Hrdinka všedního dne...
Příběh hlavní postavy filmu, mladé sestry Florie, není fikcí – je zrcadlem skutečnosti. Noční směna, zpoždění medikace, pacienti volající o pomoc, kolegyně na pokraji sil, technika, která nefunguje. A mezi tím vším žena, která nejenže bojuje o důstojnost pacientů, ale i o svou vlastní. Kniha Madeline Calvelage nebyla napsána proto, aby vyprávěla hrdinský příběh, ale aby dokumentovala stav, který je dlouhodobě neudržitelný.
Autenticita bez příkras...
Co činí knihu i film tak silnými, je jejich reálnost. Nejsou to příběhy hrdinek se zázračným rozuzlením. Jsou to výpovědi o tom, jak i ve vyspělých systémech, jako je švýcarské či německé zdravotnictví, dochází k přetížení, selhávání, tichému zoufalství. Režisérka Petra Volpe záměrně pracovala s reálnými zdravotníky, herečka Leonie Benesch se pohybovala na odděleních a učila se nejen odbornost, ale i emoční rovinu péče.
Pro mnohé sestry je film až bolestně věrný. To není náhoda – právě kniha Calvelage, kterou Volpe považuje za inspiraci, se stala zdrojem nejen scén, ale i základní atmosféry. Nejde tu o senzaci, ale o systematický rozklad profese.
Když je problém v systému...
Jak sama Calvelage zdůrazňuje, “náš problém není v tom, co děláme, ale v tom, v jakých podmínkách to děláme.” Tím přesně vystihuje jednu z největších bolestí moderního ošetřovatelství. Nedostatek personálu, nevhodná logistika, tlak na efektivitu, nedostatek uznání. To vše vytváří prostředí, kde není čas na péči – a kde i zkušené profesionálky odcházejí.
Je alarmující, že zkušenosti z knihy i filmu tak přesně kopírují českou realitu. I u nás zdravotní sestry často balancují mezi svou odborností, touhou pomoci a vyčerpáním. Filmy jako Late Shift mohou být spouštěčem k větší diskusi, ale nestačí jen mluvit – je potřeba jednat.
Emoce nejsou slabost...
Scéna, kdy Floria zpívá pacientce s demencí německou ukolébavku, je jedním z nejsilnějších momentů filmu. Je to gesto, které přeruší chaos a připomene, co je skutečným jádrem ošetřovatelství – lidskost. Tento moment není patetický, ale výmluvný. Emoce a péče nejsou slabostí sestry, ale její silou.
Proč by měl film vidět každý?...
Nejen zdravotníci, ale i veřejnost. Aby pochopila, že za úsměvem zdravotní sestry je často únava, nejistota a zodpovědnost, která dalece přesahuje to, co většina lidí vnímá jako „péči“. Film Late Shift i kniha, která mu předcházela, by měly být součástí vzdělávání zdravotníků, ale i podkladem pro systémová rozhodnutí.
Závěr...
Madeline Calvelage svou knihou otevřela bolestivé téma, které však nelze dál přehlížet. Petra Volpe jej převedla na plátno s citem a respektem. Výsledkem je silná výpověď o tom, co to dnes znamená být zdravotní sestrou. A také výzva – pro všechny, kdo mohou podmínky této profese ovlivnit.
Foto: Petra Volpe / Filmco AG – z filmu Late Shift (2025).
