Jak snadno udělat fatální chybu - Stát se to může každému

V posledních dnech my, zdravotníci, řešíme fatální pochybení sestry, při kterém podala místo 65 mg paracetamolu, 650 mg tohoto léku, a to hned 2x po sobě. Po internetu se rozvířily diskuze a osdudky některých zdravotníků, kteří se velmi podivují, jak se to mohlo stát... Mohlo se to stát. A ať se vám to líbí, nebo ne, může se to stát i vám. Nemusí ani jít o nějakou trestuhodnou nedbalost. K takovým chybám jsou totiž náchylné právě ty nejsvědomitější sestřičky. Jde tu totiž o dva psychologické jevy, které jsou už dlouho známé ve vědě, které se říká Lidský Faktor (Human Factors). 

Tunelové vidění a situační povědomí...

Tyto dva jevy jsou velice nebezpečné. Dochází k nim při situacích, kdy jsme vyčerpaní, přetížení a nebo když se snažíme svědomitě řešit velké množství úkolů, které jdou rychle za sebou a které jsou již nad naše kapacitní a časové možnosti. Tunelové vidění je jev, který vídáme například u řidičů. Jedete po dálnici z náročné směny, nebo máte spousty zařizování. V tom přejedete svůj exit a v tom okamžiku své auto zabrzdíte a začnete se na dálnici otáčet do protisměru. Řeknete, naprosto nesmyslný manévr, že? Řidiči, kteří to udělali a náhodou to přežili, říkají to samé. "Vůbec nevím, proč jsem takový nesmysl udělal."

Přetížený mozek totiž špatně vyhodnotil prioritu úkolů. Vytyčil si prostě jeden cíl a automaticky řidiči nařídil vrátit se, aniž by se zdržoval "přepočítáváním" nové trasy, jako to dělá vaše navigace. Podobné to mohlo být se sestřičkou. Prostě se snažila splnit úkol. A podala infuzi aniž by jí došel rozdíl mezi 65mg a 650mg. Infuze musela být prostě podána. Stává se to ve skupinách. Může se totiž stát, že těch 650 mg nepodá jen jedna sestra, ale hned dvě sestry za sebou. Lékař například předepíše vankomycin p.o. První sestra se přehlídne a podá ho i.v. Druhá sestra ví, že se dává vankomycin (soustředí se tedy na podání vankomycinu, který už přeci kapal), vidí také viset infuzi na stojanu. Tak jde a podá další dávku... a zase i.v... (reálná situace ze života). Jsme tak zaměřeni na splnění velkého úkolu že p.o., nebo i.v. je drobnost. A pak se divíme, jakto, že jsme si toho nevšimli. Pro řešení velkého úkolu, zanedbáme drobnosti.

Velmi podobný jev je pak situační povědomí...  Tam je to obráceně... Pro řešení množství malých úkolů zapomeneme na to podstatné... na celkovou situaci. Na to, proč to děláme. Ten vídáme někdy u pilotů. Při náročném přistávacím manévru začnou všichni řešit řadu malých problémů. Já nevím, tak třeba fouká prudký boční vítr, a tak podobně. Posádka má navíc plné ruce práce, aby zjistila, proč se rozezněl ten a ten alarm a blikají různé kontrolky. Vše nakonec zdárně vyřeší a přistanou. Jenže pak jim dojde, že jsou na jiném letišti, než měli (a to se fakt stalo). Zrovna tak my lítáme kolem pacienta, řešíme různé problémy a když je vyřešíme tak zjistíme, že pacient, který leží na lůžku vedle, je mrtvý. Pro řadu drobných úkolů, které se snažíme svědomitě plnit, prostě stratíme celkový přehled o situaci.

Dobré pracovní podmínky, dostatek personálu, redukce stresu, fungující bezpečnostní mechanismy, to všechno je potřeba k tomu, aby se zamezilo vzniku pochybení. Myslíte si, že Vám se to stát nemůže? Ale může...

