Péče a léčba: dvě domény, jeden cíl

Výsledky moderních studií ukazují, že když sestry a lékaři vystupují jako rovnocenní partneři, mění to tvář nemocnic: klesá úmrtnost, snižuje se počet chyb a zdravotníci pociťují menší vyhoření. Přehled vědeckých důkazů z posledních let odhaluje, proč partnerský model stojí za to podporovat a jaké konkrétní přínosy přináší pacientům, personálu i celému systému.

Co na to data...

Přehledy výzkumů z posledních let říkají zhruba toto: když se péče opře o silné ošetřovatelství, jasné kompetence a sdílené rozhodování, klesá úmrtnost a ubývá chyb. "Magnetové nemocnice", tedy místa, která systematicky posilují roli sester, vykazují stabilně nižší riziko úmrtí i méně „failure-to-rescue“. Ten rozdíl není jen o počtech lidí ve službě, ale i o prostředí a autonomii, kterou sestry skutečně používají. 

A nejde jen o „kulturu“. Když se tým potkává u pacienta ve strukturovaných interdisciplinárních vizitách, mizí slepá místa v komunikaci a klesá počet nežádoucích událostí. Zkrátka: méně prostoru pro omyl, víc prostoru pro pacienta. 

Magnet Hospital je zdravotnické zařízení, které získalo nejvyšší možné ocenění od organizace American Nurses Credentialing Center (ANCC), a to v rámci programu ANCC Magnet Recognition Program. Toto označení je považováno za „zlatý standard“ v ošetřovatelství a značí vynikající péči o pacienty, inovace v ošetřovatelské praxi a vysokou úroveň profesní spokojenosti sester. Certifikace zahrnuje pět klíčových složek: strukturální posílení, transformativní vedení, příkladnou profesní praxi, znalosti, inovace a zlepšení a empirické výsledky. 

Jak vypadá partnerství v reálu...

Partnerství není nic ezoterického. Je to několik velmi konkrétních návyků:

U lůžka: sestra zachytí časné varovné signály (bolest, dech, delirium), doktor je hned vidí a společně upravíte plán. Žádné „papírky bokem“, ale sdílený zápis a dohoda, kdo co hlídá do další vizity. Když tohle běží, komplikace nepřekvapují. 

U léků: lékař určí molekulu a bezpečné rozmezí, sestra zvolí cestu a načasování a hlídá nežádoucí účinky s předem danými triggery k eskalaci. Není to „poslouchání rozkazu“, je to společné řízení rizika.

Při propouštění: pacient dostane jedno srozumitelné poselství, jak pečovat sám o sebe, co hlídat a kdy volat zpátky. Méně zmatku pro pacienta, méně telefonátů pro nás.

Proč to prospívá i nám (nejen pacientům)...

Když prostředí bere práci sester vážně, padá vyhoření a lidé mají menší chuť z profese utéct. Naopak: nedostatek personálu, chaos v rolích a slabá spolupráce patří mezi hlavní důvody, proč kolegové balí kufry. To dnes vidíme napříč obory i státy. 

Co nám nejčastěji hází klacky pod nohy...

Staré hierarchie, málo jasně popsané role a výuka, která nás učí odděleně. Výsledek? Informace propadají „mezi židlemi“. Náprava není o velkých rozpočtech, spíš o disciplíně v komunikaci a o tom, že nastavíme pár jednoduchých pravidel a držíme se jich. Přehledové práce to opakují roky: když se týmy vidí, slyší a sdílejí rozhodování, zlepšuje se bezpečí i zážitek z péče. 

Jak začít zítra (malé kroky, velký efekt)...

Začněte pětiminutovou poradou na začátku směny a jedním společně vytvořeným postupem — třeba pro sepsi nebo pro rizikového pacienta po operaci. Vizity držte strukturované (kdo říká co a v jakém pořadí), eskalace vždy přes SBAR a na oddělení si vyrobte jednoduchou mapu rolí: co sestra dělá samostatně, co sdílí s lékařem a kdy má povinnost volat. Tohle není byrokracie, ale nárazník proti chybám. A pokud chcete jít dál, rozjeďte shared governance komise a pracovní skupiny, kde sestry spolu-utvářejí klinické postupy. Drží to lidi v týmu a je to jeden z pilířů Magnetových nemocnic. 

