Kdo se o nás postará? Stárnutí sester ohrožuje celý systém. Co říkají data – a co s tím?

Zdravotnický systém v České republice stojí před zásadní výzvou: stárnoucí generace sester a dalších nelékařských zdravotnických pracovníků odchází do důchodu rychleji, než přicházejí noví absolventi. Data z posledních let ukazují alarmující trend, který se promítá do každodenní péče o pacienty i do dlouhodobé stability systému. V tomto článku se podíváme na skutečná čísla, klíčové predikce a konkrétní návrhy řešení, které už teď formují budoucnost českého zdravotnictví.

Demografická bomba tiká. A hlasitě...

V roce 2023 byl průměrný věk všeobecné sestry v České republice 48,2 let, u dětské sestry dokonce 53,1 let. Každá pátá všeobecná sestra a více než čtvrtina dětských sester byla starší 60 let. A to nejde o malou profesní skupinu – v systému pracuje přibližně 80 tisíc všeobecných sester. Věková struktura je přitom jednoznačně vychýlená směrem ke starším ročníkům. Nejčastěji jsou dnes sestry ve věkové skupině 45–49 let.

Regionální rozdíly pak situaci dále komplikují. Zatímco v Praze a Královéhradeckém kraji připadá na 1 000 obyvatel více než 9 úvazků všeobecných a dětských sester a porodních asistentek, ve Středočeském kraji je to jen 5,32. Praha přitom slouží i jako centrum péče pro obyvatele jiných krajů, což statistiky ještě zkresluje.

Co říkají predikce: kolik sester budeme potřebovat?

Základní scénář predikce ukazuje, že už dnes 2025 v systému chybí o 2 500 všeobecných sester více než v roce 2020. V roce 2030 může být deficit přes 5 000 úvazků – a to za předpokladu, že poptávka zůstane stabilní. Realisticky ale očekáváme spíše její nárůst, především kvůli stárnoucí populaci pacientů.

Abychom zachovali současný stav, potřebujeme ročně alespoň 3 000 absolventů oboru všeobecná sestra. Pro pokrytí rostoucí poptávky je však nezbytné dostat se na 3 450 absolventů ročně. Při současné míře úspěšnosti studia (cca 66 %) to znamená potřebu 5 200 nově zapsaných studentů ročně. Aktuálně jich ale nastupuje jen polovina.

Nedostatek lidí už teď omezuje péči...

Z nejnovější studie „Zajištění personálních kapacit“ (NZIP, 2025) vyplývá, že kombinace stárnutí a nízké produkce nových absolventů může do deseti let vyústit v roční ztrátu až 2 500 úvazků všeobecných a dětských sester. Navíc poroste potřeba specializovaných ošetřovatelských služeb, které vyžadují další 1 500 až 3 000 úvazků ročně. Reálně tak hrozí, že stávající kapacita škol – jak vyšších odborných, tak vysokých – nebude stačit ani na nahrazení těch, kdo odejdou do důchodu.

Dlouhodobé podfinancování vzdělávání a pomalá reakce systému na změny poptávky způsobily, že největší riziko nedostatku nelékařských zdravotnických pracovníků dnes hrozí právě u všeobecných a dětských sester a porodních asistentek. Ale nejsou samy.

Kdo další chybí? Podívejme se na ostatní profese NLZP...

Radiologičtí asistenti: Ohrožená kapacita ve výši 21 % do deseti let. Chybí více než 1 500 úvazků, potřebujeme minimálně 1 730 absolventů vysokých škol.

Zdravotničtí záchranáři: Ukončení výuky na VOŠ v roce 2019 vytvořilo výpadek 700 absolventů. Celková potřeba převyšuje 3 500 VŠ absolventů. Klíčový obor pro urgentní medicínu.

Nutriční terapeuti: Zásadní nedostatek v následné a dlouhodobé péči i v sociálně-zdravotních službách. Aktuálně chybí více než 1 200 úvazků, očekává se potřeba 1 250 absolventů během 12 let.

Co už se dělá – a bude to stačit?