Další info v angl: https://ac.els-cdn.com/S1474667017452128/1-s2.0-S1474667017452128-main.pdf?_tid=9dbae637-a350-4f19-84ba-65adcf18846a&acdnat=1522268919_aadca70745298202fd0e326e8a2f2d92

Milí pacienti - do zdravotníků se nekope, raději se zajímejte

Milí pacienti,

v posledních dnech se v médiích objevují zprávy o selháních zdravotníků, jako například případ v Ústí nad Labem, kdy lékař přivolal policii na matku, která na JIPce nechtěla opustit na noc své dítě, nebo případ předávkování dítěte paracetamolem v mostecké nemocnici. V souvislosti s těmito událostmi se zejména na Facebooku strhnula vlna velmi negativních až nenávistných reakcí. Na jednu stranu toto rozhořčení veřejnosti chápu. Lidé od nás, zdravotníků očekávají, že v případech, kdy je jim nejhůř, právě u nás najdou pomoc. A pak se stane tohle.

Milí pacienti, věřte, že my, zdravotníci, si pokládáme za velkou čest a výsadu, že nám každý den svěřujete do péče své zdraví a životy. Celá léta tvrdě studujeme, abychom vám mohli pomáhat a všechny vaše úspěchy nám činí obrovskou radost. Doprovázíme vás od vašeho narození a často jsme ti, kdo je vám na blízku i na konci vašeho života.

Proto mi věřte, že i nás v poslední době velmi trápí, že se dostáváme stále častěji do situací, ve kterých už vám prostě nemůžeme poskytnout tak kvalitní péči, jakou bychom chtěli a jakou si zasloužíte. V posledních letech jsou zdravotníci stále častěji nuceni pracovat v naprosto  nevyhovujících personálních podmínkách. Chaos ve zdravotnickém školství a náročná práce za nepřiměřeně nízkou mzdu mají za následek, že do zdravotnictví přichází málo kvalitních lidí a ti stávající odcházejí. A tak je běžné, že např. na LDNkách se starají v noci o 30 ležících či zmatených pacientů dva lidé. V nemocnicích chybí lékaři a tak pracují s mnohahodinovými přesčasy a na odděleních je málo sester, tak se půl oddělení zavře a nebo jsou sestry nuceny pečovat o větší množsví pacientů, než je bezpečné.

Únava, stres, přetížení, to všechno je podhoubí pro vznik fatálních pochybení, která vás poškozují. A když k tomu dojde, ihned se toho chytnou senzacechtivá média a na Facebooku se pak dočítáme jak se doktoři hrozně chovají a že jsou sestry úplně blbé, když omylem podaly lék, který neměly. 

Milí pacienti. Věřte že zdravotníky to, že vám často nemohou pomáhat jak by chtěli, velmi mrzí. A tak bych vám chtěl říci, jestli by nebylo lepší, spíše než do nich na Facebooku kopat a spílat jim, se v nemocnici zeptat na to, o kolik lidí se sestra, nebo lékař, kromě vás stará. Jestli by nebylo lepší se zajímat o to, jestli se politici, které vy volíte, starají o to, zdali mají zdravotníci vytvořeny dobré podmínky k tomu, aby mohli využít svou odbornou erudici a měli čas na to, aby vám poskytli tu nejlepší možnou péči.

Bohužel, zatím to tak není. České zdravotnictví ve stavu, jaký je nyní, není bezpečné. O tom jak kvalitní a bezpečná péče v nemocnici je, vám neřeknou ani všechny ty akredirtace a známky kvality. To vám však odpovědní činitelé vykládat nebudou. Pro ně je zdravotnictví často jen velký byznys. Kvalitní nemocnici poznáte jedině podle toho, jak se vám sestřičky a lékaři věnují a jestli na vás mají čas a mají o vás aktivní zájem. O to, mít takovou nemocnici, se musíte zasadit vy sami, a to tak, že ve volbách hlasujete pro ty politiky, kteří se o to zasadí, nebo vyvíjíte tlak na ty stávající. 

