roce 1582 založil společenství, které si říkalo "služebníci nemocných" a které jako svůj znak začalo užívat červený kříž. Z tohoto společenství později vznikla řeholní společnost kamiliánů. Zemřel v Římě 14. července 1614, svatořečen byl v roce 1746 a roku 1886 prohlášen patronem nemocných a umírajících.

2) Walt Whitman (1819-1892) - americký spisovatel, básník a novinář; jeden ze zakladatelů moderní americké poezie, průkopník civilismu. Za americké občanské války (války Severu proti Jihu) pracoval jako dobrovolný ošetřovatel raněných.

"Sebe slavím a sebe zpívám,
Co já si troufám, ty též si troufni,...
Neboť každý atom, který mně patří, i tobě patří.
Bloumám a vábím svou duši,
Otálím, netečně opřen pozoruji čepel letní trávy.
Můj jazyk, každá kapka mé krve povstala z této hlíny, z tohoto vzduchu,
Zde zrozen z rodičů zde zrozených, ze zde zrozených rodičů a ti opět z rodičů zde zrozených,
Dokonale zdráv, právě sedmatřicetiletý, začínám
A doufám že do smrti nepřestanu."
(Walt Whitman - Zpěv o mně)

3) Jean Henri Dunant (8. květen 1828 Ženeva – 30. říjen 1910 Heiden) se narodil v rodině významného ženevského obchodníka. Jeho rodina byla kalvínského vyznání a podporovala péči o sociálně slabé.
25. června 1859 byl, jako ošetřovatel raněných, svědkem krvavé bitvy u Solferina, na základě svých dojmů napsal v roce 1862 knihu Vzpomínka na Solferino, která měla nesmírný úspěch. Navrhl založit mezinárodní organizaci na pomoc raněným vojákům a u...
zavřít mezinárodní dohodu o jejich ochraně a ochraně zdravotnického personálu.
17. února 1863 v Ženevě založil Stálý mezinárodní výbor pro pomoc raněným tzv „výbor pěti“, který společně s ním tvořili Guillaume Henri Dufour, dr. Louis Appia, dr. Theodore Maunior a Gustave Moynier.
Ve dnech 26. až 29. října 1863 se z iniciativy Výboru pěti v Ženevě konala mezinárodní konference, které se účastnili zástupci šestnácti evropských zemí. Na konferenci byl založen Mezinárodní výbor Červeného kříže, což je považováno za počátek celosvětového hnutí Červeného kříže.
Jean Henri Dunant
V roce 1901 obdržel spolu s Frédéricem Passym první udělenou Nobelovu cenu za mír, důvodem bylo založení Mezinárodního Červeného kříže.

4) LeRoy N. Craig R.N.: V knize A Man's Guide to a Nursing Career, od Chada O'Lynn, RN, PhD se
píše, že LeRoy Craig, byl nejdůležitějším mužem ošetřovatelství dvacátého století. Já si toto neodvažuji posuzovat. Nicméně velmi důležitým byl. Vždyť byl to právě on, kdo vedl první ošetřovatelskou školu pro muže - The Pennsylvania Hospital School of Nursing for Men.

5) Luther P. Christman, PhD, RN, FAAN: Narodil se 26. února 1915 a zemřel 7. června 2011. Americká sestra, profesor ošetřovatelství a významný zastánce genderové vyrovnanosti v ošetřovatelství. Pracoval v Michiganském odboru pro duševní zdraví a přednášel University of Michigan, Vanderbilt University a Rush University. Byl prvním mužem-děkanem školy ošetřovatelství v USA a byl také víceprezidentem pro záležitosti sester v Rush-Presbyterian-St. Luke's Medical Center. Christman vyvinul ošetřovatelský model, který nese název "Rush model".

6) Russell Tranbarger, RN, Ed.D., FAAN, se o roli pohlaví v ošetřovatelství nejprve nezajímal. Ale

Tranbarger, sloužil jako vojenská chirurgická sestra v U.S. Army Nurse Corps a po celou svou dlouhou a , zastával různé funkce v různých amerických sesterských organizacích. Byl prvním nositelem ceny AAMN (American Association for Men in Nursing) a v roce 2012 byl uveden do síně slávy American Nurses Association. Postupem času si začal uvědomovat překážky, které mužům ve vstupu do oboru ošetřovatelství brání, a tak se rozhodl začít pracovat na zvyšování atraktivity tohoto oboru právě pro ně.

7) Sir Jonathan Elliott Asbridge, byl prvním předsedou britské rady pro ošetřovatelství a porodní asistenci. Ošetřovatelství studoval na Nightingale School, St. Thomas' Hospital v Londýně a získal diplom v ošetřovatelství na 

Swansea University. Svou kariéru začal jako sestra pro intenzivní péči v Singleton Hospital a následně pracoval jako manažer oš. péče v Addenbrooke's Hospital v Canbridge. Kromě jiného pracoval také jako hlavní sestra v Královské nemocnici v Londýně a pracoval v řadě dalších nemocnic. Je aktivním členem Royal College of Nursing, Amnesty International a dalších. Je také editorem časopisu Journal of Clinical Evaluation in Practice. V roce 2006 byl královnou uveden do rytířského stavu.

