Jedna z nejpřesvědčivějších studií, randomizovaná kontrolovaná studie Rosa a kol. (2019), prokázala, že pacienti na jednotkách intenzivní péče (JIP), kteří měli umožněné flexibilní návštěvy rodinných příslušníků, měli výrazně nižší výskyt deliria – stavu zmatenosti, který je běžný u kriticky nemocných. To naznačuje, že pouhá přítomnost blízkých má přímý dopad na neurologické zdraví a celkové zotavení.
Další studie (Moss et al., 2022) ukazuje, že osobní návštěvy během hospitalizace jsou spojeny s nižším rizikem rozvoje psychiatrických poruch po propuštění z nemocnice. Rodinná angažovanost tak zřejmě hraje klíčovou roli při snižování psychického stresu v průběhu kritického onemocnění.
Zkušenost s pandemií COVID-19 a s ní spojenými zákazy návštěv v nemocnicích otevřela oči i těm, kteří si dříve jejich význam neuvědomovali. Mailer et al. (2023) ve své přehledové studii popisují, jak omezení návštěv zhoršilo psychický stav pacientů a dokonce zvýšilo riziko tzv. postintenzivního syndromu – tedy dlouhodobých fyzických a psychických následků hospitalizace.
Podle výzkumu Gibson et al. (2012) mají návštěvy i praktický přínos pro zdravotnický personál. Rodinní příslušníci totiž často poskytují důležité informace, které vedou k individualizovanější a citlivější péči. Navíc jejich přítomnost posiluje vnímání zodpovědnosti zdravotníků vůči pacientovi – pacient má "zastání".
Podle systematického přehledu Iswanti et al. (2023) může zapojení rodinných příslušníků do rozhodování o léčbě významně zlepšit výsledky léčby u pacientů s duševním onemocněním. Ukazuje se tedy, že rodina nemusí být jen pasivním pozorovatelem, ale aktivním spoluhráčem v procesu uzdravování.
Vztahy, které tvoříme, se nevytrácejí ani v nemocnici – právě naopak, tam často získávají nový význam. Výzkumy potvrzují, že pacienti, kteří nejsou sami, mají nejen lepší náladu, ale i lepší šanci na uzdravení. Návštěvy nejsou jen „milou pozorností“, ale součástí kvalitní zdravotní péče. Možná je na čase přestat se ptát, jestli má smysl přijít – a začít se ptát, jak to, že jsme ještě nepřišli.
Zdroje informací:
Gibson, V., Plowright, C., Collins, T., Dawson, D., Evans, S., Gibb, P., … & Sturmey, G. (2012). Position statement on visiting in adult critical care units in the uk. Nursing in Critical Care, 17(4), 213-218. https://doi.org/10.1111/j.1478-5153.2012.00513.x
Hagan, J., Sipe, M., Tyer‐Viola, L., Corless, I., Quinn, L., Hall, K., … & Banister, G. (2023). Investigation of social support as a mediator of the relationship between physical and psychological health among hospitalised patients. Journal of Clinical Nursing, 32(21-22), 7812-7821. https://doi.org/10.1111/jocn.16868
Iswanti, D., Nursalam, N., Fitryasari, R., Mendrofa, F., & Hani, U. (2023). Including families in schizophrenia treatment: a systematic review. International Journal of Public Health Science (Ijphs), 12(3), 1155. https://doi.org/10.11591/ijphs.v12i3.22462
Mailer, J., Ward, K., & Aspinall, C. (2023). The impact of visiting restrictions in intensive care units for families during the covid‐19 pandemic: an integrative review. Journal of Advanced Nursing, 80(4), 1355-1369. https://doi.org/10.1111/jan.15915
Moss, S., Rosgen, B., Lucini, F., Krewulak, K., Soo, A., Doig, C., … & Fiest, K. (2022). Psychiatric outcomes in icu patients with family visitation. Chest Journal, 162(3), 578-587. https://doi.org/10.1016/j.chest.2022.02.051
Rosa, R., Falavigna, M., Silva, D., Sganzerla, D., Santos, M., Kochhann, R., … & Teixeira, C. (2019). Effect of flexible family visitation on delirium among patients in the intensive care unit. Jama, 322(3), 216. https://doi.org/10.1001/jama.2019.8766