Toto pravidlo, pojmenované po kanadském psychologovi L. J. Peterovi, říká, že „každý pracovník bývá povyšován, dokud nedosáhne své úrovně nekompetence.“ Jinými slovy: lidé jsou často odměňováni povýšením za to, že byli úspěšní na své předchozí pozici – nikoli za to, že mají schopnosti pro pozici novou.
Výsledkem může být, že zdravotnická zařízení řídí lidé, kteří sice v minulosti odváděli skvělou práci, ale v nové roli už tápou. Mezitím ti, kdo ještě nebyli „povyšováni až na hranici své neschopnosti“, dál vykonávají svou práci efektivně.
Peterovo pravidlo není osobní kritikou, ale poukazem na systémovou chybu v kariérním růstu, která se nevyhýbá ani zdravotnictví. Možná je na čase zamyslet se nad tím, jak rozvíjíme kompetence, podporujeme lídry a jak hodnotíme připravenost k vedoucím funkcím – nejen podle výkonu, ale také podle potenciálu, odolnosti a schopnosti vést v náročných podmínkách.