8) Víceadmirál Richard Henry Carmona (narozený 22. listopadu 1949), je americký lékař, zdravotní sestra, paramedik a policista, vysoký představitel amerického veřejného zdravotnictví. Zastával funkci jako tzv. Surgeon General. Jde o nejvyšší vojenskou zdravotnickou autoritu v USA, která má však přesah i do civilní oblasti. Carmona má kvalifikaci sestry pro intenzivní péči, sloužil jako vojenský medik u zelených baretů a sloužil také jako taktický medik u týmu SWAT policie. Vystudoval také chemii a medicínu a je expertem na biologické a chemické zbraně.

9) Tom J. Quinn je prvním profesorem ošetřovatelské péče v kardiologii ve Velké Británii. Quinn je členem Royal College of Nursing (RCN) a platí za špičkového odborníka v oblasti výzkumu problematiky ošetřovatelské péče v kardiologii. V současné době pracuje na Univerzitě v Surrey, kde se zabývá výzkumem, vývojem a poradenstvím v oblasti kardiovaskulární péče, ale spolupracuje i s řadou dalších institucí, včetně britského ministerstva zdravotnictví. Tomas J. Quinn je také členem Evropské kardiologické společnosti. Je autorem více než 60 odborných publikací.

10) Tom Ahrens - Americká zdravotní sestra, vědecký pracovník, a také lektor, který pracuje v nemocnici Barnes-Jewish v St. Louis. Dr. Arhens se specializuje na problematiku intenzivní ošetřovatelské péče, je autorem pěti knih a více než stočtyřiceti publikací v odborných časopisech i populárních časopisech. Jeho kniha "Essentials of Oxygenation" získala cenu od American Journal of Nursing. Ahrens je členem American Academy of Nursing a je držitelem několika významných ocenění. V roce 1999 založil společnost ICU-USA, Inc., která se zabývá vzděláváním v oblasti intenzivní péče...  

11) Profesor Phil Baker, je prvním profesorem ošetřovatelství v psychiatrii. Působí v Newcastle  University a má za sebou více jak 40ti letou zkušenost v ošetřovatelství. Je také teoretikem ošetřovatelství a je autorem ošetřovatelské teorie "Tidal model" (model přílivu). 

V oblasti zdravotní péče neexistují absolutní hodnoty. Zdraví pacienta je "tekuté" a sestry se často musí přizpůsobit situaci jednotlivých pacientů, aby jim mohly pomáhat. To je jakási hlavní myšlenka "modelu přílivu" Phila Barkera. Barkerův model má své uplatnění zejména v oblasti psychiatrické péče... V toce 2001 získal čestný doktorát na Oxford Brooke University.

A to byl jen malý výčet významných mužů v ošetřovatelství. Je škoda, že povědomí o nich a jejich práci není na veřejnosti velké. Nicméně věřím, že počet a vliv mužů v oblasti ošetřovatelství, jako mladého a zajímavého vědního oboru, nadále poroste.

ECMO - Způsob, jak si koupit čas

Tohle je Terezka. Bylo to v lednu minulého roku, když onemocněla chřipkou. Chřipka, to bude dobrý, řeknete si. Ale dobrý to nebylo. Kmen chřipky, který napadl Terezčino tělo nebyl z těch, které by stačilo prostě vyležet. Krátce na to dítě dostalo těžký oboustranný zápal plic. V Motole všichni dělali co mohli, ale stav Terezky se zhoršoval. Čas docházel, a tak se lékaři rozhodli, pokusit se s osudem usmlouvat pár dní navíc.


Jak si koupit čas?

Jedinou šancí je tzv. ECMO, neboli metoda extrakorporální membránové oxygenace. Následovalo pár telefonátů a holčička sanitka převezla na oddělení JIRP - jednotka intenzivní a resuscitační péče, která patří ke Klinice dětského a dorostového  lékařství ve VFN v Praze. Systém, podobný mimotělnímu oběhu umožňuje dočasně nahradit funkci plic a srdce, kdy je pomocí jednoho katetru ze žilního ze žilního systému odváděna krev do oxygenátoru, kde je okysličena a následně je odváděna zpět a to buď do žíly - tzv. veno-venózní ECMO, nebo do arteriálního systému, tzv. veno-arteriální ECMO. V případě venoarteriálního ECMO je tato technologie využívána jako dočasná srdeční podpora. ECMO je v podstatě něco jako způsob, kterým si lze koupit trochu toho času navíc. Času, který však může být tím rozdílem mezi životem a smrtí. Díky tomu přežívají lidé s AIM, s těžkými arytmiemi, plicní embólií, ARDS a dalšími akutními onemocněními.      