Jde totiž o vaše zdraví. 

Křeslo pro génia

Foto: NASA

Stephen Hawking, byl britský teoretický fyzik  a také jednou z nejvýznamnějších světových osobností přelomu 20.-21. století. Když nastoupil na studia na Oxfordskou univerzitu, začaly se u něj projevovat příznaky onemocnění, zvaného amyotrofická laterální skleróza. Ta jeho tělo postupně zcela paralyzovala a komplikace jej připravily o hlas. Přesto, že zůstal téměř bez možnosti pohybu i komunikace, stal se jednou z nejznámějších osobností vědy. Bylo to díky vyspělým technologiím.

Krutý osud...
 

Krátce po tom, když se Hawking zapsal na ke studiím na Oxfordskou univerzitu, začal na sobě pozorovat první příznaky onemocnění. To mu pak s definitivní platností bylo diagnostikováno, když mu bylo 21 let. Bylo mu řečeno, že mu nezbývá více, než 2-3 roky života. Předpověď lékařů se naštěstí nepotvrdila Hawking se dožil 73let. Přes to, že postupně přestával chodit a začal ztrácet vládu nad rukama, bojovník a duší sportovec Hawking nepřestával pracovat a udivovat svými geniálními myšlenkami celý svět. Osud jej však ani přes to nešetřil. V roce 1985, pří své návštěvě výzkumného centra CERN ve Švýcarsku onemocněl těžkou pneumonií a dostal se do ohrožení života, a protože hrozila neprůchodnost dýchacích cest, byli lékaři nuceni přistoupit k tracheotomii, při které Hawking přišel o hlas.

Technologie pro génia...
 



Foto: You Tube/Intel/Bloomberg

I přes to, že byl Hawking zcela paralyzován a ztratil schopnost mluvit, publikoval během svého života na 230 vědeckých prací a knih a stal se také celebritou popkultury světového formátu. Jak to dokázal? Téměř zcela paralyzovanému vědci pomáhala se světem komunikovat špičková technologie.
 

Jak jeho nemoc postupovala, musela se zdokonalovat také technika, kterou Hawking používal. Od obyčejného kolečkového křesla, po křeslo elektrické. Od zastaralého hlasového syntetizátoru, který měl ještě ke všemu americký přízvuk, po vysoce sofistikovaný hlasový syntetizátor s nezaměnitelnou intonací. Tento moderní hlasový syntetizátor značky VoiceText vyvinula společnost NeoSpeech a Hawking ho používal od roku 2004. Na sklonku svého života, měl Hawking k dispozici supermoderní elektrické křeslo (vlastně používal dvě křesla, ze kterých jedno bylo záložní), Permobil C350, s mnoha možnostmi polohování, dojezdem 35km a maximální rychlostí 10km/h. Šlo v podstatě o prototyp, sponzorský dar společnosti Intel. Své první elektrické křeslo Hawking ovládal prsty pravé ruky. Stejně tak ovládal rozhraní software na obrazovce svého počítače. Později ztratil i tuto schopnost a rozhraní počítače a vlastně všechny funkce vozíku ovládal pomocí čidla, snímajícího pohyby jeho tváře. Posledním řídícím počítačem, který Hawking používal byl tablet Windows PC, se speciálním interface ACAT od Intelu a klávesnici - tzv. EZ Keys. To vše umožňovalo jednoduché ovládání. Senzor na tváři detekoval pohyb jeho svalu pokaždé, když vybral nějaké z písmen. Je až neuvěřitelné, jak trpělivý musel Hawking být, když tak napsal několik knih a článků a vlastně pomocí klávesnice i mluvil. E-maily Hawking četl v programu Eudora a pro práci na internetu používal Firefox. Vědci Intelu pravidelně Hawkingovy systémy upgradovali dle jeho potřeb. Byl totiž napojen online na firemní cloud . Přednášky psal normálně ve Wordu a s přáteli komunikoval pomocí Skype.

