Proč „přidat peníze“ už nestačí?
Je to nejčastější mýtus českého zdravotnictví – představa, že sestry odcházejí primárně za vyšším platem. Realita je však mnohem komplexnější. Přestože finanční ohodnocení musí být důstojné, v rozhodování sester o tom, zda zůstanou, hraje až sekundární roli.
Co tedy skutečně rozhoduje?
- Nadměrná pracovní zátěž, která znemožňuje kvalitní péči.
- Absence autonomie a pocit, že sestra je jen „vykonavatel příkazů“.
- Neviditelnost v rozhodovacích procesech nemocnice.
- Nespravedlnost v zacházení a toxické vztahy na pracovišti.
Jak vypadá pracoviště, kde sestry chtějí zůstat? Odpověď nabízí americký program Magnet Recognition. Jde o prestižní ocenění pro nemocnice, které prokazatelně excelují v péči o personál. Tento model stojí na pěti pilířích, které by měly být „biblí“ každého moderního manažera ve zdravotnictví:
- Transformační leadership: Vedoucí pracovníci nejsou jen úředníci. Jsou vidět na odděleních, inspirují a aktivně naslouchají potřebám personálu.
- Strukturální zmocnění (Empowerment): Sestra není podřízený článek, ale partner. Má přístup ke vzdělávání a podílí se na řízení kvality.
- Vzorová profesionální praxe: Práce probíhá podle nejmodernějších standardů a v bezpečných podmínkách.
- Inovace a nové poznatky: Organizace podporuje výzkum a nebojí se měnit zastaralé postupy.
„Lidé neopouštějí svou práci. Opouštějí toxické prostředí a špatné vedoucí.“
Investovat miliony do náboru a ignorovat retenci je strategická chyba. Fluktuace není jen personální problém, je to ekonomická a bezpečnostní hrozba. Každý odchod zkušené sestry zvyšuje riziko chyb, vyčerpává zbytek týmu a stojí nemocnici obrovské prostředky na zaškolení nováčků, kteří v nehostinném prostředí pravděpodobně dlouho nevydrží. Efektivní retence vyžaduje odvahu podívat se pravdě do očí: Žádný náborový příspěvek nezakryje kulturu strachu nebo přehlížení.
Pokud chcete udržet kvalifikované sestry, nestačí o tom mluvit ve výroční zprávě. Je třeba jednat:
- Audit pracovního prostředí: Přestaňte hádat a začněte se ptát. Zajímejte se o reálný workload a pocit spravedlnosti na oddělení.
- Investice do vrchních a staničních sester: Střední management je klíčem. Špatná staniční sestra dokáže rozložit i ten nejlepší tým. Vzdělávejte je v leadershipu.
- Participativní rozhodování: Zapojte sestry do tvorby harmonogramů a procesů. Pocit spoluzodpovědnosti buduje loajalitu.
- Bezpečný staffing: Počet personálu musí odpovídat náročnosti pacientů. „Přežívání“ směn nesmí být standardem.
- Konec kultury viny: Nahraďte hledání viníků kulturou bezpečí a společného učení se z chyb.
Udržet kvalifikované sestry není otázkou „tajných triků“. Je to o odvaze změnit to, co je v našem zdravotnictví hluboce zakořeněné: hierarchický odstup a podceňování sestry jako odborného partnera. Výzkumy mluví jasně: tam, kde se sestry cítí respektovány, zůstávají. Ne proto, že musí, ale proto, že jim jejich práce dává smysl.
Klíčové zdroje:
Aiken, L. H., et al. (2012). Patient satisfaction with hospital care and nurses in England: An observational study. BMJ Open, 2(1), e000435. https://doi.org/10.1136/bmjopen-2011-000435
Aiken, L. H., et al. (2014). Nurse staffing and education and hospital mortality in nine European countries. The Lancet, 383(9931), 1824–1830. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(13)62631-8


