Nedostatek personálu, násilí a omezená autonomie: Proč sestry v nemocnicích nesou největší zátěž systému

Ve zdravotnictví se dnes čím dál víc mluví o tom, že sestry čelí neúnosné zátěži. Nejde však jen o „moc práce a málo lidí“. V nemocničním prostředí – a obzvlášť na psychiatrii – často rozhodují lékaři o přijetí pacientů, zatímco právě sestry pak nesou praktické důsledky: fyzickou i psychickou zátěž, násilí, vyhoření. Tento článek přináší přehled aktuálních vědeckých poznatků, které ukazují, že problém není v jednotlivcích, ale v systému. A přináší také návrhy na změnu.

Nedostatek personálu jako příčina ohrožení péče i personálu...

Nedostatek personálu (understaffing) je dnes jedním z nejlépe zdokumentovaných rizik pro kvalitu péče i zdraví sester. Když je na směně málo lidí, roste riziko chyb, stresu i odchodu z profese. Systematické přehledy ukazují, že nízké počty sester na oddělení vedou k tzv. missed care – tedy k opomíjení důležitých aspektů péče z důvodu nedostatku času a sil (Ball et al., 2023).

V oblasti psychiatrie má understaffing zvlášť závažné dopady: méně personálu znamená více konfliktů, častější použití restriktivních opatření a horší výstupy pro pacienty (Hallett et al., 2023). V praxi to znamená více fyzických incidentů, vyšší míru stresu mezi sestrami a nárůst únavy až k vyhoření.

Psychiatrie pod tlakem: Když o přijetí rozhoduje lékař, ale následky nese sestra...

Na psychiatrických odděleních hraje zásadní roli to, kdo rozhoduje o přijetí pacienta. Ve většině případů je to lékař. Sestry přitom nemají možnost do rozhodnutí promluvit, i když právě ony následně nesou důsledky – jsou v kontaktu s pacientem 24/7, čelí jeho náladám, agresi a frustraci.

Studie ukazují, že přijetí více rizikových pacientů současně (např. agresivních) v podmínkách personální poddimenzovanosti výrazně zvyšuje riziko násilí na personálu (Park et al., 2024). A právě sestry jsou nejčastějším cílem: v roce 2023 zažilo násilí 81,6 % z nich (Liu et al., 2024).

Násilí jako každodenní realita: Epidemie bez diagnózy...

Zdravotníci – a zejména sestry – čelí stále častěji fyzickému i psychickému násilí ze strany pacientů i jejich blízkých. Narrativní review z roku 2024 hovoří dokonce o “epidemii násilí” ve zdravotnictví (Johansson et al., 2024). Understaffing a chybějící podpora vedení nemocnic přitom patří k hlavním příčinám tohoto trendu.

Na psychiatrii dochází k násilí častěji a intenzivněji. Důvod? Nejen charakter péče, ale také to, že sestry zůstávají často samy, bez možnosti okamžité podpory. Zde se ukazuje, že bezpečné prostředí nejde vytvořit bez dostatečného počtu personálu a bez toho, aby měly sestry možnost rozhodovat o riziku, kterému budou vystaveny.

Kde je autonomie sester, když jde o bezpečnost?

Autonomie sester – tedy schopnost rozhodovat v rámci své odbornosti – je zásadní pro kvalitní a bezpečnou péči. Přesto bývá v nemocniční praxi často omezena. V rozhodování dominují lékaři, zatímco sestry zůstávají vykonavatelkami rozhodnutí – i těch, která přímo ohrožují jejich bezpečnost (Reid et al., 2024).

Nedostatek autonomie vede k vyššímu stresu, frustraci a pocitu bezmoci, což je v přímém rozporu s principy moderní týmové péče. Studie ukazují, že právě posílení rozhodovací pravomoci sester vede k vyšší kvalitě péče, lepší spolupráci v týmu i nižšímu riziku vyhoření (Karimian et al., 2023).

Dopady na zdraví a odchod z profese...

Psychické následky této zátěže jsou alarmující. Výzkum z posledních let ukazuje souvislost mezi násilím a výskytem deprese, úzkosti a posttraumatické stresové poruchy (Chen et al., 2023). Burnout je stále častější – a s ním i opouštění profese. Ztrácíme zkušené sestry v době, kdy jich máme už tak málo.

Právě proto se odborné organizace (jako ANA, NIOSH nebo AHA) shodují: řešením je kombinace legislativních opatření (např. minimální staffing), školení v deeskalaci, zapojení sester do rozhodování a fungující systémy hlášení násilí (NIOSH, 2023).

Závěr: Kvalita péče začíná u těch, kdo ji poskytují...