Také díky technologii, která umožnila, aby svět nepřišel o jeho geniální myšlenky, mohl Hawking jednoho dne říci "Ve své mysli jsem volný".

Zdroj:
https://www.howitworksdaily.com/how-stephen-hawkings-wheelchair-works/
http://www.hawking.org.uk/the-computer.html



Nedbalost, nebo přetížení? Aneb jednou nohou v kriminále

Nesnáším dokumentaci. Zvláště některé její části, kdy některá data píšete duplicitně. Například změříte TK, který pak zapisujete do dekurzu a ještě do formuláře fyziologických funkcí v ošetřovatelské dokumentaci. Jsou ale chvíle, kdy je důležité si uvědomit, že dokumentace péče se nedělá jen tak pro srandu králíkům. To, co do ní napíšete, vám totiž někdy může zachránit zadek. Jde o ty případy, kdy je  průšvih. To se pak může stát, že stojíte před soudem, je vám předčteno obvinění, ve kterém (v případě sester) nejčastěji stojí obvinění z trestného činu podle  § 148 - ublížení na zdraví z nedbalosti. Už samotný fakt, že se tak stalo může slušného člověka stát pěkných pár vrásek a šedin navíc.

Co to ten § 148? No, píše se tam: Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. A co to je ta "nedbalost", nebo to "porušení povinnosti"? Řekneme si několik klasických příkladů, které vycházejí ze skutečných událostí, o kterých jsem slyšel a kterých jsem byl občas i sám svědkem.

Nedbalost, nebo přetížení?

My, sestry, si často stěžujeme, že jsme přetěžovány/ni a že pracujeme ve špatných pracovních podmínkách. A je to skutečně pravda. Aby se to dalo zvládnout, občas si sestry lehce zašvindlují. Například měření fyziologických funkcí. "Pacient je v pohodě, no tak se ten tláček, nebo teplotka dopíše..." Jenže to je cesta do průšvihu. Řádné sledování fyziologických funkcí patří mezi základní povinnosti sestry. Pokud máme trochu té profesní hrdosti, žádný tláček a ani teplotku dopisovat nebudeme. Mnohem lepší cesta je upozornit lékaře na to, že například ráno je nerealistické, aby jedna sestra změřila 10x TK+P+TT, když do toho má udělat ještě 5 odběrů a podat ATB a řadu dalších povinností, na které má např. čas 60 minut. Co si budeme povídat, často se setkáváme s tím, že řada ordinací jsou prostě nesmysly, sledují se již stabilní pacienti atd. To vše je potřeba s lékařem a popř. vrchní sestrou probrat, než to "fixlovat" a pak se divit.

To samé se týká medikace. Někdy prostě nelze podat lék, který je napsaný na 21:00 dvaceti pacientům. V tomto případě bývá pravidlem, že v pořádku je, když se vám podaří léky všem pacientum podat v řasech ± 30 minut. Pokud dojde k podání léku později, nebo k němu nedojde, je potřeba si uvědomit, že vaši nadřízení na záležitost budou pohlížet jako na mimořádnou událost. Proto je potřeba, když se tak stane, poradit se s lékařem a postupovat tak, aby nedošlo k poškození pacienta a aby bylo učiněno za dost standardu oddělení. A pokud se to prostě nedá zvládnout, tak se nebojte a prostě na to upozorněte.