Na základě požadavku Ministerstva zdravotnictví byl spuštěn program podpory vzdělávání nelékařských zdravotnických povolání. Zapojilo se 6 lékařských fakult a 11 dalších vysokých škol, zároveň významně přispívají kraji zřizované vyšší odborné školy. V případě profese všeobecná sestra je cílem navýšení produkce o 40 %, celkem tedy asi o 30 000 nových absolventů během 10–12 let.

Program počítá s kombinací posílení kapacit vysokých škol i vyšších odborných škol a odhaduje, že během 12 let by mohlo být vychováno alespoň:

• 11 000 všeobecných sester,

• 2 500 porodních asistentek,

• 1 500 dětských sester (vše z VŠ),

• a dalších 14 000 absolventů z VOŠ.

Realita je ale tvrdší: ani to nebude stačit. Počet nových studentů musí výrazně růst – a s ním i kvalita výuky, motivace pedagogů a dostupnost praxí.

Závěr: Změna je možná. Ale ne bez odvahy...

Krize v nelékařských zdravotnických profesích se netýká jen čísel a statistik – dotýká se kvality péče o každého z nás. Bez dostatečného počtu sester zavíráme lůžka, oddalujeme operace, ohrožujeme bezpečí pacientů i samotných zdravotníků.

České zdravotnictví potřebuje strategickou investici do vzdělávání, lepší koordinaci mezi státem, kraji a školami, ale i celospolečenskou debatu o tom, co znamená práce zdravotní sestry a proč si zaslouží úctu, důstojnost a podporu.

Chcete-li, aby vaše zařízení mělo i za deset let dostatek motivovaných profesionálů, začněte jednat už dnes – zapojte se do spolupráce s projektem MEN IN NURSING CZ a pojďme společně budovat pracovní prostředí, ve kterém se daří lidem i kvalitní péči.

📌 Projekt MEN IN NURSING CZ
📍 Lidské zdroje, kvalita a bezpečí ve zdravotnictví
📍 Tvorba odborného obsahu a podpora HR aktivit
📍 Výzkum a vzdělávání v oblasti týmové odolnosti a firemní kultury
🌐 http://meninnursingcz.blogspot.com
📩 Spolupráce: human.exploration@gmail.com

Použité zdroje:

Ministerstvo zdravotnictví České republiky. (2024). Data o věkové struktuře zdravotnických pracovníků v roce 2023. Praha: MZ ČR.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2024). Produkce absolventů zdravotnických oborů (VOŠ a VŠ): Výsledky za poslední 3 roky. Praha: MŠMT.

Národní zdravotnický informační portál. (2025). Zajištění personálních kapacit nelékařských zdravotnických povolání: Analytická zpráva a predikce na 12 let. Praha: NZIP.

Ústav zdravotnických informací a statistiky. (2020). Statistická ročenka zdravotnictví ČR 2020. Praha: ÚZIS ČR.

Ústav zdravotnických informací a statistiky. (2023). Zdravotnická ročenka České republiky 2023: Vybrané ukazatele a regionální rozdíly. Praha: ÚZIS ČR.

Vysoká škola ekonomická v Praze. (2021). Demografická analýza pracovníků ve zdravotnictví: Věková struktura, predikce a návrhy řešení. Praha: VŠE.

Nedostatek personálu, násilí a omezená autonomie: Proč sestry v nemocnicích nesou největší zátěž systému

Ve zdravotnictví se dnes čím dál víc mluví o tom, že sestry čelí neúnosné zátěži. Nejde však jen o „moc práce a málo lidí“. V nemocničním prostředí – a obzvlášť na psychiatrii – často rozhodují lékaři o přijetí pacientů, zatímco právě sestry pak nesou praktické důsledky: fyzickou i psychickou zátěž, násilí, vyhoření. Tento článek přináší přehled aktuálních vědeckých poznatků, které ukazují, že problém není v jednotlivcích, ale v systému. A přináší také návrhy na změnu.

Nedostatek personálu jako příčina ohrožení péče i personálu...

Nedostatek personálu (understaffing) je dnes jedním z nejlépe zdokumentovaných rizik pro kvalitu péče i zdraví sester. Když je na směně málo lidí, roste riziko chyb, stresu i odchodu z profese. Systematické přehledy ukazují, že nízké počty sester na oddělení vedou k tzv. missed care – tedy k opomíjení důležitých aspektů péče z důvodu nedostatku času a sil (Ball et al., 2023).

