MEN IN NURSING CZ: Pečujeme o ty, kteří pečují...

Zdravotnictví stojí na lidech. A právě proto nemůže být skutečně kvalitní a bezpečné, pokud opomíjí kvalitu, bezpečí a spokojenost těch, kdo péči poskytují. Projekt MEN IN NURSING CZ vznikl z přesvědčení, že změna zdravotnického systému začíná péčí o zdravotníky. Věnuje se tomu, jak vytvářet prostředí, ve kterém mohou týmy dobře fungovat – a tím i poskytovat lepší péči.

Kvalita a bezpečí péče začíná u týmu, ne u tabulek...

Bezpečná a kvalitní péče není výsledkem výkazů a statistik – je důsledkem toho, že zdravotníci mají prostor, nástroje a podmínky dělat svou práci dobře. Projekt MEN IN NURSING CZ upozorňuje na souvislost mezi pracovními podmínkami a výstupy péče: neexistuje výborný výkon bez zdravé kultury, podpory a respektu.

Cílem projektu je:

• zviditelňovat lidský rozměr kvality a bezpečí ve zdravotnictví,

• podporovat odolnost týmů v podmínkách chronické zátěže,

• přispívat k profesionalizaci komunikace uvnitř zdravotnických organizací.

Organizační odolnost: schopnost vydržet, adaptovat se a růst...

Zdravotnické týmy pracují pod neustálým tlakem. Systém se mění, očekávání rostou, personál chybí. Odolnost organizace už není volitelná schopnost – je nezbytná. Znamená nejen přežít krizi, ale učit se z ní, sdílet zkušenosti a budovat bezpečné prostředí pro pacienty i personál.

Projekt MEN IN NURSING CZ proto nabízí:

• výzkum fungování týmů v zátěži,

• nástroje pro rozvoj týmové resilience,

• vhledy do best practices z různých úrovní zdravotnických zařízení.

Firemní kultura a komunikace: klíč ke kvalitě, který držíme my sami...

Firemní kultura není doplněk – je to každodenní realita, ve které se odehrává všechno: spolupráce, učení, rozhodování i selhání. Kultura, která podporuje bezpečné vztahy, zpětnou vazbu a důvěru, vede ke kvalitní péči i vyšší spokojenosti zaměstnanců.

Stejně důležitá jako kultura je i komunikace. Nejen směrem k pacientům, ale především směrem dovnitř: ke kolegům, k potenciálním zaměstnancům, k týmům. MEN IN NURSING CZ se proto věnuje i:

• interní komunikaci a HR marketingu,

• tvorbě náborových kampaní a obsahu,

• budování značky zaměstnavatele ve zdravotnictví, která vychází z autenticity a respektu.

Leadership, který nese odpovědnost – a dává smysl...

Zdravotnictví potřebuje lídry, kteří nejsou jen manažeři, ale i průvodci. Lídry, kteří vidí člověka, budují důvěru, zvládají krizové situace a dokážou vytvořit tým, který táhne za jeden provaz.

Projekt MEN IN NURSING CZ nabízí inspiraci a nástroje pro leadership v podmínkách každodenní zátěže – od práce s vizí přes týmovou dynamiku až po podporu osobního růstu zdravotníků.

Postaveno na důkazech. Srozumitelně. Pro praxi...

Všechny články, semináře i přednášky MEN IN NURSING CZ vycházejí z aktuálních vědeckých poznatků. Projekt MEN IN NURSING CZ systematicky sleduje nejnovější výzkumy v oblasti kvality péče, HR ve zdravotnictví a týmového fungování. Zjištění jsou pak, překládána do praktických doporučení a obsahu, který je možné okamžitě využít v reálném provozu.

Závěrem: Tři světy. Jediný cíl. Lepší zdravotnictví...

MEN IN NURSING CZ vychází ze spojení tří pilířů: zkušenosti z přímé péče, výzkumné práce a dovednosti srozumitelně komunikovat výsledky. Právě díky této kombinaci můžu pomáhat vytvářet most mezi vědou a praxí – a přispívat ke zdravotnictví, které se opírá o důkazy, ale nikdy nezapomíná na lidi.

V současné době projekt MEN IN NURSING CZ spolupracuje s klienty a partnery na projektech zaměřených například na:

• odolnost týmů ve zdravotnických zařízeních,

• rozvoj komunikačních dovedností sester,

• budování značky dobrého zaměstnavatele ve zdravotnictví.

Zaujalo vás to?
Chcete připravit seminář, publikovat článek, konzultovat HR strategii nebo spolupráci na výzkumu?

Ozvěte se!

Kontakt:
human.exploration@gmail.com

Manažeři to vědí, sestry to žijí: Nedostatek personálu jako normalizovaná krize

Kvalita péče a bezpečí pacientů jsou základní pilíře zdravotnictví. Přesto čelíme v českých nemocnicích realitě, která je s nimi v přímém rozporu: chronickému nedostatku zdravotnického personálu. Výzkumy ukazují, že tento "understaffing" je jednou z hlavních příčin komplikací, chyb a profesního vyhoření. Přesto jako by to nikdo nechtěl slyšet. Proč? A jak se k tomu staví vedení nemocnic u nás i ve světě?