Pozor také na dávkování a názvy léčiv. Vždy podejte jen ten lék, který máte napsaný v dekurzu, který se shoduje v názvu, dávce i formě. Hele, za těch 17 let praxe jsem viděl na různých odděleních, různé věci. Píšu to tady proto, že státnímu zástupci je pak úplně jedno, jaká je zaběhnutá "neoficiální" praxe a vy nepočítejte s tím, že by se vás lékař, nebo vrchní sestra, kdyby na to přišlo, zastala. Jo a pozor ordinace po telefonu. Nejen, že doktor může zapomenout, jestli a co vám ve tři ráno, když jste ho probudili, naordinoval, kdyby byl průšvih, může to také zapřít. No a když ten průšvih nastane, všichni se ptají co, proč, kdy a jak jste podal/a. Takže, co je naordinováno, to je také napsáno v dekurzu se štemplem doktora a hodinou ordinace.

Další, věci na které se u soudu pak mohou ptát jsou: "Zazvonil si pacient a šel, šla jste za ním?" Kdy a kolikrát jste pacienta kontroloval, kontrolovala? To platí zejména v noci. Zažil jsem případy sebevražd, skoků z okna i pádů. To vše se velmi přísně prošetřuje. Kolegyně, které se před několika lety o její noční službě podřezal pacient, pak ještě po noční službě ztrávila celý den na policii, kde se jí pomalu minutu po minutě vyptávali, co v noci dělala. Prostě když je průšvih, každé vaše zaváhání bude možností např. pro vašeho zaměstnavatele, jak se vyktoutit ze zodpovědnosti a hodit to na vás, a to bez ohledu na to, jak moc jste přetížení, nebo, za jak náročných podmínek pracujete.

Pokud se něco nedá zvládnout, tak jak je třeba, je dobré to netajit, domluvit se s kolegy, a písemnou formou upozornit zaměstnavatele na to, jaký je stav. Pokud se pak budete hájit v případě průšvihu, vždy se lze podívat na to, jestli jste, jako zaměstnanec, měl vůbec možnost postupovat tak, jak byste měl. 

Novičok - bojový nervový plyn a první pomoc proti jeho účinkům

 

Byla neděle 4. března 2018, když na cestě z večeře v britském městě Salizbury zkolabovali dva lidé. Bývalý příslušník ruské vojenské rozvědky Sergej Skripal a jeho dcera Julia, se vraceli z večeře v nedaleké pizzerii. Krátce na to po cestě domů upadli do bezvědomí. Stejný osud pak potkal i místního policistu, který jim přispěchal na pomoc. Příčina byla zjištěna několik dní po té. Zatím, co všichni tři bojují o život v nemocnici, britští armádní specialisté potvrdili, že šlo o otravu nervovým plynem.  

 

Zdroj: https://www.denik.cz/ze_sveta/britove-po-utoku-nervovym-plynem-povolali-do-salisbury-180-vojaku-20180309.html

Do britského Salisbury bylo v pátek povoláno více než 180 příslušníků armády a v celém městě byla přijata velmi přísná bezpečnostní opatření. Armáda prováděla dekontaminaci restaurace, několika veřejných míst i sanitky, která převážela postižené. Důvod k obavám je velký. Příčinou otravy je totiž vysoce sofistikovaná bojová chemická látka, vyvinutá v bývalém Sovětském svazu, která nese název "Novičok". 

Novičok patří mezi skupinu látek, kterým říkáme "inhibitory acetylcholinesterázy", do které patří například známé bojové látky, jakými jsou sarin, soman, tabun, nebo VX. Tyto látky blokují funkci acetylcholinesterázy a způsobují tak akumulaci acetylcholinu v synaptických štěrbinách. To způsobuje nervosvalovou paralýzu  v celém těle, což vede k smrti udušením protože paralyzovány jsou i dýchací svaly. A problém je, že novičok má 5-8x více smrtící účinky, než výše jmenované bojové chemické látky. Dalším problémem je to, že proti novičoku nejsou účinné běžné plynové masky, či ochranné obleky.

