 |
| Foto/zdroj: Wikipedia |
Časopis Journal of Nursing Care Quality publikoval zajímavou studii “Nurse Staffing Levels and Patient - Reported Missed Nursing Care”, ve které se celkem 729 pacientů a jejich rodinných příslušníků dotazovali, jak vnímají včasnost a kvalitu provedení některých vybraných úkonů sester.
Z těchto více, než sedmi stovek vyplněných dotazníků vyplývá, že si pacienti a jejich rodiny nejčastěji stěžovali na zejména na nedostatky v oblasti péče o dutinu ústní, ale také na úroveň základní hygienické péče obecně. Pacienti a příbuzní si dále stěžovali na nedostatky v průběžné informovanosti, a také na nedostatečnou edukaci a nebo v přehodnocování bolesti. Problém však nespočíval v tom, že by tyto úkony byly provádědy nedbale. Problém byl v tom, že nebyly provedeny vůbec.
Bylo by jednoduché obořit se na sestry, stím, že si neplní své povinnosti (jak to ostatně mnoho zaměstnavatelů dělá). Beatrice Kalisch, RN, Ph.D., profesorka ošetřovatelství na Michigen University School of Nursung, si však všimla, že na akutních odděleních, se procento neodvedené práce, začne skokově zvedat v okamžiku, kdy poměr počtu pacientů na jednu sestru přesáhne hodnotu 6:1. Jak poměr stoupá, pacienti jednak déle čekají na příklad na to, než je někdo příjde doprovodit na WC, na to, jestli dostanou nějakou edukaci např. o používání antitrombotických punčoch, a nebo na pomoc s čištěním zubů. Jak počet pacientů stoupá, edukace se zktátí a hygiena dutiny ústní třeba úplně vypadne z pořadu dne. Pro tento (pro mnohé logický) jev se ustálil název Missed Nuring Care - chybějící, postrádaná, a nebo zmeškanáná ošetřovatelská péče. Obecně řečeno lze říci, že zmeškanou, či opožděnou péčí, se rozumí péče, která nebyla poskytnuta z důvodu nedostatku zaměstnanců a vzrůstajícího počtu pacientů na jednu sestru. Je jasné, že onen uvedený poměr 6:1 neplatí vždy a za všech podmínek. Velmi záleží na typu oddělení a časové a personální náročnosti provádění jednotlivých výkonů a stavu pacientů na oddělení. Obecně řečeno však lze říci, že nejdřív začnou být nedostatky v drobnostech, a postupem času se špatná personální situace na oddělení začne promítat i v důležitých věcech.
Zmeškaná ošetřovatelská péče...
Bylo by jednoduché obořit se na sestry, stím, že si neplní své povinnosti (jak to ostatně mnoho zaměstnavatelů dělá). Beatrice Kalisch, RN, Ph.D., profesorka ošetřovatelství na Michigen University School of Nursung, si však všimla, že na akutních odděleních, se procento neodvedené práce, začne skokově zvedat v okamžiku, kdy poměr počtu pacientů na jednu sestru přesáhne hodnotu 6:1. Jak poměr stoupá, pacienti jednak déle čekají na příklad na to, než je někdo příjde doprovodit na WC, na to, jestli dostanou nějakou edukaci např. o používání antitrombotických punčoch, a nebo na pomoc s čištěním zubů. Jak počet pacientů stoupá, edukace se zktátí a hygiena dutiny ústní třeba úplně vypadne z pořadu dne. Pro tento (pro mnohé logický) jev se ustálil název Missed Nuring Care - chybějící, postrádaná, a nebo zmeškanáná ošetřovatelská péče. Obecně řečeno lze říci, že zmeškanou, či opožděnou péčí, se rozumí péče, která nebyla poskytnuta z důvodu nedostatku zaměstnanců a vzrůstajícího počtu pacientů na jednu sestru. Je jasné, že onen uvedený poměr 6:1 neplatí vždy a za všech podmínek. Velmi záleží na typu oddělení a časové a personální náročnosti provádění jednotlivých výkonů a stavu pacientů na oddělení. Obecně řečeno však lze říci, že nejdřív začnou být nedostatky v drobnostech, a postupem času se špatná personální situace na oddělení začne promítat i v důležitých věcech.