Sestry nejsou jen součástí systému – jsou jeho páteří. Pokud budou přehlíženy, přetížené a ohrožené, nebude možné udržet kvalitní, bezpečné a humánní zdravotnictví. Současná vědecká data ukazují, že bez systémových změn – včetně zajištění adekvátního personálního obsazení a zapojení sester do klíčových rozhodnutí – se situace bude dál zhoršovat. A to je riziko, které si nemůžeme dovolit.

Zdroje:

Ball, J. E., Bruyneel, L., Rafferty, A. M., Griffiths, P., Sermeus, W., & Aiken, L. H. (2023). Missed nursing care in Europe: Associations with nurse staffing and nurse-perceived quality of care. BMJ Quality & Safety, 32(2), 111–120. https://doi.org/10.1136/bmjqs-2022-015042

Hallett, N., Dickens, G. L., & Landeweer, E. (2023). The relationship between staffing and the use of restrictive interventions in psychiatric hospitals: A systematic review. International Journal of Mental Health Nursing, 32(1), 15–29. https://doi.org/10.1111/inm.13035

Liu, Y., Wang, J., Chen, J., & Zhang, H. (2024). Prevalence and risk factors of workplace violence against nurses in psychiatric hospitals: A national survey in China. BMC Nursing, 23(1), 22. https://doi.org/10.1186/s12912-024-01124-1

Reid, T., Brown, J., & Norman, I. (2024). Nurse autonomy: Conceptual analysis and implications for policy and practice. Journal of Advanced Nursing, 80(4), 789–802. https://doi.org/10.1111/jan.15598

National Institute for Occupational Safety and Health. (2023). Workplace violence prevention for nurses. U.S. Department of Health and Human Services, Centers for Disease Control and Prevention. https://www.cdc.gov/niosh/topics/violence/

Personální obsazení sester a riziko ztráty soběstačnosti u seniorů v nemocnici

Hospitalizace může být pro starší pacienty začátkem dlouhodobé ztráty soběstačnosti. Nová japonská studie ukazuje, že klíčovým faktorem je dostatečný počet sester na oddělení – a to nejen v dlouhodobém průměru, ale i během jednotlivých směn.

Úvod...

Nemocniční invalidita (hospital-associated disability, HAD) je stav, kdy pacient po ukončení hospitalizace odchází méně soběstačný, než byl při přijetí. Postihuje zejména seniory a její důsledky mají zásadní dopad na kvalitu života, potřebu následné péče i ekonomické náklady zdravotnického systému. Přestože část příčin souvisí s nemocí samotnou, velká část HAD je považována za preventabilní. Výzkumníci v Japonsku proto zkoumali, jak se na riziku HAD podílí dostupnost sester během hospitalizace.

Jak studie probíhala...

Retrospektivní kohortová studie zahrnovala více než 57 tisíc hospitalizací pacientů starších 65 let na interních a chirurgických odděleních devíti nemocnic. Badatelé využili elektronická data o obsazenosti směn a porovnali počet pacientů na jednu sestru vůči obvyklému průměru oddělení.

Klíčové výsledky:

• Funkční zhoršení se objevilo u 26,9 % hospitalizací.

• Riziko HAD stoupalo s každým dalším pacientem připadajícím na sestru o 7 %.

• Nedostatečné obsazení směn nebylo jen dlouhodobým problémem – i krátkodobé odchylky (např. „slabší směna“) měly vliv.

• Zátěž byla patrná ve dne i v noci, přičemž noční směny vykazovaly vyšší poměr pacientů na sestru.

Proč na počtu sester záleží...

Sestry hrají zásadní roli nejen v přímé zdravotní péči, ale i v prevenci komplikací – od včasné mobilizace po dohled nad výživou, hydratací a prevenci pádů. Pokud je na směně méně sester, pacienti jsou vystaveni vyššímu riziku zanedbání těchto základních potřeb, což se následně projeví ztrátou funkční nezávislosti.

Závěr...

Studie potvrzuje, že dostatečné a stabilní obsazení směn sestrami je klíčovým faktorem bezpečné péče o seniory. Hospitalizace nemusí být automatickou vstupenkou do závislosti na cizí pomoci – pokud je o pacienty pečováno v prostředí s adekvátním personálním zajištěním. Investice do ošetřovatelství se tak přímo promítají do kvality života starších lidí a efektivity zdravotní péče.