 

O tomto plynu toho není moc známo. Některé informace říkají, že jde o směs dvou netoxických látek, které se stávají smrtícími až po smíchání. Dále se ví jen to, že novičok může být ve formě velmi jemného prášku, plynu a nebo páry. Cesta průniku plynu do organismu je vdechnutí, kontaktem s kůží a sliznicemi. Jeho účinek se dostaví v čase od 30 sekund do dvou minut. Dostaví se křeče, slinění, zúžené zornice a zakalené oči. Následuje selhávání dechu, bezvědomí, kóma a smrt. Člověk se prostě udusí. 

 

První pomoc a postup při záchraně života postiženého je problematický. Před jakoukoliv zdravotnickou intervencí, musí proběhnout důkladná dekontaminace postiženého i okolí. Ta by měla být prováděna za pomocí ochranného oděvu. Postiženého je potřeba svléknout a důkladně umýt vodou a mýdlem. Musíte zkontrolovat, jestli na sobě nemá kontaktní čočky a oči musíte vypláchnout. Je potřeba vzít na vědomí, že jde o plyn těžší, než vzduch, proto se drží v níže položených místech. O tom, za jak dlouho vymizí však relevantní informace nejsou.

 

Co nejdříve je nutné podat kyslík a zahájit mechanickou podporu dýchání. Specifická léčba pak zahrnuje podání antidota, jako je atropin, pralidoxim, diazepam či lze (pokud je k dispozici) možno použít tzv. "combi-pen". 

 

Úspěšnost léčby otravy tímto plynem lze sledovat opakovanými odběry krve, kdy sledujeme hladinu enzymu acetylcholinesterázy. Pokud klesá, je léčba účinná.

 

Ani pak však není vyhráno. Novičok, tak jako i jiné bojové chemické látky, má trvalé následky a mohou se vyskytovat i genetická poškození.  

 

Jak to s trojicí postižených v popisovaném příběhu dopadne, to zatím nevíme. V době psaní článku stále bojují o život.

Zdroj:

https://www.sciencedirect.com/topics/neuroscience/novichok-agent

Umělou inteligencí proti náhlým úmrtím v nemocnici

Foto: U.S. NAVY

Společnost DeepMind, která se zabývá vývojem umělé inteligence, pracuje ve spolupráci s americkým Ministerstvem pro záležitosti válečných veteránů, na vývoji počítačového programu, který dokáže předpovědět pravděpodobný vznik a rozvoj nebezpečných komplikací zdravotního stavu ještě dříve, než k nim dojde.
 

Asi kolem 11% ze všech nemocničních úmrtí je způsobeno tím, že si nikdo včas nevšimnul prvních varovných známek, které předcházeli závažnému zhoršení zdravotního stavu pacienta. A tak společnost DeepMind, ve spolupráci s americkým Ministerstvem pro válečné veterány zahájilo vývoj speciálního software na bázi umělé inteligence, který bude v reálném čase veškerá data, přicházející od pacienta analyzovat a na jejich základě pak hledat možné známky zhoršování zdr. stavu. Software funguje na bázi expertního systému, který má v databázi na 700 000 anonymních záznamů různých fyziologických funkcí. Expertní systémy fungují v podstatě tak, že na základě nashromážděných dat, je systém schopen s určitou pravděpodobností předpovědět možný rozvoj komplikací.

Je například známý ten fakt, že pacienti po rutinních zákrocích, jako je třeba totální endoprotéza, jsou ve zvýšené míře ohroženi komplikacemi, jako je selhání ledvin, ke kterému dochází zdánlivě bez zjevných varovných příznaků. A právě v takovýchto případech by bylo využití systému prospěšné. Společnost DeepMind pracuje na tom, aby umělá inteligence varovala před selháním ledvin ještě dříve, než by k němu vůbec došlo.

Ještě si ale neodpustím to staré známé rčení, že sledujeme a léčíme pacienta... nikoliv jen přístroje :-) 

https://www.technologyreview.com/the-download/610374/deepminds-new-project-aims-to-prevent-hospital-deaths/?utm_source=facebook.com&utm_medium=social&utm_content=2018-02-26&utm_campaign=Technology+Review