Zmeškaná péče jako důvod snižování efektivity léčby...
Představte si situaci, že na 9:00 jsou u pěti z patnácti až dvaceti pacientů, které má na starosti jedna sestra, jsou ordinována antibiotika i.v. Když si uvědomíte, že sestra má i jiné ordinace, nemůžete počítat s tím, že pacienti svoje ATB dostanou opravdu v 9:00. Další z pacientů mohou mít rozepsaný např. také fraxiparin 9:00-21:00. Je samozřejmě nesmysl myslet si, že všichni pacienti dostanou svůj lék v ordinovaný čas. Ano, v nemocnicích bývá pravidlem, že ordinace na určitou hodinu, platí interval ± třicet minut. Nezřítka však dochází k tomu, že některá medikace, nebo vyšetření se opozdí až o hodinu. Studie přitom ukazují, že v některých případech, může 30ti - 60ti minutové spoždění podávání antibiotik, mít negativní dopad na efektivitu léčby. Sestra prostě nemůže být v jeden čas na několika místech. Jenže s touhle skutečností se na některých pracovištích jaksi nepočítá.
Dalším problémem je například přehodnocování bolesti dle VAS. Pokud v určitý čas jsou pacientům podána analgetika, tato skutečnost by měla být zapsána v dokumentaci a bolest by měla být po hodině přehodnocena. To znamená, že sestra znovu všechny, kteří dostali analgetika, obejde a vyptá je jich na účinnost. Vše pak zapíše do dokumentace. Děje se skutečně tak? Studie ukazuje, že ne.
Ke všem těmto úkolům se ještě přidává péče o rány. Existují oddělení, kde není výjimkou, že převaz jednoho pacienta může sestře klidně zabrat i dvacet minut času. Do toho je potřeba dohlédnout na to, aby pacienti řádně jedli a pili a je potřeba také dbát na jejich bezpečnost. A právě tohle všechno, se s každým pacientem navíc, přidělené jedné sestře, zvládá samozřejmě mnohem hůře a pacientům hrozí dehydratace a pády. Na mnoha akutních odděleních sehrává klíčovou důležitost časově správné provedení některých vyšetření. U operantů, jde například o pooperační kontroly FF (15´, 30´, hodina), důležité jsou správně provedené náběry např. hemokultur, či troponinů, laktátu a sami byste mi ještě lépe dokázali vyjmenovat další příklady.
Už od chvíle, kdy píšu tento text očekávám, že se sesypou kritiky a komentáře stran toho, že s poměrem 1 sestra ku 6 pacientům, jsem se asi zbláznil. Vždyť v ČR je běžné, že jedna sestra se stará o 15 lidí, někdy např. v noci na LDN i o 30 - 40 lidí. Já samozřejmě netvrdím, že 1:6 je ten jediný možný poměr počtu pacientů na sestru. Já jen konstatuji, že evidence based studie prostě ukázaly, že tento poměr je jakousi mezí, od které se ukazuje, že s každým pacientem navíc, začne stoupat i riziko pochybení, zanedbání, nebo vynechání některých prvků péče.
Samozřejmě záleží na typu oddělení, skladbě pacientů a schopnostech sestry. Vzájemné kolegialitě, kdy sestra, která má "lepší polovinu" pacientů, pomůže sestře s tou horší polovinou. Záleží i na dobré organizaci práce a kvalitním dalším zdravotnickém personálu, jako jsou dobré ošetřovatelky a sanitáři. Pak lze jistě zvládnout i pacientů víc, aniž by kvalita péče utrpěla.
Nicméně 1/30 už je moc. Na to nepotřebujete žádnou studii, stačí zdravý rozum. A přitom, na řadě míst je to stále běžnou praxí. Management v těchto případech trpí něčím, co by se dalo nazvat jakousi "slepotou". Je jim jasné, že vše nemůže být správně uděláno. Problém však je, když se to projeví. Je s podivem, že ještě dnes jsou oddělení, kde sestra musí zvážit, co udělá, a co počká a co neudělá. Zajímavé je, že když jsem v rámci přípravy seriálu příspěvků na FB, procházel prezentace nejlepších světových nemocnic, zjistil jsem, že často uvádějí jako důležitý indikátor kvality své péče právě počet pacientů na jednu sestru. Nebylo by od věci, kdyby se pacienti zajímali i o tuto skutečnost a ne třeba jen o to, jestli je bude operovat nějaká lékařská celebrita, kterou znají z TV.