Dva týdny nejistoty

"Na tomto mimotělním oběhu Terezka strávila dlouhých 14 dní, včetně svých prvních narozenin, o kterých jsme si vůbec nebyli jisti, zda se jich dožije", říká maminka Terezky. "Dnes je to veselá, divoká a upovídaná holčička, která běhá, skáče, má radost ze života a tu radost rozdává všem kolem sebe. Jsme hrozně šťastní, že ji máme."
ECMO byla jediná možnost, která Terezce mohla pomoci, a to právě na tomto jediném pracovišti v ČR, které umí zachránit tak malé děti. Problém ale je, že dětí s podobnými problémy přibývá a  klinika naléhavě potřebuje koupit další čerpadlo. Stávající pro děti z celé České republiky již přestává stačit, a to zejména v  období, kdy hrozí chřipkové epidemie, které vždy přináší vyšší počet dětí s plicním zápalem. Nemocnice však na nový přístroj peníze nemá a tak se iniciativy ujaly maminky a další lidé, kterým není osud nemocných dětí lhostejný. Ti založili účet a rozjeli kampaň na získání finančních prostředků, nutných na koupi nového zařízení v celkové výši 1,7 mil. korun. Na účtu je již slušná částka, ale finanční prostředky přibývají jen pomalu.


Je až neuvěřitelné, že se v dnešní době nedaří sehnat peníze na jeden přístroj, který by mohl zachránit život mnoha dětem. Nicméně, síla lidské solidarity je velká a každý den se nenaskytne příležitost dát pár korun na dobrou věc, která v sobě má navíc i pro nás chlapy technicky velmi zajímavých aspektů, co říkáte? Mrkněte na stránku projektu a přispějte. Stanete se součástí naší ECMO rodiny a pomůžete zachránit život mnoha dětem... 

Noční neklid u dementních pacientů

Řada studií ukazuje úzký vztah mezi fyzickou aktivitou a kvalitou kognitivních funkcí člověka. Tento úzký kauzální vztah mezi fyzickou aktivitou a kognicí byl pozorován u dětí, dospívajících, starých lidí bez demence, ale také u starých lidí v pokročilých stádiích demence.

Zvláště u pacientů trpících demencí vidíme, že například pokles fyzické aktivity má negativní vliv na jejich poznávací funkce a chování. Je li pak nemocný, postižený demencí z nějakého důvodu upoután na lůžko, dochází k posílení příznaků existující neuropatologie stresem, dochází velmi rychle k rozvoji agitovanosti. Výzkum však ukazuje, že pravidelné cvičení tyto příznaky zmírňuje.

Aktivním životním stylem proti demenci...

Četné studie ukazují, že aktivní životní styl může do značné míry bránit rozvoji příznaků demence. Zrovna tak se potvrzuje i opak. Pokles fyzické aktivity, nebo například i omezení sociálního kontaktu, s poklesem četnosti mluvené komunikace, vede k poklesu úrovně kognitivních schopností člověka. Vědci to dávají do souvislosti s tím, že neustálá stimulace kognitivních funkcí pacientů příznivě ovlivňuje aktivitu prefrontálního kortexu - konkrétně oblasti hippokampu, který sehrává klíčovou roli ve fungování epizodické paměti.

U starších osob, které netrpí demencí a jsou v dobré fyzické kondici vidíme, že objem jejich hippocampu je větší, než u lidí inaktivních. Zvláště u nemocných, postižených demencí, jako Alsheimerova nemoc, frontotemporální demence, nebo vaskulární demence, je patrné také značné poškození této oblasti. To možná vysvětluje to, proč může mít např. přiměřené fyzické cvičení pozitivní vliv na oddálení prvních příznaků demence. Mnohočetné ischemické léze, které vídáme u pacientů s pokročilou demencí, se u fyzicky a kognitivně aktivnějších lidí prostě projeví později.  

Vliv fyzické inaktivity na agitovanost...
Studie, založené na sledování zvířecích, ale i lidských subjektů ukazují, že nízká fyzická aktivita v prostředí, chudém na senzorické podněty vede k rozvoji senzorické deprivace. Ta se projevuje redukcí zpracování informací v hippokampu, prefrontálního kortexu a amygdaly. Následná degenerace těchto oblastí, které jsou důležité pro zpracování emocionálních stimulů, může právě souviset s rozvojem agitovanosti u dementních pacientů.

Jinými slovy, demence postupně vede ke snižování fyzické a mentální aktivity člověka. Lidé s nízkou úrovní fyzické a mentální aktivity, při odpovědi na stresový stimul, vykazují vyšší hladiny kortizolu v krvi, než je to u fyzicky a duševně aktivních lidí. Takže člověk trpící demencí, uložený dlouhodobě na lůžko, díky kognitivnímu deficitu, reaguje na fyzické omezení, jehož účel si ani řádně neuvědomuje, v lůžku daleko vyšší stresovou reakcí.

Další příčiny...
Noční zmatenost a neklid jsou příznaky, které doprovázejí demenci jako takovou. Rozvoj těchto příznaků má zřejmě svůj důvod v úbytku neuronů v  nukleus suprachiasmaticus a sníženou produkcí melatoninu. To následně vede k poruše cirkadiánního rytmu. Od prostého nočního neklidu je pak potřeba ještě odlišit delirium. Jeho příčinou může být například podávání benzodiazepinů, které někdy mívají na svědomí rozvoj tzv. paradoxní agitovanosti. Podobný vliv mohou mít také antidepresiva, nebo antiparkinsonika.