Problém, o kterém víme, ale nehýbeme s ním...

Není to žádná novinka: nedostatek zdravotnického personálu snižuje kvalitu péče, zvyšuje úmrtnost pacientů a vede k častějším pochybením. Zdravotníci pracují pod tlakem, mnohdy bez možnosti si vydechnout – a pacienti to na sobě pocítí.

Například rozsáhlá studie vedená profesorkou Lindou Aiken ukázala, že každé snížení počtu sester na směně výrazně zvyšuje riziko úmrtí pacientů během hospitalizace (Aiken et al., 2014). Podobně i evropská studie Ball et al. (2018) upozorňuje, že sestry kvůli časové tísni často vynechávají klíčové části péče – edukaci, prevenci dekubitů, komunikaci.

Co dělají jinde – a co my?

Ve vyspělých zdravotnických systémech je personální plánování často datově řízené. Například:

• Finsko používá model RAFAELA, který počítá s reálnou zátěží na oddělení.

• USA mají v některých státech zákonem stanovený minimální počet sester na pacienta (např. Kalifornie).

• Velká Británie umožňuje hlásit understaffing jako bezpečnostní incident v rámci systému NHS.

A co Česká republika?

Personální plánování se často řídí tabulkami z minulého století, nikoliv realitou. Ekonomické limity a nedostatek sester se berou jako neměnné danosti. Přitom ÚZIS i odborné společnosti dlouhodobě varují, že do roku 2030 bude chybět přes 10 000 sester. Přesto se systematickému řešení často vyhýbáme.

Proč vedení nemocnic nechce slyšet?

Zde přichází zásadní otázka: Proč problém neřešíme, když ho známe?

Odpověď není jednoduchá, ale několik faktorů se opakuje:

• Ekonomický tlak: Rozpočty nemocnic jsou napjaté a mzdy tvoří jejich největší část.

• Krátkodobé řízení: Priority jsou často nastavovány s ohledem na rychlé výsledky, nikoliv dlouhodobou udržitelnost.

• Chybějící argumentace v manažerském jazyce: Pokud neexistuje ekonomický výpočet návratnosti investice do ošetřovatelství, vedení jej často ignoruje.

• Normalizace abnormality: V prostředí, kde je přetížení normou, už si nikdo nestěžuje – protože je to všude stejné.

Co můžeme dělat jako výzkumníci a zdravotníci?

Nestačí jen říkat, že „nás je málo“. Potřebujeme argumenty, data a příběhy, které se dostanou k uším těch, kdo rozhodují. Jako výzkumníci a odborníci z terénu můžeme:

• Převádět data do řeči ekonomiky: Co nemocnice stojí fluktuace? Co ji stojí každá chyba z přepracovanosti?

• Navrhovat řešení místo stížností: Nejen že problém existuje, ale jak jej řešit? Pomocí modelu predikce zátěže? Lepším plánováním?

• Otevírat veřejnou debatu: Mluvit o tom otevřeně v médiích, podcastech i vědeckých článcích.

Závěr: Nejde o to mít víc lidí. Jde o kvalitu a bezpečí...

Understaffing není problém, který by měl zůstat v kuloárech nebo se maskovat frází „všude je to stejné“. Jde o reálnou hrozbu pro pacienty, zdravotníky i celý systém. A právě ti, kdo se nebojí říkat nepříjemné pravdy nahlas, mohou být hybateli změny.

Použité zdroje:

• Aiken, L. H., Sloane, D. M., Bruyneel, L., Van den Heede, K., & Sermeus, W. (2014). Nurse staffing and education and hospital mortality in nine European countries: a retrospective observational study. The Lancet, 383(9931), 1824–1830. https://doi.org/10.1016/S0140-6736(13)62631-8

• Ball, J. E., Murrells, T., Rafferty, A. M., Morrow, E., & Griffiths, P. (2014). ‘Care left undone’ during nursing shifts: associations with workload and perceived quality of care. BMJ Quality & Safety, 23(2), 116–125. https://doi.org/10.1136/bmjqs-2012-001767

• WHO. (2020). State of the World’s Nursing Report. Geneva: World Health Organization. https://www.who.int/publications/i/item/9789240003279

• Prokešová, R., Červený, M., Tóthová, V., Brabcová, I., & Vlček, J. (2024). The influence of selected work characteristics on missed and unfinished nursing care in hospitals: Evidence from the Czech Republic. Problems and Perspectives in Management, 22(1), 491–499

• OECD. (2023). Health at a Glance: Europe 2022. Paris: OECD Publishing.

NURSING LIFESTYLE: Jaký šéf, taková směna

 

Mají pacienti, které v nemocnici někdo navštěvuje, lepší péči?