SBAR je zkratka pro Situation, Background, Assessment, Recommendation (Situace, Anamnéza, Rozvaha, Doporučení) a jedná se o strukturovaný komunikační nástroj používaný zejména ve zdravotnictví k efektivnímu předávání kritických informací o pacientech. Metoda pochází z vojenského prostředí a slouží k zajištění jasné, stručné a přesné komunikace, která minimalizuje riziko nedorozumění a chyb, a to jak při předávání péče, tak při řešení naléhavých situací. 

Závěrem...

Rovnocenné partnerství není „měkký“ ideál. Je to tvrdá bezpečnostní strategie, která snižuje úmrtnost, chyby i vyhoření. A přitom začíná úplně obyčejně: pár minut společného času, jednotná řeč u lůžka, jasné role a respekt k práci toho druhého. Když tohle držíme den po dni, nemocnice jsou bezpečnější pro pacienty — a udržitelnější pro nás, kdo v nich pracujeme. 

📌 Projekt MEN IN NURSING CZ
📍 Lidské zdroje, kvalita a bezpečí ve zdravotnictví
📍 Tvorba odborného obsahu a podpora HR aktivit
📍 Výzkum a vzdělávání v oblasti týmové odolnosti a firemní kultury
🌐 http://meninnursingcz.blogspot.com
📩 Spolupráce: human.exploration@gmail.com

Zdroje informací:

• Aiken, L. H., Clarke, S. P., Sloane, D. M., Sochalski, J., & Silber, J. H. (2002). Hospital nurse staffing and patient mortality, nurse burnout, and job dissatisfaction. JAMA, 288(16), 1987–1993. https://doi.org/10.1001/jama.288.16.1987  
• McHugh, M. D., Kelly, L. A., Smith, H. L., Wu, E. S., Vanak, J. M., & Aiken, L. H. (2013). Lower mortality in Magnet hospitals. Medical Care, 51(5), 382–388. https://doi.org/10.1097/MLR.0b013e3182726cc5  
• O’Leary, K. J., Buck, R., Fligiel, H. M., Haviley, C., Slade, M. E., Landler, M. P., … Wayne, D. B. (2011). Structured interdisciplinary rounds in a medical teaching unit: Improving patient safety. Archives of Internal Medicine, 171(7), 678–684. https://doi.org/10.1001/archinternmed.2011.128  
• O’Leary, K. J., Wayne, D. B., Haviley, C., Slade, M. E., Lee, J., & Williams, M. V. (2010). Improving teamwork: Impact of structured interdisciplinary rounds on a medical teaching unit. Journal of General Internal Medicine, 25(8), 826–832. https://doi.org/10.1007/s11606-010-1345-6  
• Heip, T., Van Hecke, A., Malfait, S., Van Biesen, W., & Eeckloo, K. (2022). The effects of interdisciplinary bedside rounds on patient centeredness, quality of care, and team collaboration: A systematic review. Journal of Patient Safety, 18(1), e40–e44. https://doi.org/10.1097/PTS.0000000000000695  
• Pannick, S., Davis, R., Ashrafian, H., Byrne, B. E., Beveridge, I., Athanasiou, T., Wachter, R. M., & Sevdalis, N. (2015). Effects of interdisciplinary team care interventions on general medical wards: A systematic review. JAMA Internal Medicine, 175(8), 1288–1298. https://doi.org/10.1001/jamainternmed.2015.2421  
• Rawlinson, C., Carron, T., Cohidon, C., Arditi, C., Hong, Q. N., & Peytremann-Bridevaux, I. (2021). An overview of reviews on interprofessional collaboration in primary care: Barriers and facilitators. International Journal of Integrated Care, 21(2), 32. https://doi.org/10.5334/ijic.5588  
• Muir, K. J., Sliwinski, K., Pogue, C. A., Golinelli, D., Petto, A., Lasater, K. B., & McHugh, M. D. (2024). Top factors in nurses ending health care employment between 2018 and 2021. JAMA Network Open, 7(4), e241045. https://doi.org/10.1001/jamanetworkopen.2024.1045  

Víte, že: Sestry nejsou jen „výkonné ruce“, ale nejdůležitější bezpečnostní brzda v nemocnicích?