Máte-li na oddělení pacienta, který se vám v noci pravidelně stará o vzrušení, poraďte se s vaším lékařem, jestli by zde nemohlo jít například o příznaky uroinfekce, respirační infekce, jestli vám pacient kardiálně neselhává, či u něj nedošlo k dekompenzaci diabetu.

Rozdíl mezi deliriem a prostým nočním neklidem poznáte tak, že delirium má  akutní začátek a mívá kratší trvání a kromě toho kolísá v průběhu celého dne. Večerní zmatenost se naproti deliriu vyznačuje stereotypně se opakujícím nápadným začátkem nebo zhoršení se v pozdním odpolední nebo navečer. Akutní neklid pak mizí ráno a dopoledne. Celé se to opakuje týdny i déle...


Protiopatření...
Jak si tedy s takovými pacienty poradit? Stále platí, že nejdůležitější je spánková hygiena. Pokud je to jen trochu možné, je potřeba zajistit takovému pacientovi pravidelný režim dne. Nejvíce v noci neklidní bývají ti pacienti, kteří prostě celý den leží v lůžku. Takovým lidem je potřeba zajistit aktivní činnosti během dne a fyzickou zátěž (odpovídající možnostem zdravotního stavu).


Ke klidnému spánku je potom před uložením pacientů mít dobře vyvětrané, klidné a tiché pokoje. Během dne se snažte spánek pacientů omezovat a večer vypínat TV na pokojích v "rozumný čas".
Nezvladatelný neklid je však bohužel nutné řešit s lékaři - farmakologicky. V medikamentózní léčbě se uplatňují především léky ze skupiny antidepresiv, SSRI, mirtazapin, trazodon, memantin a melatonin.


Je zajímavé, že zdroj, viz níže, uvádí, že v této indikaci nezabírají hypnotika a ani inhibitory acetylcholinesterázy  či atypická neuroleptika. Je fakt a i moje zkušenost tomu nasvědčuje, že u těchto léčiv často vídáme útlum během dne a denní spavost. U benzodiazepinů prý navíc hrozí postupné klesání účinnosti, riziko závislosti, pádů a nespavosti po vysazení.
Tak klidnou noční přeji... :-)


Zdroje informací: https://www.cambridge.org/core/journals/international-psychogeriatrics/article/more-physical-inactivity-the-more-agitation-in-dementia/D842AA2904F19DA4DD9EA1D457040805
https://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2014/04/04.pdf

Dopis vedení nemocnice...

Situace ve zdravotnictví je dnes už tak závažná, že je na mnoha pracovištích často reálně ohrožená bezpečnost péče. Sestry pracují často v nevyhovujících podmínkách, starají se o více pacientů, než se dá bezpečně a kvalitně zvládnout. Mnoho ředitelů nemocnic a ani vrchních sester to prostě neřeší. Mají rádi svá dobře placená místečka a často je jim jedno, co je se sestrami, které tomu musí čelit. Když se stane průšvih, dají od milé sestřičky ruce pryč. A tak se musíme chránit sami. Ale jak?

Pokud nemáte jiné možnosti a nechce se vám rovnou dávat výpověď, protože svou práci máte rádi, můžete se odhodlat k prvnímu kroku a začít svou situaci řešit například tak, že jako kolektiv napíšete vedení nemocnice dopis, který půjde oficiální cestou přes podatelnu nemocnice a jako takový se musí archivovat. V případě potíží, kdy Vy a nebo někdo z Vašich kolegů bude čelit pochybení, je takový dopis jedním z důkazů, který lze použít ve váš prospěch...

Vážený pane řediteli (vrchní sestro, atp.),

my, níže podepsaní, Vás tímto oficiálně upozorňujeme na skutečnost, že personální situace (pracovní podmínky... atp) na našem oddělení jsou takové, že se v tom případě nedá zajistit bezpeční a kvalitní péče o naše pacienty. (Napište konkrétně... např. jedna sestra na 20 pacientů... atp.). Výrazně se zvyšuje riziko pochybení a nelze již zajistit řádné a bezpečné plnění ordinací a poskytovat pacientům péči, odpovídající závažnosti jejich stavu. Žádáme Vás tímto o zahájení kroků k nápravě tohoto stavu. Tak jako my, zodpovídáme za péči o své pacienty, tak Vy zodpovídáte za personální zajištění a za zajištění takových pracovních podmínek, za kterých je možno takovouto péči poskytovat.

S pozdravem

........ (podpisy všech)

XX oddělení Nemocnice XX

Jde o první oficiální krok a pokud je vedení vaší nemocnice alespoň trochu na svém místě, nastartuje se tím alespoň komunikace, která by mohla vést ke zlepšení. Pokud ne, pak bohužel musí následovat další kroky. Ale o tom až jindy. 

   

Kam směřuje naše zdravotnictví?