Když se ocitneme v nemocnici, často si nejvíce přejeme jediné – aby za námi někdo přišel. Přítomnost blízkých může přinést nejen útěchu, ale podle rostoucího počtu vědeckých studií i něco mnohem důležitějšího: lepší zdravotní výsledky, kvalitnější péči a větší psychickou pohodu. Otázka, zda mají navštěvovaní pacienti lepší péči, tedy nezní jako sentiment, ale jako seriózní téma, kterému se věnuje současný výzkum.

Lidská přítomnost snižuje riziko deliria...

Jedna z nejpřesvědčivějších studií, randomizovaná kontrolovaná studie Rosa a kol. (2019), prokázala, že pacienti na jednotkách intenzivní péče (JIP), kteří měli umožněné flexibilní návštěvy rodinných příslušníků, měli výrazně nižší výskyt deliria – stavu zmatenosti, který je běžný u kriticky nemocných. To naznačuje, že pouhá přítomnost blízkých má přímý dopad na neurologické zdraví a celkové zotavení.

Psychická opora i po propuštění...

Další studie (Moss et al., 2022) ukazuje, že osobní návštěvy během hospitalizace jsou spojeny s nižším rizikem rozvoje psychiatrických poruch po propuštění z nemocnice. Rodinná angažovanost tak zřejmě hraje klíčovou roli při snižování psychického stresu v průběhu kritického onemocnění.

Pandemie ukázala, jak důležité jsou návštěvy...

Zkušenost s pandemií COVID-19 a s ní spojenými zákazy návštěv v nemocnicích otevřela oči i těm, kteří si dříve jejich význam neuvědomovali. Mailer et al. (2023) ve své přehledové studii popisují, jak omezení návštěv zhoršilo psychický stav pacientů a dokonce zvýšilo riziko tzv. postintenzivního syndromu – tedy dlouhodobých fyzických a psychických následků hospitalizace.

Více než společnost – most ke kvalitnější péči...

Podle výzkumu Gibson et al. (2012) mají návštěvy i praktický přínos pro zdravotnický personál. Rodinní příslušníci totiž často poskytují důležité informace, které vedou k individualizovanější a citlivější péči. Navíc jejich přítomnost posiluje vnímání zodpovědnosti zdravotníků vůči pacientovi – pacient má "zastání".

Rodina jako součást léčby...

Podle systematického přehledu Iswanti et al. (2023) může zapojení rodinných příslušníků do rozhodování o léčbě významně zlepšit výsledky léčby u pacientů s duševním onemocněním. Ukazuje se tedy, že rodina nemusí být jen pasivním pozorovatelem, ale aktivním spoluhráčem v procesu uzdravování.

Závěr: Láska léčí – a věda to potvrzuje...

Vztahy, které tvoříme, se nevytrácejí ani v nemocnici – právě naopak, tam často získávají nový význam. Výzkumy potvrzují, že pacienti, kteří nejsou sami, mají nejen lepší náladu, ale i lepší šanci na uzdravení. Návštěvy nejsou jen „milou pozorností“, ale součástí kvalitní zdravotní péče. Možná je na čase přestat se ptát, jestli má smysl přijít – a začít se ptát, jak to, že jsme ještě nepřišli.

Zdroje informací:

Gibson, V., Plowright, C., Collins, T., Dawson, D., Evans, S., Gibb, P., … & Sturmey, G. (2012). Position statement on visiting in adult critical care units in the uk. Nursing in Critical Care, 17(4), 213-218. https://doi.org/10.1111/j.1478-5153.2012.00513.x

Hagan, J., Sipe, M., Tyer‐Viola, L., Corless, I., Quinn, L., Hall, K., … & Banister, G. (2023). Investigation of social support as a mediator of the relationship between physical and psychological health among hospitalised patients. Journal of Clinical Nursing, 32(21-22), 7812-7821. https://doi.org/10.1111/jocn.16868

Iswanti, D., Nursalam, N., Fitryasari, R., Mendrofa, F., & Hani, U. (2023). Including families in schizophrenia treatment: a systematic review. International Journal of Public Health Science (Ijphs), 12(3), 1155. https://doi.org/10.11591/ijphs.v12i3.22462

Mailer, J., Ward, K., & Aspinall, C. (2023). The impact of visiting restrictions in intensive care units for families during the covid‐19 pandemic: an integrative review. Journal of Advanced Nursing, 80(4), 1355-1369. https://doi.org/10.1111/jan.15915

Moss, S., Rosgen, B., Lucini, F., Krewulak, K., Soo, A., Doig, C., … & Fiest, K. (2022). Psychiatric outcomes in icu patients with family visitation. Chest Journal, 162(3), 578-587. https://doi.org/10.1016/j.chest.2022.02.051

Rosa, R., Falavigna, M., Silva, D., Sganzerla, D., Santos, M., Kochhann, R., … & Teixeira, C. (2019). Effect of flexible family visitation on delirium among patients in the intensive care unit. Jama, 322(3), 216. https://doi.org/10.1001/jama.2019.8766

NURSING LIFESTYLE: Proč sestry opouštějí své povolání: Mezinárodní poznatky a česká realita