A nakonec bych chtěl říci, že i ta sestra se musí najíst, vyčůrat a "odfrknout si". Když to neudělá, nemůže od ní být očekáváno, že se bude na pacienty usmívat. I sestra je jenom člověk.
Dalším problémem je například přehodnocování bolesti dle VAS. Pokud v určitý čas jsou pacientům podána analgetika, tato skutečnost by měla být zapsána v dokumentaci a bolest by měla být po hodině přehodnocena. To znamená, že sestra znovu všechny, kteří dostali analgetika, obejde a vyptá je jich na účinnost. Vše pak zapíše do dokumentace. Děje se skutečně tak? Studie ukazuje, že ne.
Ke všem těmto úkolům se ještě přidává péče o rány. Existují oddělení, kde není výjimkou, že převaz jednoho pacienta může sestře klidně zabrat i dvacet minut času. Do toho je potřeba dohlédnout na to, aby pacienti řádně jedli a pili a je potřeba také dbát na jejich bezpečnost. A právě tohle všechno, se s každým pacientem navíc, přidělené jedné sestře, zvládá samozřejmě mnohem hůře a pacientům hrozí dehydratace a pády. Na mnoha akutních odděleních sehrává klíčovou důležitost časově správné provedení některých vyšetření. U operantů, jde například o pooperační kontroly FF (15´, 30´, hodina), důležité jsou správně provedené náběry např. hemokultur, či troponinů, laktátu a sami byste mi ještě lépe dokázali vyjmenovat další příklady.
Situace v ČR...
Už od chvíle, kdy píšu tento text očekávám, že se sesypou kritiky a komentáře stran toho, že s poměrem 1 sestra ku 6 pacientům, jsem se asi zbláznil. Vždyť v ČR je běžné, že jedna sestra se stará o 15 lidí, někdy např. v noci na LDN i o 30 - 40 lidí. Já samozřejmě netvrdím, že 1:6 je ten jediný možný poměr počtu pacientů na sestru. Já jen konstatuji, že evidence based studie prostě ukázaly, že tento poměr je jakousi mezí, od které se ukazuje, že s každým pacientem navíc, začne stoupat i riziko pochybení, zanedbání, nebo vynechání některých prvků péče.
Samozřejmě záleží na typu oddělení, skladbě pacientů a schopnostech sestry. Vzájemné kolegialitě, kdy sestra, která má "lepší polovinu" pacientů, pomůže sestře s tou horší polovinou. Záleží i na dobré organizaci práce a kvalitním dalším zdravotnickém personálu, jako jsou dobré ošetřovatelky a sanitáři. Pak lze jistě zvládnout i pacientů víc, aniž by kvalita péče utrpěla.
Nicméně 1/30 už je moc. Na to nepotřebujete žádnou studii, stačí zdravý rozum. A přitom, na řadě míst je to stále běžnou praxí. Management v těchto případech trpí něčím, co by se dalo nazvat jakousi "slepotou". Je jim jasné, že vše nemůže být správně uděláno. Problém však je, když se to projeví. Je s podivem, že ještě dnes jsou oddělení, kde sestra musí zvážit, co udělá, a co počká a co neudělá. Zajímavé je, že když jsem v rámci přípravy seriálu příspěvků na FB, procházel prezentace nejlepších světových nemocnic, zjistil jsem, že často uvádějí jako důležitý indikátor kvality své péče právě počet pacientů na jednu sestru. Nebylo by od věci, kdyby se pacienti zajímali i o tuto skutečnost a ne třeba jen o to, jestli je bude operovat nějaká lékařská celebrita, kterou znají z TV.
A nakonec bych chtěl říci, že i ta sestra se musí najíst, vyčůrat a "odfrknout si". Když to neudělá, nemůže od ní být očekáváno, že se bude na pacienty usmívat. I sestra je jenom člověk.
Volně podle: http://scrubsmag.com/the-magic-nursing-ratio/