Pojďme si nyní v mém malém zamyšlení shrnout to, co se dnes děje v českém  zdravotnictví a kam asi směřujeme. A to vše sesterskýma , tedy mýma očima. Je to článek který asi naštve hodně lidí. Normálně asi nepublikovatelný. Spíš tak přemýšlím nahlas. Víte, to je ale výhoda blogu. Jediná cenzura co mám, je cenzura moje vlastní. A to je fajn.  

Zejména "starší" sestry, tedy ty, které si své odznáčky vysloužily ještě na klasických zdrávkách mi jistě potvrdí, že nám bylo celá léta vtloukáno do hlavy, jak si můžeme pískat, jak super dostupné a moderní je české zdravotnictví. No... tak určitě, pokud se srovnáváme se zdravotnickými systémy v méně rozvinutých a oligarchických zemích. To my umíme, porovnávat se s horšími. Ale pokud bychom se měli srovnávat se zdravotnictvím např. skandinávských zemích, nebo v Nizozemí, Kanadě, USA, Izraele, řady vyspělých arabských zemí, utrpíme šok. Ale pozor, mohl by zde vzniknout omyl, že tady mluvím o vyspělosti medicíny. To tedy nikoliv. Zdravotnictví totiž zdaleka nejsou jen lékaři. Zdravotnictví je systém nejen léčby, ale i péče. A tak se snadno stane, že v zemi, kde máme špičkové lékaře a nemocnice jsou vybaveny hi-tech technologií, lidé umírají v otřesných podmínkách na LDN, mají v nemocnici hlad, nebo se o ně nemá kdo starat, protože nemocnice klidně jedné sestře "hodí na krk" patnáct pacientů. Připomíná vám to něco? Vítejte doma!

Sestry, nebo služky...?

Nechci si tady hrát na nějakého experta v oblasti historie českého ošetřovatelství, ale z toho co vím, vychází naše péče o nemocné spíše z církevní tradice. Péče o nemocné byla u nás, více než záležitostí odbornosti, spíše záležitostí "poslání". Sestry v rámci své práce/poslání byly nejprve podřízeny bohu a později byly vnímány, jako pomocnice lékařů. Sestry žily se svými pacienty a když chtěly volno, musely žádat představeného nemocnice o propustku. Ještě v době, když jsem já studoval čtyřletou zdrávku, byly sestry poprděné, když přišla na vizitu jeho výsost MUDr. Myšlení některých vrchních sester a lékařů je ještě dnes na úrovni první poloviny 20století... To se projevuje názorem některých, že přece není potřeba aby sestry byly nějak zvlášť vzdělané. Ve zdravotnictví se volá po pracovní síle, která bude makat za mrzký peníz a nebude doktorům do ničeho mluvit.

Naproti tomu např. americká tradice ošetřovatelství je jiná. Mladá věda, zvaná Nursing Science, se v USA začala pěstovat na řadě univerzit (za jednu z kolébek je považována např. (University of Pennsylvania School of Nursing). Začaly vznikat (u nás tak oblíbené :D) teorie ošetřovatelsví. Věda o lidských potřebách a jejich uspokojování, to je ošeřovatelství. Bakaláři, Magistři a Doktoři ošetřovatelství zajišťují potřeby nemocných pacienta vyšetřují, hodnotí stav pacienta a lékaře povolávají, když je třeba řešit medicínské záležitosti. Něco takového u nás nemá vůbec tradici. Ano, zkoušelo se i u nás tyto trendy prosadit... Ale stále narážíme na to, že medicínsky, patriarchální systém českého zdravotnictví odolává. A tak, zatím, co o studium medicíny je stále zájem, v oblasti ošetřovatelství je to horší. V myslích společnosti je totiž zakořeněno že být "doktor", znamená mít postavení. Ale být sestra... znamená starat se a sloužit, a to za pár korun.

A tak sestry odcházejí...
...a nové se do škol nehlásí. Nová generace je totiž úplně jiná. A není na tom nic špatného. Ročníky, narozené  po roce 1989, prostě vyrůstaly v úplně jiném světě. Ve světě, kdy se prostě očekává, že za práci dostanu řádně zaplaceno. Do toho se kola české ekonomiky roztočila na plné obrátky a nezaměstnanost začala klesat na historická minima. V momentě, kdy na trhu chybí kvalitní pracovní síla, zaměstnavatelé nabízejí řadu benefitů, kterým prostě klasický špitál nemůže konkurovat. A tak kvalitní lidé odcházejí tam, kde jejich práci ocení. Finančně ocení. To nutně vede k tomu, že je v nemocnicích nedostatek sester, který se projevuje přetížením zbylého personálu a zavíráním částí oddělení. A tak v řadě špitálů jedou interny, chirurgie a řada dalších oddělení na polovinu kapacity.

