I přes moderní systémy včasného varování a snížení nemocniční úmrtnosti zůstává otázka: Cítí se sestry a další zdravotnický personál schopné rozpoznat, když se pacientův stav zhoršuje? Nedávná studie nabízí odpovědi, které nejen šokují, ale také ukazují cestu ke zlepšení.
Co nám ukázala věda o připravenosti zdravotníků?
Studie provedená v australské nemocnici odhalila, jak se zdravotníci cítí při rozpoznávání zhoršení stavu pacientů. Hlavní část otázek směřovala na jejich sebevědomí, znalosti a zkušenosti.
Výsledky odhalily tři hlavní oblasti:
- Pocit připravenosti – zdravotníci se spoléhají na zkušenosti, intuici a systémy včasného varování.
- Potřeba podpory – vzdělávání, debriefing a kolegiální podpora jsou klíčové.
- Pocit nepřipravenosti – nedostatečná praxe během studia, nedostatek času a vysoké pracovní zatížení přispívají k pocitu nejistoty.
Proč je zkušenost nenahraditelná?
Jedním z nejdůležitějších faktorů připravenosti/schopnosti rozpoznat zhoršení stavu je praxe. Sestry s delšími zkušenostmi popisovaly, že jejich schopnost rozpoznat varovné příznaky je lepší nejen díky znalostem, ale hlavně díky opakovanému setkání s podobnými situacemi.
„Je to o tom, že získáte jistotu. Viděla jsem mnoho pacientů v různých stavech a dokážu rozpoznat jemné změny,“ popisuje jedna ze zdravotnic.
Ale co ti, kteří zkušenosti ještě nemají? Zde přicházejí na řadu mentoring a podpůrné systémy.
Význam kolegiální podpory
V nemocnicích, kde zdravotníci pociťovali dobrou spolupráci a podporu, byla jejich jistota při rozpoznání zhoršení stavu větší. Mentorští programy, kde zkušenější sestry vedou mladší kolegyně, se ukazují jako efektivní způsob, jak překonat nedostatky v praxi.
„Mentoring nám dává prostor otevřeně mluvit o našich slabinách a získat cenné rady od seniorních kolegů,“ uvádí jedna ze sester.
Podpora by ale neměla končit u kmenových zaměstnanců. Agenturní a dočasný personál se často cítí vyloučen z vzdělávacích aktivit, což může negativně ovlivnit jejich schopnost reagovat na krizové situace.
Jak vzdělávání může změnit situaci?
Jednou z klíčových oblastí ke zlepšení je kvalitní a přístupné vzdělávání.
Multimodální vzdělávací programy, zahrnující praktické simulace, online kurzy a skupinové debriefingy, pomáhají zdravotníkům lépe zvládat krizové situace. Zároveň by měly nemocnice zvážit častější obnovování dovedností, jako je poskytování základní životní podpory.
Závěr: Co si můžeme od nést?
Tato studie ukazuje, že připravenost zdravotníků není jen o systémech a algoritmech, ale hlavně o lidech. Podpora zkušenějších kolegů, kvalitní vzdělávání a prostředí, kde se zdravotníci cítí bezpečně sdílet své obavy, jsou klíčové pro zlepšení péče.
Je na čas, aby se nemocnice zamyslely nad způsoby, jak vytvořit nejen efektivnější systémy, ale také odolnější zdravotnický personál. Váš hlas, ať už jste sestra, asistent nebo porodní asistentka, je klíčový k tomu, abychom mohli poskytovat lepší péči. Tak ho prosím neztrácejte.
Použitá literatura:
- Mikhail, J., & King, L. (2025). Ward-based staff perspectives on their preparedness to recognize patient deterioration: An interpretive description study. The Journal of Nursing Research, 00(00), 00–00. https://doi.org/10.1097/jnr.0000000000000658
- Adriaenssens, J., De Gucht, V., & Maes, S. (2012). The impact of traumatic events on emergency room nurses: Findings from a questionnaire survey. International Journal of Nursing Studies, 49, 1411–1422. https://doi.org/10.1016/j.ijnurstu.2012.07.003
- Burridge, S., Shanmugalingam, T., Nawrozzadeh, F., Leedham-Green, K., & Sharif, A. (2020). A qualitative analysis of junior doctors' journeys to preparedness in acute care. BMC Medical Education, 20(1), Article No. 12. https://doi.org/10.1186/s12909-020-1929-8