 

Víte, že…

Sestry nejsou jen „výkonné ruce“, ale nejdůležitější bezpečnostní brzda v nemocnicích?

Výzkumy ukazují:

na jednotkách intenzivní péče zachytí až 70 % předpisových chyb,

v jedné prospektivní studii sestry odhalily dokonce 93 % chyb v preskripci, než se dostaly k pacientovi,

a při tzv. dvojité kontrole léků se šance chybu odhalit ztrojnásobí (33 % vs. 9 % při jednoduché kontrole).

Sestry tak denně stojí mezi pacientem a možnou chybou – a často to dělají neviditelně.

Zdroje:

Moyen, E., Camiré, E., & Stelfox, H. T. (2008). Medication errors in critical care. Critical Care, 12(2), 208. https://doi.org/10.1186/cc6813

Cho, I., Lee, J. H., Choi, J., & Bates, D. W. (2014). Understanding the nature of medication errors in an ICU with a computerized physician order entry system. PLoS ONE, 9(12), e114243. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0114243

Koyama, A. K., Maddox, C. S., Li, L., & Bucknall, T. (2020). Effectiveness of double checking to reduce medication administration errors: A meta-analysis. BMJ Quality & Safety, 29(7), 595–603. https://doi.org/10.1136/bmjqs-2019-010822

Kdo se o nás postará? Stárnutí sester ohrožuje celý systém. Co říkají data – a co s tím?

Zdravotnický systém v České republice stojí před zásadní výzvou: stárnoucí generace sester a dalších nelékařských zdravotnických pracovníků odchází do důchodu rychleji, než přicházejí noví absolventi. Data z posledních let ukazují alarmující trend, který se promítá do každodenní péče o pacienty i do dlouhodobé stability systému. V tomto článku se podíváme na skutečná čísla, klíčové predikce a konkrétní návrhy řešení, které už teď formují budoucnost českého zdravotnictví.

Demografická bomba tiká. A hlasitě...

V roce 2023 byl průměrný věk všeobecné sestry v České republice 48,2 let, u dětské sestry dokonce 53,1 let. Každá pátá všeobecná sestra a více než čtvrtina dětských sester byla starší 60 let. A to nejde o malou profesní skupinu – v systému pracuje přibližně 80 tisíc všeobecných sester. Věková struktura je přitom jednoznačně vychýlená směrem ke starším ročníkům. Nejčastěji jsou dnes sestry ve věkové skupině 45–49 let.

Regionální rozdíly pak situaci dále komplikují. Zatímco v Praze a Královéhradeckém kraji připadá na 1 000 obyvatel více než 9 úvazků všeobecných a dětských sester a porodních asistentek, ve Středočeském kraji je to jen 5,32. Praha přitom slouží i jako centrum péče pro obyvatele jiných krajů, což statistiky ještě zkresluje.

Co říkají predikce: kolik sester budeme potřebovat?

Základní scénář predikce ukazuje, že už dnes 2025 v systému chybí o 2 500 všeobecných sester více než v roce 2020. V roce 2030 může být deficit přes 5 000 úvazků – a to za předpokladu, že poptávka zůstane stabilní. Realisticky ale očekáváme spíše její nárůst, především kvůli stárnoucí populaci pacientů.

Abychom zachovali současný stav, potřebujeme ročně alespoň 3 000 absolventů oboru všeobecná sestra. Pro pokrytí rostoucí poptávky je však nezbytné dostat se na 3 450 absolventů ročně. Při současné míře úspěšnosti studia (cca 66 %) to znamená potřebu 5 200 nově zapsaných studentů ročně. Aktuálně jich ale nastupuje jen polovina.

Nedostatek lidí už teď omezuje péči...

Z nejnovější studie „Zajištění personálních kapacit“ (NZIP, 2025) vyplývá, že kombinace stárnutí a nízké produkce nových absolventů může do deseti let vyústit v roční ztrátu až 2 500 úvazků všeobecných a dětských sester. Navíc poroste potřeba specializovaných ošetřovatelských služeb, které vyžadují další 1 500 až 3 000 úvazků ročně. Reálně tak hrozí, že stávající kapacita škol – jak vyšších odborných, tak vysokých – nebude stačit ani na nahrazení těch, kdo odejdou do důchodu.

