Problém, o kterém víme, ale nehýbeme s ním...
Není to žádná novinka: nedostatek zdravotnického personálu snižuje kvalitu péče, zvyšuje úmrtnost pacientů a vede k častějším pochybením. Zdravotníci pracují pod tlakem, mnohdy bez možnosti si vydechnout – a pacienti to na sobě pocítí.
Například rozsáhlá studie vedená profesorkou Lindou Aiken ukázala, že každé snížení počtu sester na směně výrazně zvyšuje riziko úmrtí pacientů během hospitalizace (Aiken et al., 2014). Podobně i evropská studie Ball et al. (2018) upozorňuje, že sestry kvůli časové tísni často vynechávají klíčové části péče – edukaci, prevenci dekubitů, komunikaci.
Co dělají jinde – a co my?
Ve vyspělých zdravotnických systémech je personální plánování často datově řízené. Například:
-
Finsko používá model RAFAELA, který počítá s reálnou zátěží na oddělení.
-
USA mají v některých státech zákonem stanovený minimální počet sester na pacienta (např. Kalifornie).
-
Velká Británie umožňuje hlásit understaffing jako bezpečnostní incident v rámci systému NHS.
A co Česká republika?
Personální plánování se často řídí tabulkami z minulého století, nikoliv realitou. Ekonomické limity a nedostatek sester se berou jako neměnné danosti. Přitom ÚZIS i odborné společnosti dlouhodobě varují, že do roku 2030 bude chybět přes 10 000 sester. Přesto se systematickému řešení často vyhýbáme.
Proč vedení nemocnic nechce slyšet?
Zde přichází zásadní otázka: Proč problém neřešíme, když ho známe?
Odpověď není jednoduchá, ale několik faktorů se opakuje:
-
Ekonomický tlak: Rozpočty nemocnic jsou napjaté a mzdy tvoří jejich největší část.
-
Krátkodobé řízení: Priority jsou často nastavovány s ohledem na rychlé výsledky, nikoliv dlouhodobou udržitelnost.
-
Chybějící argumentace v manažerském jazyce: Pokud neexistuje ekonomický výpočet návratnosti investice do ošetřovatelství, vedení jej často ignoruje.
-
Normalizace abnormality: V prostředí, kde je přetížení normou, už si nikdo nestěžuje – protože je to všude stejné.
Co můžeme dělat jako výzkumníci a zdravotníci?
Nestačí jen říkat, že „nás je málo“. Potřebujeme argumenty, data a příběhy, které se dostanou k uším těch, kdo rozhodují. Jako výzkumníci a odborníci z terénu můžeme:
-
Převádět data do řeči ekonomiky: Co nemocnice stojí fluktuace? Co ji stojí každá chyba z přepracovanosti?
-
Navrhovat řešení místo stížností: Nejen že problém existuje, ale jak jej řešit? Pomocí modelu predikce zátěže? Lepším plánováním?
-
Otevírat veřejnou debatu: Mluvit o tom otevřeně v médiích, podcastech i vědeckých článcích.
Závěr: Nejde o to mít víc lidí. Jde o kvalitu a bezpečí...
Understaffing není problém, který by měl zůstat v kuloárech nebo se maskovat frází „všude je to stejné“. Jde o reálnou hrozbu pro pacienty, zdravotníky i celý systém. A právě ti, kdo se nebojí říkat nepříjemné pravdy nahlas, mohou být hybateli změny.
Použité zdroje:
-
Aiken, L. H., Sloane, D. M., Bruyneel, L., Van den Heede, K., & Sermeus, W. (2014). Nurse staffing and education and hospital mortality in nine European countries: a retrospective observational study. The Lancet, 383(9931), 1824–1830. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(13)62631-8
-
Ball, J. E., Murrells, T., Rafferty, A. M., Morrow, E., & Griffiths, P. (2014). ‘Care left undone’ during nursing shifts: associations with workload and perceived quality of care. BMJ Quality & Safety, 23(2), 116–125. https://doi.org/10.1136/bmjqs-2012-001767
-
WHO. (2020). State of the World’s Nursing Report. Geneva: World Health Organization. https://www.who.int/publications/i/item/9789240003279
-
Prokešová, R., Červený, M., Tóthová, V., Brabcová, I., & Vlček, J. (2024). The influence of selected work characteristics on missed and unfinished nursing care in hospitals: Evidence from the Czech Republic. Problems and Perspectives in Management, 22(1), 491–499
-
OECD. (2023). Health at a Glance: Europe 2022. Paris: OECD Publishing.