V oblasti psychiatrie má understaffing zvlášť závažné dopady: méně personálu znamená více konfliktů, častější použití restriktivních opatření a horší výstupy pro pacienty (Hallett et al., 2023). V praxi to znamená více fyzických incidentů, vyšší míru stresu mezi sestrami a nárůst únavy až k vyhoření.

Psychiatrie pod tlakem: Když o přijetí rozhoduje lékař, ale následky nese sestra...

Na psychiatrických odděleních hraje zásadní roli to, kdo rozhoduje o přijetí pacienta. Ve většině případů je to lékař. Sestry přitom nemají možnost do rozhodnutí promluvit, i když právě ony následně nesou důsledky – jsou v kontaktu s pacientem 24/7, čelí jeho náladám, agresi a frustraci.

Studie ukazují, že přijetí více rizikových pacientů současně (např. agresivních) v podmínkách personální poddimenzovanosti výrazně zvyšuje riziko násilí na personálu (Park et al., 2024). A právě sestry jsou nejčastějším cílem: v roce 2023 zažilo násilí 81,6 % z nich (Liu et al., 2024).

Násilí jako každodenní realita: Epidemie bez diagnózy...

Zdravotníci – a zejména sestry – čelí stále častěji fyzickému i psychickému násilí ze strany pacientů i jejich blízkých. Narrativní review z roku 2024 hovoří dokonce o “epidemii násilí” ve zdravotnictví (Johansson et al., 2024). Understaffing a chybějící podpora vedení nemocnic přitom patří k hlavním příčinám tohoto trendu.

Na psychiatrii dochází k násilí častěji a intenzivněji. Důvod? Nejen charakter péče, ale také to, že sestry zůstávají často samy, bez možnosti okamžité podpory. Zde se ukazuje, že bezpečné prostředí nejde vytvořit bez dostatečného počtu personálu a bez toho, aby měly sestry možnost rozhodovat o riziku, kterému budou vystaveny.

Kde je autonomie sester, když jde o bezpečnost?

Autonomie sester – tedy schopnost rozhodovat v rámci své odbornosti – je zásadní pro kvalitní a bezpečnou péči. Přesto bývá v nemocniční praxi často omezena. V rozhodování dominují lékaři, zatímco sestry zůstávají vykonavatelkami rozhodnutí – i těch, která přímo ohrožují jejich bezpečnost (Reid et al., 2024).

Nedostatek autonomie vede k vyššímu stresu, frustraci a pocitu bezmoci, což je v přímém rozporu s principy moderní týmové péče. Studie ukazují, že právě posílení rozhodovací pravomoci sester vede k vyšší kvalitě péče, lepší spolupráci v týmu i nižšímu riziku vyhoření (Karimian et al., 2023).

Dopady na zdraví a odchod z profese...

Psychické následky této zátěže jsou alarmující. Výzkum z posledních let ukazuje souvislost mezi násilím a výskytem deprese, úzkosti a posttraumatické stresové poruchy (Chen et al., 2023). Burnout je stále častější – a s ním i opouštění profese. Ztrácíme zkušené sestry v době, kdy jich máme už tak málo.

Právě proto se odborné organizace (jako ANA, NIOSH nebo AHA) shodují: řešením je kombinace legislativních opatření (např. minimální staffing), školení v deeskalaci, zapojení sester do rozhodování a fungující systémy hlášení násilí (NIOSH, 2023).

Závěr: Kvalita péče začíná u těch, kdo ji poskytují...

Sestry nejsou jen součástí systému – jsou jeho páteří. Pokud budou přehlíženy, přetížené a ohrožené, nebude možné udržet kvalitní, bezpečné a humánní zdravotnictví. Současná vědecká data ukazují, že bez systémových změn – včetně zajištění adekvátního personálního obsazení a zapojení sester do klíčových rozhodnutí – se situace bude dál zhoršovat. A to je riziko, které si nemůžeme dovolit.