Celý stav vede k tomu, že se začíná postupně zhoršovat dostupnost zdravotní péče. Nejdříve se totiž zavírají oddělení v menších nemocnicích "na oblastech". Nejsou sestry. To s sebou přináší řadu vedlejších efektů. Ubývá akutních lůžek. Lůžek, na obsazenost kterých je však velký tlak. Nedoléčení lidé se tak musí propouštět domů, a ti starší, co nemohou domů, se v nestabilním stavu překládají např. na LDNky. Ty praskají ve švech. A jak to vypadá ve většině českých LDNek? To víme, že. A asi se to bude ještě zhoršovat. Péče se začíná koncentrovat ve velkých centrech a na specializované výkony se začínají prodlužovat čekací doby.

Dojná kráva...
Vždycky říkám, že na buben tohle zdravotnictví dovedli lékaři... A ti se můžou zvencnout, když to ode mě slyší :-D. Víte, ono to vlastně není nic proti doktorům. Já prostě jen tvrdím, že medicína je úplně jiný obor, než je řízení organizace a lékař by měl léčit a ne ředitelovat nemocnici. Jenže, ve světě lékařů existuje něco jako neformální řád zásluhovosti. Mladí vzhlížejí ke starším a ti se klaní docentům a profesorům. Všichni jsou uznáváni jako elita národa. A oni svým způsobem elitou jsou. Ale to neznamená, že mají kompetence pro řízení a ekonomiku organizace, jako je nemocnice. Mnozí z nich však po tom prahnou. V určité fázi profesionálního života zatouží po jakési formální moci...

Jednou jsem slyšel od jednoho lékaře, že si nedovede představit, že by SESTRA třeba řídila nemocnici. Rozumějte... blbá sestra, že jo?! Ale přitom lékaři jsou ti, kteří si ze svých nemocnic často udělali dojnou krávu. Zakládali dceřiné firmy, vyváděli z nemocnic majetek. Ono být lékař totiž neznamená být svatý. Vždycky si vzpomenu na jednoho, Rath se jmenoval, co mu naaahodou našli v krabici pár miliónů a on nevěděl, kde se tam ty peníze vzaly :-D. A víte, že Bašár al-Asad je původním povoláním oftalmolog... a podívejte se, co udělal se Sýrií... Prostě i lékaři jsou jenom obyčejní lidé a jsou mezi nimi psychopati, jako ve zbylé části populace. A tak u nás vzniklo něco, co bych nazval zdravotnicko-podnikatelskou lobby. A ta naše zdravotnictví hezky dojí a dojí...

Co bude dál?
No, ten matrix bude fungovat až dosáhneme nějakého kritického bodu, podobně jako je ta chvíle těsně před tím, než se zlomí ohýbané pravítko. Budou to zkoušet... Co to vydrží... A že se setrám začnou zvyšovat platy? Komu všemu už pan Babiš slíbil peníze? Není to náhodou hledání podpory ze strachu, že konec v politice by znamenal nástup do basy? Chtěl bych věřit, že to tak není... Ale... Moc mi to nejde.

Ukrajinky, ty se jim tady na to vykašlou. Mohou jít třeba do Německa. Sester, jako odborníků bude ubývat. Na kvalitních školách se budou uzavírat vyšší, Bc. a Mgr. studia. Takové studium je náročné a kdo přeci jen zatouží po titulu, furt tu máme ony školy, co si můžete zaplatit... Ano... Asi se budete muset něco i naučit a napsat nějakou tu esej. Ale plnit desítky hodin praxe po X nemocničních odděleních, to se po vás chtít nebude... A když nebudete úplně blbí, jste Bc. za chvíli ... A propos, kolik vrchních sester má takové vzdělání... že jo :-D Jedině snad o medicínu zájem snad ustávat nebude. I když také bude záležet o jaké půjde obory.

Péče nebude skupinová. Péče bude masová. Nebude bezpečná. A pokud budete chtít kvalitu, budete si muset začít zvykat platit. Začne se rozvíjet soukromý sektor. Zdraví bude komodita jako každá jiná.

Ale třeba taky ne. Třeba se pletu... A to bych byl moc rád...

O rovnováze lidských potřeb - Síla pro péči o druhé

ilustrační foto: Luis Ramón Marín

Profesionální péče o potřeby druhých lidí je specifický druh zátěže. Na to, abychom se mohli starat o druhé, musíme mít dostatečnou kapacitu... Tedy zajištěné své vlastní potřeby. Teprve potom budeme mít dost sil na to, dobře se postarat o druhé.

Speciální obojživelné operace - Medicína pod tlakem

Čas od času si představujeme různé neobvyklé zdravotnické specializace. Ty nejzajímavější bývají, jak jinak, v ozbrojených silách. Takovou chuťovkou pro milovníky military je tzv. Zvláštní obojživelný průzkumný sbor (Special Amphibious Reconnaissance Corps). Příslušníci těchto elitních jednotek mají totiž i velmi speciální zdravotnickou průpravu...

 

U.S.NAVY

Týmy SARC se specializují na speciální námořní průzkum a obojživelné speciální operace. Zejména jde o prohledávání mořského dna, průzkum pobřežních oblastí a provádění speciálních pátracích a záchranných operací pod vodou. K tomuto účelu mají kromě výcviku speciálních sil, také výcvik v oblasti TCCC (Tactical Combat Casualty Care), ale procházení také náročným výcvikem v oblasti medicíny extrémních prostředí a to zejména v medicíně potápěčské a hyperbarické.