Dlouhodobé podfinancování vzdělávání a pomalá reakce systému na změny poptávky způsobily, že největší riziko nedostatku nelékařských zdravotnických pracovníků dnes hrozí právě u všeobecných a dětských sester a porodních asistentek. Ale nejsou samy.

Kdo další chybí? Podívejme se na ostatní profese NLZP...

Radiologičtí asistenti: Ohrožená kapacita ve výši 21 % do deseti let. Chybí více než 1 500 úvazků, potřebujeme minimálně 1 730 absolventů vysokých škol.

Zdravotničtí záchranáři: Ukončení výuky na VOŠ v roce 2019 vytvořilo výpadek 700 absolventů. Celková potřeba převyšuje 3 500 VŠ absolventů. Klíčový obor pro urgentní medicínu.

Nutriční terapeuti: Zásadní nedostatek v následné a dlouhodobé péči i v sociálně-zdravotních službách. Aktuálně chybí více než 1 200 úvazků, očekává se potřeba 1 250 absolventů během 12 let.

Co už se dělá – a bude to stačit?

Na základě požadavku Ministerstva zdravotnictví byl spuštěn program podpory vzdělávání nelékařských zdravotnických povolání. Zapojilo se 6 lékařských fakult a 11 dalších vysokých škol, zároveň významně přispívají kraji zřizované vyšší odborné školy. V případě profese všeobecná sestra je cílem navýšení produkce o 40 %, celkem tedy asi o 30 000 nových absolventů během 10–12 let.

Program počítá s kombinací posílení kapacit vysokých škol i vyšších odborných škol a odhaduje, že během 12 let by mohlo být vychováno alespoň:

• 11 000 všeobecných sester,

• 2 500 porodních asistentek,

• 1 500 dětských sester (vše z VŠ),

• a dalších 14 000 absolventů z VOŠ.

Realita je ale tvrdší: ani to nebude stačit. Počet nových studentů musí výrazně růst – a s ním i kvalita výuky, motivace pedagogů a dostupnost praxí.

Závěr: Změna je možná. Ale ne bez odvahy...

Krize v nelékařských zdravotnických profesích se netýká jen čísel a statistik – dotýká se kvality péče o každého z nás. Bez dostatečného počtu sester zavíráme lůžka, oddalujeme operace, ohrožujeme bezpečí pacientů i samotných zdravotníků.

České zdravotnictví potřebuje strategickou investici do vzdělávání, lepší koordinaci mezi státem, kraji a školami, ale i celospolečenskou debatu o tom, co znamená práce zdravotní sestry a proč si zaslouží úctu, důstojnost a podporu.

Chcete-li, aby vaše zařízení mělo i za deset let dostatek motivovaných profesionálů, začněte jednat už dnes – zapojte se do spolupráce s projektem MEN IN NURSING CZ a pojďme společně budovat pracovní prostředí, ve kterém se daří lidem i kvalitní péči.

📌 Projekt MEN IN NURSING CZ
📍 Lidské zdroje, kvalita a bezpečí ve zdravotnictví
📍 Tvorba odborného obsahu a podpora HR aktivit
📍 Výzkum a vzdělávání v oblasti týmové odolnosti a firemní kultury
🌐 http://meninnursingcz.blogspot.com
📩 Spolupráce: human.exploration@gmail.com

Použité zdroje:

Ministerstvo zdravotnictví České republiky. (2024). Data o věkové struktuře zdravotnických pracovníků v roce 2023. Praha: MZ ČR.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2024). Produkce absolventů zdravotnických oborů (VOŠ a VŠ): Výsledky za poslední 3 roky. Praha: MŠMT.

Národní zdravotnický informační portál. (2025). Zajištění personálních kapacit nelékařských zdravotnických povolání: Analytická zpráva a predikce na 12 let. Praha: NZIP.

Ústav zdravotnických informací a statistiky. (2020). Statistická ročenka zdravotnictví ČR 2020. Praha: ÚZIS ČR.

Ústav zdravotnických informací a statistiky. (2023). Zdravotnická ročenka České republiky 2023: Vybrané ukazatele a regionální rozdíly. Praha: ÚZIS ČR.

Vysoká škola ekonomická v Praze. (2021). Demografická analýza pracovníků ve zdravotnictví: Věková struktura, predikce a návrhy řešení. Praha: VŠE.