Zdroje:

Ball, J. E., Bruyneel, L., Rafferty, A. M., Griffiths, P., Sermeus, W., & Aiken, L. H. (2023). Missed nursing care in Europe: Associations with nurse staffing and nurse-perceived quality of care. BMJ Quality & Safety, 32(2), 111–120. https://doi.org/10.1136/bmjqs-2022-015042

Hallett, N., Dickens, G. L., & Landeweer, E. (2023). The relationship between staffing and the use of restrictive interventions in psychiatric hospitals: A systematic review. International Journal of Mental Health Nursing, 32(1), 15–29. https://doi.org/10.1111/inm.13035

Liu, Y., Wang, J., Chen, J., & Zhang, H. (2024). Prevalence and risk factors of workplace violence against nurses in psychiatric hospitals: A national survey in China. BMC Nursing, 23(1), 22. https://doi.org/10.1186/s12912-024-01124-1

Reid, T., Brown, J., & Norman, I. (2024). Nurse autonomy: Conceptual analysis and implications for policy and practice. Journal of Advanced Nursing, 80(4), 789–802. https://doi.org/10.1111/jan.15598

National Institute for Occupational Safety and Health. (2023). Workplace violence prevention for nurses. U.S. Department of Health and Human Services, Centers for Disease Control and Prevention. https://www.cdc.gov/niosh/topics/violence/

Personální obsazení sester a riziko ztráty soběstačnosti u seniorů v nemocnici

Hospitalizace může být pro starší pacienty začátkem dlouhodobé ztráty soběstačnosti. Nová japonská studie ukazuje, že klíčovým faktorem je dostatečný počet sester na oddělení – a to nejen v dlouhodobém průměru, ale i během jednotlivých směn.

Úvod...

Nemocniční invalidita (hospital-associated disability, HAD) je stav, kdy pacient po ukončení hospitalizace odchází méně soběstačný, než byl při přijetí. Postihuje zejména seniory a její důsledky mají zásadní dopad na kvalitu života, potřebu následné péče i ekonomické náklady zdravotnického systému. Přestože část příčin souvisí s nemocí samotnou, velká část HAD je považována za preventabilní. Výzkumníci v Japonsku proto zkoumali, jak se na riziku HAD podílí dostupnost sester během hospitalizace.

Jak studie probíhala...

Retrospektivní kohortová studie zahrnovala více než 57 tisíc hospitalizací pacientů starších 65 let na interních a chirurgických odděleních devíti nemocnic. Badatelé využili elektronická data o obsazenosti směn a porovnali počet pacientů na jednu sestru vůči obvyklému průměru oddělení.

Klíčové výsledky:

• Funkční zhoršení se objevilo u 26,9 % hospitalizací.

• Riziko HAD stoupalo s každým dalším pacientem připadajícím na sestru o 7 %.

• Nedostatečné obsazení směn nebylo jen dlouhodobým problémem – i krátkodobé odchylky (např. „slabší směna“) měly vliv.

• Zátěž byla patrná ve dne i v noci, přičemž noční směny vykazovaly vyšší poměr pacientů na sestru.

Proč na počtu sester záleží...

Sestry hrají zásadní roli nejen v přímé zdravotní péči, ale i v prevenci komplikací – od včasné mobilizace po dohled nad výživou, hydratací a prevenci pádů. Pokud je na směně méně sester, pacienti jsou vystaveni vyššímu riziku zanedbání těchto základních potřeb, což se následně projeví ztrátou funkční nezávislosti.

Závěr...

Studie potvrzuje, že dostatečné a stabilní obsazení směn sestrami je klíčovým faktorem bezpečné péče o seniory. Hospitalizace nemusí být automatickou vstupenkou do závislosti na cizí pomoci – pokud je o pacienty pečováno v prostředí s adekvátním personálním zajištěním. Investice do ošetřovatelství se tak přímo promítají do kvality života starších lidí a efektivity zdravotní péče.

Zdroj:

Kawagoe, T., et al. (2024). Nurse staffing shortfalls and hospital-associated disability in older adults: A retrospective cohort study in Japan. Age and Ageing. Advance online publication. https://doi.org/10.1093/ageing/afae116