 

Nasazení...

 

Reconcorpsman.com

Příslušníci SARC jsou většinou nasazováni jako podpora jednotkám speciálních sil, v rámci operací ve ztížených podmínkách. Slouží např. jako záchrana pro NAVY SEALs, dojde-li k nouzovým situacím v průběhu výsadků na otevřeném moři. Provádějí záchranu při potápěčských operacích které bývají extrémně rizikové. Jde o pokročilé zdravotnické zákroky od ošetření bojových zranění, po zákroky z důvodu rozvoje dekompresní nemoci, poranění tlakovou vlnou při výbuchu pod hladinou (tzv. baroporanění), či léčba embolií, otoku plic, dusíkové narkózy, otravy kyslíkem a dalších nebezpečných chorobných stavů, které vznikají v souvislosti s potápěním. Dále selhání potápěčského vybavení, technická záchrana a vyprošťování pod vodou. Mohou být nasazeni jako medici v bojových podmínkách, umí operovat na nepřátelském území.

 

Výcvik...

 

Aby mohl člověk vykonávat tuhle práci, musí být ve skvělém fyzickém a zdravotním stavu. Pokud voják projde přísným výběrem, následuje 19ti týdenní výcvik a praxe v nemocnici ve Fort Sam Houston v Texasu. Po něm následuje osmi týdenní výcvik v bojové medicíně v Camp Pendleton nebo v Camp Lejeune. Pak 12 týdnů výcviku v průzkumu a tří týdenní kurz přežití "S.E.R.E." na letecké základně North Island. Samozřejmě nesmíme zapomenout na výsadkářský výcvik a výcvik bojových potápěčů. Ve Fort Bragg pak specialisti SARC projdou výcvikem medika pro speciální operace. Podle potřeby jsou pak příslušníci této speciální jednotky zařazováni do výcviku odstřelovače, horolezecký výcvik, pyrotechnika, mají speciální jazykovou přípravu a výcvik leteckých návodčích. 

No, musíte uznat, že tihle hoši jsou pořádní sekáči...

Jak snadno udělat fatální chybu - Stát se to může každému

V posledních dnech my, zdravotníci, řešíme fatální pochybení sestry, při kterém podala místo 65 mg paracetamolu, 650 mg tohoto léku, a to hned 2x po sobě. Po internetu se rozvířily diskuze a osdudky některých zdravotníků, kteří se velmi podivují, jak se to mohlo stát... Mohlo se to stát. A ať se vám to líbí, nebo ne, může se to stát i vám. Nemusí ani jít o nějakou trestuhodnou nedbalost. K takovým chybám jsou totiž náchylné právě ty nejsvědomitější sestřičky. Jde tu totiž o dva psychologické jevy, které jsou už dlouho známé ve vědě, které se říká Lidský Faktor (Human Factors). 

Tunelové vidění a situační povědomí...

Tyto dva jevy jsou velice nebezpečné. Dochází k nim při situacích, kdy jsme vyčerpaní, přetížení a nebo když se snažíme svědomitě řešit velké množství úkolů, které jdou rychle za sebou a které jsou již nad naše kapacitní a časové možnosti. Tunelové vidění je jev, který vídáme například u řidičů. Jedete po dálnici z náročné směny, nebo máte spousty zařizování. V tom přejedete svůj exit a v tom okamžiku své auto zabrzdíte a začnete se na dálnici otáčet do protisměru. Řeknete, naprosto nesmyslný manévr, že? Řidiči, kteří to udělali a náhodou to přežili, říkají to samé. "Vůbec nevím, proč jsem takový nesmysl udělal."

Přetížený mozek totiž špatně vyhodnotil prioritu úkolů. Vytyčil si prostě jeden cíl a automaticky řidiči nařídil vrátit se, aniž by se zdržoval "přepočítáváním" nové trasy, jako to dělá vaše navigace. Podobné to mohlo být se sestřičkou. Prostě se snažila splnit úkol. A podala infuzi aniž by jí došel rozdíl mezi 65mg a 650mg. Infuze musela být prostě podána. Stává se to ve skupinách. Může se totiž stát, že těch 650 mg nepodá jen jedna sestra, ale hned dvě sestry za sebou. Lékař například předepíše vankomycin p.o. První sestra se přehlídne a podá ho i.v. Druhá sestra ví, že se dává vankomycin (soustředí se tedy na podání vankomycinu, který už přeci kapal), vidí také viset infuzi na stojanu. Tak jde a podá další dávku... a zase i.v... (reálná situace ze života). Jsme tak zaměřeni na splnění velkého úkolu že p.o., nebo i.v. je drobnost. A pak se divíme, jakto, že jsme si toho nevšimli. Pro řešení velkého úkolu, zanedbáme drobnosti.

