Co vlastně znamená „prestiž povolání“...
Žebříčky typu CVVM neměří mzdy, pracovní podmínky ani spokojenost v práci. Zjišťují, jak si lidé jednotlivých profesí „váží“. Ptají se na vnímání významu, společenské role a morální hodnoty práce.
Prestiž je zde chápána jako symbolický status:
Kdo dělá něco důležitého, potřebného, obětavého, kdo stojí blízko lidského utrpení, zodpovědnosti a smyslu.
Z tohoto pohledu jsou sestry v očích veřejnosti:
- nositelkami péče a lidskosti,
- profesionálkami, které drží nemocné při životě,
- průvodkyněmi v mezních situacích – bolesti, strachu, smrti, naděje.
To je hluboký kulturní obraz, zakořeněný mnohem hlouběji než jakákoli mediální kampaň. Proto jsou sestry v žebříčcích prestiže tak vysoko.
Dvě tváře prestiže: symbolická a strukturální...
Problém je v tom, že existují dva zcela odlišné druhy prestiže.
Symbolická (morální) prestiž
Je to obdiv, úcta, vděk, společenský respekt.
„Bez sester by se systém zhroutil.“
„Dělají nejtěžší práci.“
„Mají obrovské srdce.“
Strukturální (institucionální) prestiž
Ta se projevuje v moci, autonomii, vlivu, ochraně a zdrojích.
Kdo rozhoduje?
Kdo má slovo při tvorbě pravidel?
Kdo nese odpovědnost a má zároveň pravomoci?
A tady se nůžky dramaticky rozevírají.
Sestry mají vysokou symbolickou prestiž, ale nízkou strukturální pozici:
- omezenou autonomii,
- slabý vliv na rozhodování,
- malou kontrolu nad pracovním prostředím,
- vysokou zátěž bez adekvátní podpory.
Jsou obdivované – ale ne dostatečně slyšené.
Proč se cítí nedoceněné, když jsou „tak vážené“...
Protože uznání bez moci je křehké.
Je to podobné jako říkat: „Jste nepostradatelní,“ a současně vás nechat bez prostoru spolurozhodovat, bez bezpečných podmínek a bez reálného vlivu.
Psychologicky to vytváří silnou disonanci:
Společnost říká: „Jste hrdinové.“
Systém říká: „Držte se protokolu a mlčte.“
Historicky je v tom i stopa genderu a profesní subordinace:
ošetřovatelství jako „pomáhající“, pečující, služebná profese,
vysoký morální ideál, ale nízký status moci.
Prestiž jako kulturní mýtus a každodenní realita...
Ve veřejném prostoru jsou sestry symbolem etiky, oběti a lidskosti.
V organizační realitě jsou často v pozici vykonavatelů cizích rozhodnutí.
Proto mohou být současně:
- vysoce respektované v očích společnosti,
- a zároveň frustrované z nedostatku uznání ve vlastním pracovním světě.
Nejde o rozpor v datech.
Jde o rozpor mezi kulturním obrazem a institucionální strukturou.
Skutečná prestiž začíná u autonomie...
Žebříčky prestiže nelžou. Ukazují, že společnost si sester váží.
Ale ukazují jen jednu vrstvu reality – tu symbolickou.
Skutečná profesionální prestiž se však pozná podle toho, zda má profese:
- hlas v rozhodování,
- respekt k odbornosti,
- prostor pro autonomii,
- ochranu před přetížením,
- a možnost spoluutvářet systém, ve kterém pracuje.
Dokud zůstane prestiž sester jen morálním ideálem a nepromění se v institucionální sílu, budou žebříčky plné obdivu – a oddělení plná vyčerpání.
Teprve ve chvíli, kdy se symbolick
á úcta promění ve skutečný vliv, se prestiž přestane psát do dotazníků a začne se žít v každodenní praxi.
Výhled do budoucna: kam se bude prestiž sester posouvat…
Demografické stárnutí a nárůst chronických onemocnění povedou k tomu, že role sester bude pro fungování zdravotnictví ještě klíčovější než dnes. Zároveň poroste tlak na rozšíření jejich kompetencí, větší autonomii a zapojení do klinického rozhodování – bez toho systém personálně neustojí vlastní zátěž.
Budoucí prestiž této profese se proto pravděpodobně rozdělí na dvě roviny. Symbolická úcta a morální obdiv zůstanou, ale skutečný význam bude stále více záviset na tom, zda se promění i strukturální postavení sester: jejich vliv na rozhodování, míra odborné samostatnosti a uznání jejich expertní role. Jinými slovy, buď se prestiž přetaví v reálnou profesní autoritu, nebo zůstane jen společenským ideálem, který se s každodenní zkušeností sester bude dál bolestně rozcházet.