Zdroj:

Kawagoe, T., et al. (2024). Nurse staffing shortfalls and hospital-associated disability in older adults: A retrospective cohort study in Japan. Age and Ageing. Advance online publication. https://doi.org/10.1093/ageing/afae116

Teorie her a české zdravotnictví: Stabilní, ale neudržitelný systém

Když se řekne Čistá duše, většina lidí si vybaví film s Russellem Crowem v hlavní roli. Příběh geniálního matematika Johna Nashe, který se popral nejen s vrcholovou vědou, ale i s vlastní myslí, dojímá a fascinuje. Co už ale tolik lidí neví, je to, že Nashova teorie her — a hlavně jeho pojem Nashova rovnováha — dokáže vysvětlit i některé hodně nepříjemné pravdy o našem světě. A ano, týká se to i zdravotnictví. Dokonce až děsivě přesně.

Na první pohled to vypadá, že české zdravotnictví drží pohromadě — pacienti jsou ošetřeni, směny pokryté, nemocnice fungují. Pod povrchem se ale skrývá rovnováha, která má k ideálu daleko. V jazyce Johna Nashe jde o „špatnou rovnováhu“: stav, kdy žádný z hráčů nemá motivaci ke změně, i když je výsledek pro všechny nevýhodný. Tato matematická pravda se v našich nemocnicích projevuje vyčerpaným personálem, chronickým nedostatkem lidí a systémem, který se sám od sebe nepohne k lepšímu.

Co je to ta "rovnováha"? 

"V matematice a ekonomii Nashova rovnováha popisuje stav, kdy každý účastník „hry“ zvolil takovou strategii, že ji nemá důvod jednostranně měnit. Protože kdyby to udělal, dopadl by hůř.

V ideálním světě by to vedlo k dobrým výsledkům pro všechny. Jenže realita je záludná — rovnováha může být i špatná. Stabilní, ale destruktivní. Taková, ze které se nikomu nechce pohnout, protože změna by byla krátkodobě bolestivá.

Špatná rovnováha ve zdravotnictví...

Když se podíváme na české nemocnice, vidíme učebnicový příklad. Dlouhodobý nedostatek personálu, přetížené směny, vysoká fluktuace.

Každý hráč — sestry, lékaři, vedení nemocnic, ministerstvo — dělá to, co mu krátkodobě dává největší smysl:

• Sestra zůstane na oddělení, i když je vyčerpaná, protože odchod by mohl uškodit pacientům a kolegům.
• Lékař souhlasí s přesčasy, aby „to nespadlo“.
• Management „látá“ směny a spoléhá na to, že lidé nějak vydrží.
• Politici neudělají radikální změnu, protože by to stálo hodně peněz a možná i voličské body.

A tak se jede dál. Roky. Stabilní, ale toxická rovnováha.

Proč by to Nash poznal...

John Nash by v tom viděl přesně to, o čem psal — systém, kde žádný účastník nemá motivaci k jednostranné změně, i když je celkový výsledek mizerný.

Ve filmu Čistá duše je slavná scéna s blondýnkou vbaru, která vysvětluje jeho teorii. V našem případě by místo blondýnky stál před týmem na směně pacient s akutním stavem a za dveřmi dalších dvacet čekajících. A každý ví, že jakýkoli krok navíc může způsobit kolaps jinde.

Jak z toho ven? 

Nashova teorie říká: chcete jinou rovnováhu? Musíte změnit pravidla hry.

V překladu do zdravotnictví to znamená:

• Nastavit podmínky tak, aby se dlouhodobě vyplatilo investovat do lidí, ne jen do krizových záplat.
• Změnit způsob plánování směn, odměňování a podpory personálu tak, aby všichni hráči viděli výhodu v novém uspořádání.
• Využít inovace, které změní dynamiku systému — od digitalizace po sdílené personální fondy mezi nemocnicemi.

Čistá duše, špinavá práce...

Českému zdravotnictví by nejspíš doporučil totéž, co doporučoval ve svých hrách:
nečekejte, že se špatná rovnováha rozpadne sama. Musíte změnit hru. John Nash ukázal, že matematika může popsat i lidské chování v těch nejcitlivějších situacích. Českému

Pokud má české zdravotnictví uniknout ze své „špatné rovnováhy“, nestačí jen čekat na další krizi nebo doufat, že se situace „nějak vyřeší“. Pravidla hry se musí změnit vědomě — od financování a plánování směn přes podporu lidí v první linii až po strategické investice do inovací a vzdělávání. John Nash by možná řekl, že matematika dává jasnou odpověď: stabilita není sama o sobě ctnost, pokud je založená na vyčerpání a rezignaci. Skutečně zdravý systém vznikne teprve tehdy, když se všichni hráči rozhodnou hrát jinak — a stát se tak vítězi nejen na papíře, ale i v reálném životě pacientů a zdravotníků.

A to, upřímně řečeno, je ta nejtěžší disciplína — nejen pro matematiky, ale pro nás všechny.