Velmi podobný jev je pak situační povědomí...  Tam je to obráceně... Pro řešení množství malých úkolů zapomeneme na to podstatné... na celkovou situaci. Na to, proč to děláme. Ten vídáme někdy u pilotů. Při náročném přistávacím manévru začnou všichni řešit řadu malých problémů. Já nevím, tak třeba fouká prudký boční vítr, a tak podobně. Posádka má navíc plné ruce práce, aby zjistila, proč se rozezněl ten a ten alarm a blikají různé kontrolky. Vše nakonec zdárně vyřeší a přistanou. Jenže pak jim dojde, že jsou na jiném letišti, než měli (a to se fakt stalo). Zrovna tak my lítáme kolem pacienta, řešíme různé problémy a když je vyřešíme tak zjistíme, že pacient, který leží na lůžku vedle, je mrtvý. Pro řadu drobných úkolů, které se snažíme svědomitě plnit, prostě stratíme celkový přehled o situaci.

Dobré pracovní podmínky, dostatek personálu, redukce stresu, fungující bezpečnostní mechanismy, to všechno je potřeba k tomu, aby se zamezilo vzniku pochybení. Myslíte si, že Vám se to stát nemůže? Ale může...

Další info v angl: https://ac.els-cdn.com/S1474667017452128/1-s2.0-S1474667017452128-main.pdf?_tid=9dbae637-a350-4f19-84ba-65adcf18846a&acdnat=1522268919_aadca70745298202fd0e326e8a2f2d92

Milí pacienti - do zdravotníků se nekope, raději se zajímejte

Milí pacienti,

v posledních dnech se v médiích objevují zprávy o selháních zdravotníků, jako například případ v Ústí nad Labem, kdy lékař přivolal policii na matku, která na JIPce nechtěla opustit na noc své dítě, nebo případ předávkování dítěte paracetamolem v mostecké nemocnici. V souvislosti s těmito událostmi se zejména na Facebooku strhnula vlna velmi negativních až nenávistných reakcí. Na jednu stranu toto rozhořčení veřejnosti chápu. Lidé od nás, zdravotníků očekávají, že v případech, kdy je jim nejhůř, právě u nás najdou pomoc. A pak se stane tohle.

Milí pacienti, věřte, že my, zdravotníci, si pokládáme za velkou čest a výsadu, že nám každý den svěřujete do péče své zdraví a životy. Celá léta tvrdě studujeme, abychom vám mohli pomáhat a všechny vaše úspěchy nám činí obrovskou radost. Doprovázíme vás od vašeho narození a často jsme ti, kdo je vám na blízku i na konci vašeho života.

Proto mi věřte, že i nás v poslední době velmi trápí, že se dostáváme stále častěji do situací, ve kterých už vám prostě nemůžeme poskytnout tak kvalitní péči, jakou bychom chtěli a jakou si zasloužíte. V posledních letech jsou zdravotníci stále častěji nuceni pracovat v naprosto  nevyhovujících personálních podmínkách. Chaos ve zdravotnickém školství a náročná práce za nepřiměřeně nízkou mzdu mají za následek, že do zdravotnictví přichází málo kvalitních lidí a ti stávající odcházejí. A tak je běžné, že např. na LDNkách se starají v noci o 30 ležících či zmatených pacientů dva lidé. V nemocnicích chybí lékaři a tak pracují s mnohahodinovými přesčasy a na odděleních je málo sester, tak se půl oddělení zavře a nebo jsou sestry nuceny pečovat o větší množsví pacientů, než je bezpečné.

Únava, stres, přetížení, to všechno je podhoubí pro vznik fatálních pochybení, která vás poškozují. A když k tomu dojde, ihned se toho chytnou senzacechtivá média a na Facebooku se pak dočítáme jak se doktoři hrozně chovají a že jsou sestry úplně blbé, když omylem podaly lék, který neměly. 

Milí pacienti. Věřte že zdravotníky to, že vám často nemohou pomáhat jak by chtěli, velmi mrzí. A tak bych vám chtěl říci, jestli by nebylo lepší, spíše než do nich na Facebooku kopat a spílat jim, se v nemocnici zeptat na to, o kolik lidí se sestra, nebo lékař, kromě vás stará. Jestli by nebylo lepší se zajímat o to, jestli se politici, které vy volíte, starají o to, zdali mají zdravotníci vytvořeny dobré podmínky k tomu, aby mohli využít svou odbornou erudici a měli čas na to, aby vám poskytli tu nejlepší možnou péči.

Bohužel, zatím to tak není. České zdravotnictví ve stavu, jaký je nyní, není bezpečné. O tom jak kvalitní a bezpečná péče v nemocnici je, vám neřeknou ani všechny ty akredirtace a známky kvality. To vám však odpovědní činitelé vykládat nebudou. Pro ně je zdravotnictví často jen velký byznys. Kvalitní nemocnici poznáte jedině podle toho, jak se vám sestřičky a lékaři věnují a jestli na vás mají čas a mají o vás aktivní zájem. O to, mít takovou nemocnici, se musíte zasadit vy sami, a to tak, že ve volbách hlasujete pro ty politiky, kteří se o to zasadí, nebo vyvíjíte tlak na ty stávající. 

Jde totiž o vaše zdraví.